Martin Vozábal - jedna z největších ikon budějovického fotbalu

Z dravého mladíka kapitánem týmu

Do Dynama přišel Martin Vozábal jako patnáctiletý kluk a hned od prvních zápasů za dorost dokazoval, že má před sebou velkou budoucnost. Svou první příležitost v A-týmu mužů dostal na jaře roku 1997, kdy se s mužstvem podílel na remíze 1:1 na hřišti Opavy. "Ten zápas si pomatuji moc dobře. Gól jsme dostali z penalty od Grusmmana a já nastoupil nevím přesně místo koho. Měl jsem na hlavě vyrovnání, ale brankář to chytil a my vyrovnávali v poslední minutě, když se trefil tuším Honza Saidl. Stadion byl skoro úplně plný a na mě toho bylo hned na startu kariéry dost," vzpomíná dnes již hráč 1.FC Slovácko. Martin Vozábal se svými osmi starty v úvodní sezoně asistoval u historického šestého místa Dynama. Jak již to v Budějovicích bývá, přišel po veleúspěšné sezoně pád až na samé dno. Jihočeši skončili v sezoně 1997/1998 na patnáctém místě tabulky a s první ligou se rozloučili. I přesto mohl být mladý Martin Vozábal částečně spokojen, na hrací ploše se převážně jako střídající hráč objevil v dvaceti osmi zápasech a přesně rok po svém debutu v první lize se dočkal i první branky. "První ligový gól jsem dal v Plzni a myslím, že jsem snižoval na 2:1. Překonal jsem tenkrát brankáře Vosyku a byl to krásný pocit, i když nakonec zápas skončil debaklem 4:1 a my na konci sezony sestoupili do druhé ligy. Přesto jsem měl po tomto zápase příjemný pocit, prostě první ligový gól je první ligový gól," říká populární Vozi dnes již trochu nostalgicky.

Druhá liga byla v sezoně 1998/1999 pro nadějného mladíka naprosto vyhovující. Na své konto si připsal další 28 zápasů za A-tým, avšak tentokrát už jako základní kámen sestavy. Během sezony dokázal vstřelit další tři branky a hned několik dalších pro své spoluhráče připravil. Po postupu do první ligy si ale musel na pravidelné starty v nejvyšší soutěži počkat. V podzimní části sezony se sice pravidelně objevoval na hrací ploše, avšak pouze třikrát zahajoval utkání v základní sestavě. Na jaře odešel na hostování do pražské Slavie. Následující sezonu 2000/2001 sice opět odehrál jako hráč základní sestavy v Dynamu, jenže výkony celého klubu byly stále jako na houpačce a České Budějovice o první ligu opět přišly. Druhá liga v roce 2001/2002 nezačala pro kreativního záložníka vůbec dobře a hned od úvodních kol bylo patrné, že na něj nezbývalo místo v základní sestavě. "Kolikrát se říkalo, že jsem měl problémy s panem Bokšou, který tou dobou Dynamo vedl. Ale on mi paradoxně pomohl, když jsem odešel do  Hradce Králové. Byl to férový trenér, na rovinu mi řekl, že při mé tehdejší formě bude dávat přednost jiným hráčům a že musím počkat. Čekat jsem nechtěl, tak jsem odešel do Hradce," vzpomíná Martin Vozábal. Tento krok paradoxně prospěl nakonec i Dynamu. Během působení v prvoligovém Hradci se "Vozi" dostal po boku Karla Pitáka a Rudolfa Skácela do výborné formy a po svém zimním návratu na Jih Čech výrazně pomohl Dynamu postoupit zpět do první ligy. To už byl v týmu ale opět trenér Pavel Tobiáš, který již delší dobu věděl, jakého má v týmu fotbalistu a člověka. "Nikdy nezapomenu na den, když mi ve 23 letech pan Tobiáš řekl, že si myslí, že budu kapitánem. Následně proběhla v kabině volba, která to potvrdila. I když to v podstatě nic neznamená, tak mi to udělalo hroznou radost, ta důvěra,  kterou mi vyslovil trenér a následně spoluhráči v tak nízkém věku," vzpomíná Martin na skvělé roky v Dynamu...

Fotbal přináší radost i smutek

Martin Vozábal, který nastoupil v dresu A-týmu Dynama k 220 zápasům v první a druhé lize, toho prožil ve fotbale již mnoho. Častokrát měl důvod k radosti a někdy i k pláči. Na ta veselejší léta vzpomíná přeci jen raději: "Nejpozitivnější vzpomínky mám samozřejmě na všechny ty postupy, kterých jsem na druhou stranu zažil asi až nezdravě mnoho," začíná "Vozi" s úsměvem a jedním dechem pokračuje: "Krásná byla sezona kdy jsme skončili na osmém místě. Měli jsme výborné mužstvo, měli jsme štěstí, hodně hráčů mělo skvělou formu, prostě všechno nám vycházelo. To i přesto, že to začalo strašně a zlom nastal až po výhře v Příbrami. Pak jsme hráli doma před vyprodaným stadionem s Ostravou, vyhráli jsme na Slávii, pak doma dokázali vyrovnat z 0:2 na 2:2 se Spartou." O tom, že hezké vzpomínky se v hlavě uchovávají lépe než ty horší, svědčí i fakt, s jakou rychlostí dokázal Martin Vozábal vyjmenovávat oblíbené spoluhráče ze sezony 2002/2003: "Výborná byla parta okolo Latky, Jirouska, Jůna, Konečného, Sedláčka, Lafaty, Leštiny a dalších. Když se dařilo, tak byla strašná sranda za trenéra Tobiáše s Drahokoupilem. Ten uměl udělat atmosféru v kabině jako nikdo. Ředitele dělal pan Stiegler, byl tady pan Varady, které do dneška strašně rád vídám. Ti pro nás dělali co mohli."

