Trenér Dynama České Budějovice Jan Kmoch měl možnost na turnaji v Nové Včelnici nasbírat další poznatky o svém týmu. Mužstvo Dynama sice na turnaji obsadilo třetí příčku, přesto mohl být kouč s předvedenou hrou vesměs spokojený. "Například ale první poločas prvního zápasu to bylo z naší strany tragédie," glosoval sedmapadesátiletý kouč včelnický turnaj.

Dynamo sice skončilo na turnaji v Nové Včelnici třetí, s výkony týmu ale můžete být spokojený, ne?
To tedy pozor, zas tolik důvodů ke spokojenosti není. První poločas prvního zápasu to byla z naší strany tragédie. Postupem doby se to sice zlepšovalo, ale především hráči, kteří dnes hráli svůj první zápas v přípravě dělali individuální chyby, ale také hlavně taktické. Po taktické stránce to bylo prostě vzadu strašné a celá hra vůbec nefungovala. Druhý poločas byl slušný a myslím, že jsme mohli uhrát klidně i lepší výsledek.

Zápas o třetí místo byl ale již o poznání lepší..
Druhý zápas jsme vyhráli zaslouženě, protože jsme tu Petržalku normálně přehráli. Z výkonu v tom druhém zápase jsem spokojen. Když porazíme slovenského mistra, možného účastníka Ligy mistrů, tak si vlastně můžeme říci, že bychom tam mohli být také. V uvozovkách pochopitelně.. (s úsměvem)

Oproti turnaji v Milevsku hráči také hodně stříleli ze střední vzdálenosti. To byl záměr?
S Artmedií jsme hráli dvakrát třicet minut a za tu dobu jsme osmnáctkrát vystřelili, což je velmi slušné. Jenže ta naše efektivita je zatím nic moc. Hráče nabádáme ke střelbě z dálky, mají to vlastně za povinnost. A prostě to tam od nich bude. Kdyby tam ta střelba nebyla, tak tady ti hráči prostě nebudou.

I ve druhém zápase jste několikrát hráče hlasitě upozorňoval na nedostatky. Co je vlastně nyní největším problémem?
Sami slyšíte, že chraptím. Na hráče jsem musel hodně křičet, protože já nesnáším ty přihrávky dozadu, kdy sami sebe dostáváme pod tlak. Já to musím prostě hráčům vytlouct z hlavy. Musíme se snažit hrát dopředu, agresivně, rychle a zároveň jednoduše.

Na jaký program se mohou tedy hráči v příštím týdnu těšit?

Především ten náš první zápas na turnaji byl takticky nevypilovaný a je znát, že nyní končíme hrubou přípravu. Podobně jako v minulém týdnu budeme trénovat i teď ten následující, ten zakončíme zase turnajem v Žirovnici a pak už to půjde do hry a především do rychlého přechodu do útoku.

Na turnaji nastoupil poprvé v dresu Dynama Tomáš Sedláček..
Tomáš se teprve adaptuje a zatím ještě nevíme, zda tady bude. To budeme nyní akorát po turnaji řešit s vedením. On prožil poslední roky spíš jako obranný hráč a my ale nyní potřebujeme hlavně útočníka. On byl na trhu k dispozici, takže se snažíme tuhle naší mezeru v sestavě právě Tomášem zacelit. Jestli tady zůstane, tak bude muset hodně pracovat. Je vidět, že momentálně nemá moc velkou sílu a bude tak třeba, aby na takové té osobní síle zapracoval a do všech soubojů šel natvrdo.

Takovým univerzálem týmu je nyní Vladimír Dobal, jak jste s jeho výkony spokojen?
S Vláďou Dobalem jsem spokojený, protože je to velmi šikovný a pracovitý kluk. Dnes se potvrdilo, že mu vlastně nevadí, zda bude hrát obránce, záložníka, zprava, zleva a toho já si moc vážím. Když ten hráč umí zahrát na každém postu, kam ho trenér postaví, tak je to jen dobře. Navíc je to vlastně náš hráč, je z jihočeského kraje, a proto jsem také spokojen.

A co třeba z Vyšehradu testovaný Patrik Zajac?
Patrik Zajac je také šikovný hráč s dobrým průnikem a s citem pro situaci. V těch prvních zápasech s ligovými soupeři byl pochopitelně nervózní, ale jinak jsem s ním také velmi spokojený. Věřím, že se bude ještě zlepšovat.

Po turnaji v Milevsku v týmu skončili dva hráči. Dá se podobné zužování kádru očekávat i nyní po Nové Včelnici?
Pořád bude v tom hráčském kádru velký chaos a klid nebude nikdy. Dneska jsem třeba ještě vytáhl z juniorky Tischlera, dal jsem mu třicet minut a je vidět, že je také solidní a že se s ním dá také pracovat. Především se ale musí zvednout ti zkušení hráči jako jsou Riegel nebo Benát. Prostě ti, kteří už mají v lize něco odkopáno. Ti mladí hráči mě právě naopak zase příjemně překvapují, ale do ruky to musí vzít ti starší. Nemůžeme hrát ligu jenom s mladými.

A na závěr trochu nefotbalově. Už víte, co uděláte s tím košíkem borůvek, co trenéři na turnaji ve Včelnici dostávají?
Ty borůvky jsou vážně pro mě? No, tak to jsem hodně rád a na to se tedy těším. Jsem totiž líný je trhat a zrovna včera jsem si je kupoval u silnice za sedmdesát. Jestli je celý ten košík tedy pro mě, tak to bude velká radost. (s úsměvem)