Hromový hlas trenéra B-týmu, ing. Petra Skály, se rozléhal téměř celý zápas nad celým Složištěm. Každému, kdo utkání byť jen přihlížel, muselo být jasné, jak je trenér juniorky s výkonem i výsledkem spokojený. „Nespokojen. To je všechno,“ přesně tak zareagoval kouč Béčka na právě ukončené střetnutí jeho týmu se Střížkovem. Několikrát byla slyšet přes celé hřiště jeho reakce nejen k výkonu “svých hochů“, ale i na rozhodnutí hlavního rozhodčího. Při otázce na osobu pana Bureše ale zachovává Skála jisté dekórum : „Výkon rozhodčího nebudu komentovat.“
Vlídná slova a nějaká ta pochvala na hráče Béčka v kabině rozhodně nečekala. Další ze zápasů s tabulkovým sousedem zvládla juniorka pouze na půl. Především nevyužití výhody domácího prostředí nenechává rázného trenéra B-týmu v klidu. „Ztráta. Doma nemůžeme takhle jednoduše ztrácet balón,“ sdělí ještě při svém odchodu krátce v reakci na zápas rezervy se Střížkovem.

Poměrně hovornější byl po skončení zápasu Radim Pouzar. Jak by také ne. Po faulu na svou osobu centroval na vyrovnávající gól juniorky. „Stojící hráč mě fauloval. Standartku jsem si sám vzal a naštěstí to tam padlo,“ přibližuje celou situaci, která nakonec skončila gólem, nevysoký záložník. Stejně jako jeho spoluhráči udržel, na rozdíl od některých hráčů Střížkova, v závěru utkání nervy na uzdě. „Vyhrocené konce zápasů zvládáme asi všichni stejně. Je ale až neskutečné, jaké chyby dneska předvedl pan rozhodčí,“ neopomene zmínit nepovedený výkon hlavního sudího hráč, který minulý měsíc oslavil dvaadvacáté narozeniny.

V několika myšlenkách se ještě Radim vrátí k průběhu celého zápasu: „Dali jsme poměrně rychle gól. Ten nás měl uklidnit ale místo toho jsme inkasovali. Po přestávce jsme smolně dostali druhý gól, nakonec jsme dokázali alespoň bod urvat a mohli ještě vyhrát.“ Na hřišti se “malý velký muž“ objevil až v průběhu utkání, přesto se možná nevědomky stal důkazem promyšlených a zdařilých střídání trenéra Skály. Jediný rozdíl oproti zápasu s Kolínem, kdy sám skóroval byl v tom, že tentokrát na gól nahrával. „Já jsem střídal Michala Mašáta. Na hřiště jsem šel s tím, že musíme změnit hru, měl jsem posílat balón více po zemi a snažit se získat nějaké standartní situace, což se mi nakonec povedlo,“ prozrazuje talentovaný hráč pokyny, s kterými jej trenér posílal na hřiště. Na závěr rozhovoru se radost z tváře stále usměvavého hráče na chvilku trochu vytrácí: „Před začátkem zápasu by zisk bodu byla ztráta, nakonec je to ale zisk. To ale nemění nic na tom, že jsme měli vyhrát.“

Po delší době se do kádru Béčka vrátil Roman Pivoňka. Přes druholigový Tatran Prachatice a Českobudějovický A-tým zamířil důrazný obránce zpět do juniorky, odkud do Prachatic odcházel. Skalní fanoušky tak nechal zavzpomínat na téměř neprostupnou obranu ve složení Pivoňka, Martínek, Peroutka. Všichni tři byli na zápase proti Střížkovu přítomni. Martínek ovšem pouze na tribuně, neboť momentálně pomáhá v záchranářských bojích právě v Prachaticích. „Už minulé utkání za Áčko proti Drnovicím jsem nehrál, takže jsem rád za zápas alespoň v dresu Béčka. S Áčkem jsem od příchodu pana Cipra trénoval dvakrát a potom jsem chodil individuálně do posilovny. S juniorkou jsem dokonce počítal,“ vysvětluje Roman svoji pouť do rezervy. Stejně jako většina diváků, ani Pivoňka nemohl nezmínit špatný výkon mužů v černém. „Škoda druhého inkasovaného gólu. Rozhodčí měl mávat aut, ale nakonec ukázal na roh. To nás nejspíš úplně rozhodilo. Měli jsme rohy a standartky. Díky rozhodčímu jsme se ale nemohli dostat na trvalejšího tlaku. To se nám nakonec povedlo až v závěrečných minutách,“ vrací se vysoký obránce k výkonu nejslabšího článku utkání.

Dvaadvacetiletý obránce neopomene při svém odchodu do sprch zmínit výkon celého týmu v prvním poločase: „Za první poločas nás trenér Skála nepochválil. Nepomohl nám ani vítr, míč se ve vzduchu sám zastavoval a na zemi jsme si nebyli schopni dát přihrávku.“ Stejně jako všichni spoluhráči si uvědomuje vážnost celé situace. Remíza v důležitém zápase nic nevyřešila. „Je to pro nás ztráta. Příležitosti jsme měli. Určitě jsme měli vyhrát,“ sklopí na závěr Pivoňka hlavu.

Nejlepším hráčem hostí byl bez diskusí Jaroslav Janák. Teprve sedmnáctiletý, nakrátko ostříhaný mladíček nadělal obráncům v černobílé kombinaci mnoho starostí. A hrozil i po 34. minutě, tedy od chvíle svého zranění. „Kryl jsem si míč tělem a frajer mě přejel,“ vrací se hráč k inkriminovanému momentu. Ani ošklivě nakopnutá holeň nezabránila Janákovi v další aktivitě směrem k soupeřově brance. Ač znatelně pokulhával, přimotal se i k druhému gólu v síti Jakuba Skály. „První gól padl z přímého kopu po faulu na mě. Při druhém jsem šel u lajny do kličky a kopal se roh. Po něm jsme se dostali do vedení,“ vrací se aktivní útočník k nejdůležitějším momentům utkání, u kterých asistoval.

Zranění mu nakonec přece jenom neumožnilo zápas dohrát a ze hřiště byl stažen v 68. minutě. To ještě jeho tým vedl. „Snažil jsem se na hřišti dřít, dostávat se přes obránce rychlostí. Bylo to pro mě hodně tvrdé, třetí liga je více o tvrdosti než o fotbalovosti. Proti domácím se hrálo extrémně těžce, bolelo to,“ potvrdil odchovanec pražských Bohemians po zápase zkušenost, kterou získal doslova na vlastní kůži. Získaný bod má pro Pražany cenu zlata. „Po tomto vývoji byl bod dobrý, kdyby nám ho někdo nabídl před zápasem, tak bychom ho brali. Sice jsme vedli, ale na konci Dynamo tlačilo a mohli jsme i prohrát,“ vrátil se nakonec Janák k momentům, které mohl sledovat již jen z lavičky náhradníků. Poněkud paradoxně tak zní z Janákových úst závěrečné hodnocení výkonu pánů v černožlutém: „Trochu jsme se tu báli rozhodčího, ale nakonec pískal v pohodě.“