V mysli Martina Vozábala ovšem zůstaly i neveselé vzpomínky: "Vždycky bylo nepříjemné když se sestoupilo. To byla pro každého z nás velká rána. Byly i horší dny, ale vždycky se našel někdo, kdo se mi snažil pomoci nebo mě podpořit. Z fotbalového prostředí to byli většinou asistenti - Zděněk Procházka, Daník Drahokoupil, nebo letos Karel Vácha." Z osobního hlediska také nerad vzpomíná na již zmiňovanou sezonu: "Pro mě byli nejhorší časy asi v době, kdy nás trénoval pan Dejmal, po kterém to pak převzal pan Bokša. Hrál jsem strašně a vůbec jsem nepomohl záchraně. Bylo pro mě pak vysvobození, že jsem na půl roku odešel do Hradce."

Vedle radostných a smutných okamžiků přicházejí také ty důležité. Martin Vozábal se snažil v paměti dohledat gól, který byl v jeho dosavadní kariéře nejdůležitější. Nemusel se vracet ani do příliš vzdálené minulosti. "Za nejdůležitější gól považuji zřejmě ten z penalty do branky Drnovic, kterou jsem vstřelil letos tři kola před koncem letošní sezony. Šlo o hodně, museli jsme vyhrát, blížil se poločas, a my hráli takovou nemastnou partii. Skoro jsme se nedostali k bráně, takže mi bylo jasné, že když nedám, tak druhý poločas to bude ještě horší. Byl jsem strašně nervózní a když jsem dal pak gól, byla to opravdu velká úleva," připomíná "Vozi" okamžiky z nedávné minulosti. K nejdůležitějšímu gólu by bylo záhodno přidat i ten nejkrásnější: "Z těch gólů si jich moc nevybavuji, každý gól moc potěší. Ale krásný a zřejmě můj nejpovedenější byl do branky Bohemians, chytal tenkrát Blažek a hrálo se o postup, bylo to za trenéra Tobiáše. Pavel Babka dal dlouhý pas za obranu a Blažek vyběhl s tím, že po odrazu to sebere. Mě to přeletělo přes hlavu, a z voleje jsem to kopnul vzduchem, takovým lobem přímo do brány. Tenkrát v novinách Blažek prohlásil, že to byla náhoda a že jsem do toho kopnul ani nevím jak. Ale nebyla, povedlo se to přesně jak jsem si to přál. Na tom zápase bylo přes 8 tisíc lidí, takže paráda."

Martin Vozábal - budějovický patriot

Dávno před plánovaným odchodem do Slovácka si drtivá většina fanoušků Martina Vozábala zamilovala a na nejvěrnějšího fotbalistu Dynama nenechala dopustit. "To, že mě někdo nazval budějovickým patriotem je pro mě příjemné a potěšující. Bohužel jsem asi teď část lidí zklamal, že už nejsem takový patriot. Samozřejmě to ale zahřeje u srdce." "Vozi" byl také dlouhou dobu znám tím, že se znal hlavní představitele fanouškovských skupin a že se s některými i kamarádil. "Pokaždé jsem se snažil fanouškům vyjít vstříc, když mě sami i oslovili, ať se jednalo o cokoliv. Vycházel jsem s BGB i FFD. Kolikrát mi bylo i poslední dobou vyčítáno, že jsou to moji kamarádi a že s nimi chodím na pivo a oni pak ani nepřijdou na fotbal. Ne, na pivě jsem s nimi nikdy nebyl. Osobně jsem ale dělal vždy maximum, aby na fotbal chodili." Martin Vozábal vydržel v A-týmu Dynama neuvěřitelných deset let. Nějaký významný recept na fotbalovou věrnost jednomu klubu ale nezná. "Když jsem nastupoval poprvé za Dynamo, tak jsem chtěl být součástí A-týmu, nic víc. Pochopitelně jsem potom někdy přemýšlel, že odejdu do většího klubu a občas se i nějaké náznaky jednání objevily. Nakonec jsem vydržel dlouho, a musím přiznat, že po letošní zimě, kdy jsem odmítl Kladno, jsem už začal přemýšlet o tom, že to doklepu tady v Dynamu. Člověk ale míní a život mění."

Nastal čas loučení. