Návratem ztraceného syna by se dal nazvat příchod Romana Lengyela do Dynama České Budějovice. Jednatřicetiletý stoper totiž s fotbalem začínal právě v Českých Budějovicích a jako velký talent českého fotbalu odešel v roce 1999 do světa. Nyní se po dlouhých jedenácti letech vrací, aby na jihu Čech svou kariéru uzavřel. Velezkušený obránce spojil s Dynamem svou budoucnost na nadcházející tři roky..

Romane, jak vlastně probíhal Váš návrat do Českých Budějovic?
S vedením Dynama jsem v kontaktu více než rok. Několikrát jsem se zástupci klubu seděl při kávě a vždy mi říkali, že by byli moc rádi, kdybych se jednou vrátil z Ruska zpět do Českých Budějovic. Já vždy říkal, že pokud by mi po konci smlouvy v Rusku nepřišla nějaká vyloženě lukrativní nabídka z některého top českého klubu, tak že se vrátím určitě rád. Když jsem se nyní vracel z Ruska, tak první moje kroky směřovaly do Budějovic a jiné varianty jsem si nakonec ani nepřipouštěl.

Jaké byly důvody, že jste se bez nějakého většího rozmýšlení rozhodl právě pro Dynamo?
Největší důvod návratu do Čech a do Českých Budějovic byl ten, že s manželkou čekáme přírůstek do rodiny a chtěli jsme tak být doma. Druhým důvodem byly změny, které v ruském Rostovu nastaly. Přišlo nové vedení klubu, které nakoupilo nové hráče a na ty chtělo sázet. Sice jsem tam mohl vydržet ještě půl roku, ale nakonec jsme se dohodli na předčasném ukončení smlouvy. Mým cílem je hrát fotbal a pokud bych tam další půl rok nehrál, tak by to nebylo ideální. Proto jsem se rozhodl pro odchod.

Byla přesto ještě nějaká varianta, že byste nakonec v Rusku zůstal?
V podstatě ani ne. Když bylo jasné, že v Rostově už nebudu, tak v úvahu připadal maximálně Krasnodar, který je tři sta kilometrů od Rostova, a kde jsem v minulosti působil. Tam jsme se nedohodli na podmínkách, takže bylo víceméně jisté, že půjdu do Budějovic. Pro návrat domů jsem byl rozhodnutý už delší čas, takže jsem ani vyloženě neměl potřebu někde veřejně prezentovat, že se vracím.

O vašem příchodu se spekulovalo již dlouho, proč jste přišel až teď?
Opravdu se to táhlo velmi dlouhou dobu. Klub v Rostově měl velké finanční problémy, navíc spolu s vedením klubu došlo ještě ke změně gubernátora rostovské oblasti. Takže pokud jsem chtěl odejít, tak jsem vedle finančního vyrovnání musel ještě čekat na podpis toho gubernátora, který tam o všem rozhoduje. Proto jsem také moc rád, že na mě Dynamo počkalo. Já jim celé léto, každý týden, sliboval, že už tady brzy budu, ale nakonec to dopadlo tak, že jsem propásl šest úvodních kol. Naštěstí kluci budějcký zvládli start do sezony výborně, takže to bylo v pohodě.

Zatímco v předešlých letech jste byl základním kamenem sestavy, letos jste už za Rostov moc nenastupoval, že?
Poslední soutěžní zápas jsem odehrál asi před třemi měsíci. A to bylo navíc jen kvůli tomu, že jsme měli v kádru hodně zraněných fotbalistů. V poslední době jsem tedy poctivě jen trénoval a jelikož jsem byl na odchodu, tak bylo víceméně jasné, že do zápasů nenastoupím. Občas jsem seděl na lavičce, párkrát jsem nastoupil na tři čtyři minuty, ale jinak jsem byl pro klub již nepotřebným hráčem.

Fanoušci si Vás pamatují jako stopera, změnilo se něco na tom? Nestal se z Vás třeba záložník?
To určitě ne. Já se celou svojí kariéru cítím hlavně jako střední obránce. Samozřejmě během let jsem nastupoval v Rusku i jako pravý obránce nebo v Teplicích jako defenzivní záložník, ale osobně jsem se vždy nejlépe cítil uprostřed obrany.

O prostředí v Rusku se vyprávějí mnohdy velmi zajímavé příběhy. Co Váš život v ruských městech?
Vyloženě nějakou divokou příhody jsem nezažil, ale také člověk během těch let samozřejmě ledacos prožije. Takové nejzajímavější vzpomínky mám asi na své první působení v Ramenskoje, kde jsem zažil takovou tu pravou ruskou bazu. Ta byla tehdy opravdu strašidelná. Právě ale během toho roku, co jsem tam byl, se i v Saturnu vybudoval fantastické tréninkové centrum, na které se tam jezdily dívat i nejznámější evropské fotbalové kluby.

