Zažil psychicky nejnáročnější tři měsíce v životě, ale dosáhl cíle. Martin Vozábal dovedl s Lubošem Urbanem Dynamo zpět do první ligy a splnil předsezonní očekávání. "Pokud bychom v Ústí prohráli, tak ti starší hráči končí, dohráli bychom konec sezony s mladými, protože bychom ztratili reálnou šanci na postup," říká v našem obsáhlém rozhovoru nejen o loňské sezoně sportovní manažer Vozábal.

Máme za sebou sezonu, ve které se Dynamu povedlo postoupit zpět do první ligy. Hodnocení musí být kladná, ale když se podíváte na průběh uplynulé sezony, jaká byla?
Vyvíjela se různě, ale dopadla dobře. Začátek byl dobrý, ale pak přišlo složité období, kdy se nám nedařilo. V tomhle období jsme začali shánět posily, jelikož jsme věděli, že tým není ideální. Někteří hráči i odešli a ani všechny posily se nepovedly, ale čerpali jsme z toho, na co jsme měli. Když je něco levné nebo zadarmo, tak to není většinou to pravé. Ale některé přestupy se povedly, některé ne, to tak bývá. V zimě jsme si to vyhodnotili a někteří hráči, kteří nám měli pomoci a nebylo tomu tak, tak si hledali jiné angažmá. Ač se to některým nelíbilo, tak nabídka fotbalistů je tady taková, že je z čeho vybírat. Tým jsme vhodně posílili, doplnili ho mladí odchovanci a povedlo se to.

Byl zlomovým zápasem jara a možná i celé sezony ten v Ústí nad Labem, kde Dynamo otočilo stav z 0:1 na 2:1 a vrátilo se do boje o postup?

Martin Vozábal s Lubošem Urbanem v Táborsku
Asi ano. Hráčům jsem však říkal, že zlomový zápas bude vzhledem k té ztrátě každý zápas. My jsme bodů moc nepoztráceli, ale upřímně říkám, že při tomhle počtu bodů, který jsme uhráli, jsem si myslel, že bude rozhodnuto daleko dřív. Hradec a hlavně Táborsko mě překvapily, v jakém tempu s námi držely krok. O Táborsku jsem si říkal: „V Ústí nemůžou vyhrát, na Žižkově nemůžou vyhrát.“ A oni vyhrávali a vyhrávali a my jsme museli strojově sbírat tři body. Pro nás byl zlomový opravdu každý, těžko by se doháněla jakákoliv ztráta. Ale v Ústí si pamatuji, že jsem v tomhle smyslu k hráčům mluvil už před zápasem a po první půli jsem si připadal, jako bych jim nic neříkal. Buď mě neposlouchají, nebo z toho mají legraci a o poločase jsem měl málem infarkt. Říkal jsem jim, jestli ví, o co hrajeme. Pokud bychom v Ústí prohráli, tak ti starší hráči končí, dohráli bychom konec sezony s mladými, protože bychom ztratili reálnou šanci na postup. Nebylo to žádnou fotbalovostí, ale silou vůle jsme to otočili.

V jednu chvíli Dynamo ztrácelo na postup i osm bodů. Věřili jste pořád, že se povede několik zápasů, případně soupeři ztratí, a postup je reálný?
Pořád jsme věřili, protože ani ostatní týmy neměly lehký los. Na úvod jsme měli tehdy tu silnou čtyřku, kdy jsme doma porazili Varnsdorf, ostudně jsme prohráli v Sokolově proti deseti, remizovali jsme doma s Hradcem a jeli do Ústí. Věděli jsme, že potom přijdou zápasy s týmy z druhé poloviny tabulky, které bychom mohli a měli zvládnout. Šli jsme zápas od zápasu a povedla se nám pěkná šňůra. Já samozřejmě stále věřil a propočítával. Jenže ostatní soupeři stále získávaly body a propočty nevycházely.

V zimě skončil na lavičce trenér Hoftych a vy jste převzal tým s Lubošem Urbanem. Vytvořili jste dvojici, která se vhodně doplňuje?
Když začnu trošku zeširoka, tak v zimě došlo ke změně trenéra, která nebyla z hlavy nikoho z nás. Bylo to ze strany majitelů, kterým se zdálo páté místo málo, málo bodů a mně nezbylo nic jiného, než to respektovat. Mně oznámili, že si mám k sobě najít druhého trenéra a ve dvojici mužstvo povedeme. Hledal jsem a vybral jsem si Luboše Urbana, který mě chtěl dříve do Jihlavy, byli jsme spolu v kontaktu. A spolupráce zafungovala. Luboš byl vůči hráčům méně přístupný, ale když se pracovalo, tak se usmíval a uměl povolit i zvýšit hlas. Doplňovali jsme se, na sestavení nějakých dohod byla zimní příprava dostatečně dlouhá. Bylo na to dost času a od prvního jarního kola jsme věděli, co může jeden od druhého čekat.

Loni se často omílalo, že se nevytvořila parta, která by táhla za jeden provaz. Bylo to letos naopak?
Ono to tak loni opravdu bylo. Když jsem k týmu přišel, tak jsem řadu hráčů znal ještě z hráčské kariéry a říkal jsem si, že to snad není ani možné. Nejsem žádný lumen, který ještě jako hráč žral fotbal dvacet čtyři hodin denně. Někteří hráči mi přišli, že to mají jako bokovku a ještě k tomu nutnost. Neměl jsem z nich dobrý pocit, proto někteří odešli loni v létě nebo nyní v zimě. Ale nyní si parta sedla, to je pravda. Když se vyhrává, tak se podobné věci říkají snáz, ale dnes nemohu říci, že by tam byl nějaký negativní vliv. Kabina se utvořila a je to i díky tomu, že je v ní víc Jihočechů. Mezi ně počítám třeba i Petra Benáta, jenž je sice ze severu Čech, ale v Budějovicích je nějakých osm let.

Kteří další hráči byli lídry kabiny?
Beny spolu s Romanem Lengyelem a Ríšou Kalodem jsou tři velké osobnosti v kabině. Kalod sice není Jihočech, ale hrál jsem s ním a vím, jaký má charakter, že se dokáže pro tým roztrhnout. A bylo to vidět. Nechal se nakopnout do hlavy, ale bylo to pro týmový úspěch. Jiní by tam tu hlavu nedali, protože by někde náhodou mohli dostat lepší smlouvu. Ríša takhle nepřemýšlí. Lídry však byli a jsou i další. Zdeněk Křížek se vypracoval na pozici jedničky, navíc je to znovu kluk ze Strakonic. Ondra Herzán, to je profesionál se vším všudy. K tomu není ani třeba dodávat něco víc. Když se mělo jít po tréninku plavat a dva kroutili hlavou, tak on nejen že šel, ale ještě jim vynadal a řekl: „Řeklo se, že se jde plavat, tak se jde plavat!“ To samozřejmě pomůže a k tomu jsou zde mladí odchovanci, kteří vědí, že jednou tady budou hrát oni.

Ze zimních příchodů se do základu dostávali většinou pouze Brunclík a Herzán, naopak Martin Hála, Hurka nebo Bárta vysedávali pouze na lavičce. Je to dáno tím, co jste zmiňoval, že ne každý přestup se povede?
Ano, přesně tak. Brunclík byl hráč, o kterého jsme měli zájem, a jeho přestup jsem dolaďoval hned jako první ještě v prosinci. Neměli jsme totiž střední záložníky, protože Lukáš Jarolím skončil a Vyskočila jsem nechtěl. David se v přípravě rozjížděl trošku pomaleji, nýbrž i tam odehrál kvalitní zápasy. Na začátku jara si trošku pletl svou roli, dokonce jeden zápas nehrál v základu. Musel jsem mu to vysvětlit, ale on to úplně v pohodě pochopil. Od té doby byl skvělý. O Herzánovi už jsem mluvil. Měl smůlu, že byl zraněný, ale použili jsme ho i v útoku, jelikož jsme věřili v jeho odolnost a zkušenosti. Ale na něm se mi líbila i další věc. Když jsem byl na rozpacích a říkám mu: „Herzi, ještě nevím, jak to bude, jestli od začátku nebo jako střídající hráč.“ A od něj jsem v jeho pozici a jeho letech slyšel vždycky: „V první nebo poslední minutě jsem připravenej.“ To opravdu klobouk dolů. Ondra má rodinu tři sta kilometrů daleko, stoprocentní profík.

Trenéři Dynama při zimním přípravném utkání

Na hostování byli na jaře na jihu Čech Martin Hála, Deli, Hurka, Bárta a Brunclík. Jak to vypadá v jejich případě?
Martin Hála se vrací do Olomouce, nebudeme jednat o jeho dalším hostování. Na pravém kraji obrany se prosadil náš Pavel Novák a doprava buď přijde výrazná osobnost, nebo nepřijde nikdo a budeme vybírat z našich zdrojů. O Delim budeme jednat se Spartou, ale bude to hrozně složité, je o něj velký zájem v lize a Sparta ho zřejmě zobchoduje. Martin Hurka patří Slavii a vrací se do Slavie, nebudeme jednat o jeho dalším působení u nás. S Bártou i Olomoucí se chci bavit o tom, zda budou mít všechny strany zájem pokračovat a za jakých podmínek. Budeme hledat brankáře ke Křížkovi. Co se týče Brunclíka, tak budu mluvit s jeho manažerem. Věřím, že se dohodneme.

Naopak z hostování by se měli vrátit Daněk, Ibragimov a Němec. Co plánujete s těmito hráči? Případně jak vypadá situace ohledně Martina Jasanského nebo Michala Rakovana?
V současnosti nepředpokládám, že by se některý z nich zapojil do přípravy áčka. Ohledně Franty Němce to ještě není stoprocentní. On hraje v Rakousku ve Zwettlu a je tam o něj zájem. S Martinem Jasanským ukončíme smlouvu, jelikož pro nás už není platný. Michalu Daňkovi jsme dali volnou ruku pro výběr angažmá, já s ním nepočítám. Aziz Ibragimov je obdobný případ. Sledoval jsem jeho výkony na Střížkově a nemyslím si, že by nám v lize přinesl něco víc, než naši mladí kluci. Michal Rakovan odešel bez smlouvy na Slovensko. Patří nám pro Českou republiku, ale nemá s námi smlouvu.

Už jsou známá jména některých posil?
Zatím ne. Sondujeme, nějaká jednání probíhají, ale nechceme přivést hned osm hráčů z titulu, že je jinde nechtějí, tak je vezmou Budějovice. To radši budu věřit tomu, že Funda nechá na hřišti srdce a budeme ho bičovat, aby se zlepšil. Narovinu říkám, že chceme posílit, ale se vší citlivostí. Budeme vybírat hráče podle sportovního i charakterového hlediska. Tým funguje a bylo by zbytečné tenhle stav měnit.

Luboš Urban mluvil o třech až čtyřech hráčích do základu. Které posty potřebují nejvíce posílit?
Hledáme brankáře, stopera, to je více méně jasné. Pro posílení zálohy by se hodili dva hráči a mohli bychom se bavit i o novém útočníkovi. Nebudeme si nic nalhávat – musíme posílit, ale opatrně. Abychom tady pak nekoukali a nenadávali na drahou posilu, že neběhá a podobně.

V brance tedy počítáte se Zdeňkem Křížkem a k němu budete shánět dvojku?
Spíš sháníme někoho k němu. Začnou zase spolu a uvidí se. Kříža má dobrou pozici, rozchytal se ke skvělým výkonům. Já budu jenom rád, když bude mít formu, jakou měl, bude zdravý a začne jako jednička chytat ligu. Ale nechci říkat, že hledáme dvojku, která odsedí celou sezonu na lavičce.

Z obranné řady nejspíš vypadne Deli. Jak bude vypadat složení obranné čtyřky?
Když začnu zleva, tak zde máme dvojici Machovec – Hanzlík. Celkově nalevo máme ještě Fundu, Chmela nebo Wermkeho, jenž v lize také něco málo odehrál. Na pravou stranu máme Pavla Nováka a otázka je Pavel Hašek. S ním můžeme počítat asi až zhruba v září nebo v říjnu. Může se stát, že bude připraven v srpnu, ale také v listopadu. Jestli na pravou stranu budeme někoho shánět, to nevím. S Novákem jsme podepsali v úterý smlouvu, s Alešem Dvořákem věřím, že se také dohodneme, Klesa smlouvu má, hrát vpravo může i Kadula. Otázka je, jestli to bude stačit na ligu. Stále platí, že v první řadě dostanou šanci naši hráči. Až kdyby to k tomu nebylo, tak budeme shánět jiné hráče. Ale letní příprava je kratší než zimní, bude to hrozně rychlé.

Jak to vypadá se zálohou?
Máme Klesu, Fundu, ve středu zálohy Herzána nebo Honzu Hálu, jenž ukázal, že je ve svých letech velkým talentem. Petr Benát měl roční smlouvu s opcí, takže bude pokračovat. Uvidí se, jak dopadnou jednání s Brunclíkem. Může přijít někdo doprava ke Klesovi, kde konkurence není taková. Zároveň i doleva, aby se vytvořil větší tlak na Fundu, což by ho znovu mohlo posunout dál.

V zimě se mluvilo o příchodu Vojtěcha Schulmeistera z Olomouce. Platí tento zájem nadále?
Ne. Nezlobím se na něho, ale měli jsme o něj v zimě velký zájem a on naší nabídku odmítl s tím, že do druhé ligy jít nechce. Ale nyní upřímně říkám, že i kdyby měl zájem, tak my ho chtít nebudeme. Potřebovali jsme od něj pomoc postoupit do ligy a pak by tu byl. Ale když si hráč vzpomene, že by za nás chtěl hrát, až když budeme v lize, to by mi asi představenstvo ani nedovolilo a já s jeho členy ztotožňuji.

V útoku bude tým spoléhat na osvědčenou dvojici Kalod – Linhart?

Martin Vozábal (vlevo) s Milanem Čadkem
Možná i pro ně by bylo dobré, když by přišel další konkurenceschopný útočník. Máme tu ještě Chmela, do přípravy půjde Held. Sám jsem nyní poznal, že když má Zdeněk Linhart za sebou bič, který ho žene, tak je ještě lepší, než umí být. Když v posledních zápasech chodil do hry jako střídající hráč, tak přinesl do hry elán a jiskru. Každý si tím projde, že když hráč si myslím ve dvaceti letech, že mu patří svět, tak je to celé špatně. „Chce tě Plzeň, nechce tě Plzeň…“ Pomohlo mu to a možná by mu pomohla i tentokrát další konkurence.

Hráče čeká poměrně krátká dovolená a za dva týdny naskočí zpět do přípravy. Jak bude vypadat ta letošní krátká?
Poprvé se sejdeme 24. června a hned dvacátého šestého nás čeká zápas se Spartou. Je to narychlo, ale chtěli jsme dát hráčům víc jak dva týdny volno po dlouhé těžké sezoně. Radši přežiji zuby nehty zápas na Spartě, než abych krátil hráčům o čtyři dni dovolenou. Pak bychom uhráli remízu se Spartou, ale oni by mi kolabovali, jelikož by měli jen pár dní volna. Hned v neděli pak máme přátelák s Admirou Wacker v Rakousku a dále bychom se měli zúčastnit turnaje v Nové Včelnici, ale jisté to ještě není, protože soupeři prý odpadávají a hrát bychom měli jen s Táborskem a Mostem. Ale to se ještě uvidí. Letos nebudeme hrát ani turnaj na Hluboké, kde rovněž nesehnali kvalitní soupeře.