Kdybyste si mohl z Ruska při svém návratu domů něco vzít sebou, tak co by to asi bylo?
Jako správný Rus bych měl říci, že rozhodně vodku (s velkým smíchem). Ale teď vážně.. Abych pravdu řekl, tak mě nic moc nenapadá, co bych si mohl z Ruska vzít domu. Myslím, že tady v Čechách mám vše potřebné a nic mi nebude scházet.

V Rusku jste byl dlouhou dobu a asi tam budete mít i řadu přátel, že? Je reálné, že tam pojedete třeba na dovolenou?
Je pravda, že za těch sedm let, co jsem v Rusku byl, jsem poznal řadu lidí a mnoho z nich bude i budoucnosti mými přáteli. Do Ruska pojedu pravděpodobně někdy v zimě, ale to spíš jen řešit nějaké administrativní věci. Jinak pevně věřím, že ti moji přátelé budou jezdit za námi, než abychom museli my za nimi (s úsměvem).

A co ruští fanoušci?
Ti byli fantastičtí! Životní úroveň běžných občanů je tam jiná než tady u nás v Čechách, na fotbal tam lidi chodili, i když neměli skoro ani na chleba. Byli to velcí blázni a dokázali si fotbal užívat. Když jsem hrál v Krasnodaru, tak tam na zápasy chodilo třeba třicet tisíc diváků, celý zápas fandili a bylo to výborné. Vztah fanoušků ke klubu je tam asi trochu větší než tady u nás.

Když byste měl porovnat českou a ruskou ligu, jaký je v těchto soutěžích rozdíl?
V ruské lize je velké množství kvalitních zahraničních hráčů. Ta úroveň je asi trochu jinde, ale když se pak podívám na českou ligu, tak mi přijde, že se v ní zase daleko více běhá. V Čechách do toho chodí hráči po hlavě a jsem na to sám hodně zvědavý, jak mi to bude vyhovovat. Hned ve středu jdu na první trénink, tak se uvidí, jak to bude vypadat.

Dá se očekávat, že byste nastoupil hned v neděli proti Plzni?
Samozřejmě je tohle věc, která nezáleží na mě. Trénoval jsem každý den, takže si myslím, že po fyzické stránce na tom budu dobře. Herní praxe by samozřejmě chybět asi mohla, ale o mém nasazení rozhodne trenér. Kluci zahájili sezonu velmi dobře, takže pokud se bude dařit týmu, tak je mi teď bezprostředně po mém příchodu jedno, jestli nastoupím v základní sestavě nebo na posledních pět minut.

Klub i fanoušci od Vás budou asi hodně očekávat. Jste připraven hrát pod tímto tlakem?
Myslím, že ve svojí kariéře toho mám za sebou už hodně, takže věřím, že to zvládnu. Je ale jasné, že když mi to nepůjde a zároveň se nebude dařit týmu, tak se na mě asi ze strany fanoušků něco snese. To ale samozřejmě není jen tady v Budějovicích. Každý fotbalista, který se vrací ze zahraničního angažmá třeba do Sparty nebo do Slavie, tak to má stejně těžké a někdy možná i těžší.

Z Českých Budějovic jste odcházel v zimě roku 1999, pamatujete vůbec ze současného kádru někoho, s kým jste za Dynamo hrál?
Pryč jsem byl opravdu velmi dlouhou dobu, takže ze současného kádru jsem hrál vlastně jen s Davidem Horejšem. S ostatními kluky jsem sice nehrál, ale pořád jsem tady byl i během působení v Rusku doma, takže se hráči stýkám. Myslím, že tady není snad žádný hráč, se kterým bych se neznal. Vracím se domů, takže není vůbec žádný problém, že bych se vracel do neznámého prostředí.

Co budějovický stadion, ten se od toho roku 1999 také asi změnil, že?
Po odchodu z Dynama jsem samozřejmě několikrát na Střeleckém ostrově byl, takže jsem postupně sledoval, jak se stadion mění. Od mého posledního zápasu za Budějovice se změnil hodně, prošel rozsáhlou rekonstrukcí a je prakticky úplně jiný. Sice je tady nyní rozhodně větší komfort pro diváky, ale tak trochu asi své kouzlo ztratil. Přeci jen v minulosti byl ten kontakt s diváky daleko větší, teď už tomu tak není. Taková je ale prostě teď doba, nic nezůstává tak, jak bylo v minulosti.

S jakým přáním se vracíte do Dynama České Budějovice?
Mým přáním určitě je, aby Dynamo předvádělo dobrý fotbal, který se bude líbit lidem. Určitě bych byl rád, kdyby se nám podařilo na stadion přilákat co nejvíce fanoušků. Když jsem z Budějovic odcházel, tak na zápasy pravidelně chodilo pět nebo šest tisíc diváků. Když to jde na hokeji, tak nevím, proč by to nemělo jít i na fotbale. Moje největší přání je, aby prostě lidi chodili na fotbal a aby byli s našimi výkony spokojeni.