Už je jasné, kdy se budou hrát domácí ligové zápasy na Střeleckém ostrově?
Od majitelů mi bylo řečeno, že zůstává pátek od 18 hodin.

Přes řadu akcí loni na domácí zápasy moc diváků nechodilo. Věříte, že atraktivnější soupeři v první lize přitáhnou víc diváků na tribuny?
Věřím, že ano. Lidi nechodili, ale přesto doufám, že příští rok to bude lepší. Je vidět, že když o něco jde, tak fanoušci přijdou, jako tomu bylo v Táborsku. Před plným stadionem se hraje úplně jinak, znám to sám. Když přijde patnáct set diváků, tak je slyšet každé slovo a na trávníku to opravdu slyšíte.

Když vrcholil boj o postup, dostávala se k vám nějaká slova podpory od lidí z okolí, fanoušků?
To ani ne. Sedmkrát se vyhraje, jednou se prohraje a hnedka mi přijdou vulgární smsky. To je tak vždycky. Tihle lidé čekají, až se něco pokazí, ale my jsme jim teď dva měsíce nedali záminku. Po Sokolově mi přijde sms: „Haha, nejde to, co?“ Je to lidská závist, nic jiného. Musím ale zdůraznit, že si vážím těch, kteří opravdu fandí a i na nejrůznějších sociálních sítích za námi stojí. To člověk pozná, kdo to myslí upřímně. Když se vyhraje, tak si přečtu stabilní počet příspěvků od přejících fanoušků. Ale když se prohraje, tak zjišťuji, že má doma internet úplně každý, a každý si do nás kopne. Tohle už vůbec neberu, už jsem si na to zvykl. Ale číslo si měnit nebudu, kašlu na to. Za poslední tři měsíce na mě byl vystaven takový tlak, jaký jsem nikdy nezažil. Všechno stálo na tom, jestli se povede postoupit. Vždy ve středu jsem na poradě dělal hodnocení za sport a říkal jsem: „Vyhráli jsme, ale musíme vyhrát znovu, protože ostatní taky vyhráli.“ Zvládli jsme to, to je hlavní.

Zažil jste postup v roce 2006 jako hráč, letos jako trenér a sportovní manažer. Dá se to vůbec srovnávat?
Nedá. Tlak na trenéra je nesrovnatelně větší. Jako hráč jsem si odehrál a šel jsem pryč. Takhle jsem v kanceláři, jdu na trénink, zase do kanceláře, do toho různá jednání tady i v Praze, cestování. Jako každý hráč, já byl stejný, to bere jako: „Tam vyhrajeme, to zvládneme. Když ne, tak budeme hrát zase druhou ligu, o co jde.“ Ale jako trenér jsem se modlil, abychom to zvládli, protože by to byl hukot, kdyby se to nepovedlo. Věděl jsem, že to bude těžké, ale že až takhle, to jsem nečekal.

Poslední otázka směřuje na rezervní tým. Bude pokračovat dál strakonická farma?
Nebude, strakonická farma se ruší. Budeme hrát Juniorskou ligu, která je povinná pro ligové týmy. K tomu hledáme farmu s tím, aby podmínky vyhovovaly nám i danému týmu. Byla by to spolupráce na principu toho, že několik hráčů, pro které by byla juniorka málo, a do áčka se nevejdou, tak by chodili za farmu. Trenéry juniorky budou Jiří Lerch a Karel Vácha. U devatenáctky bude David Horejš s Petrem Skálou, u sedmnáctky Ruda Otepka s Honzou Dvořákem a Jiří Vlček s Petrem Kadlecem budou u šestnáctky. Končí Kamil Tobiáš.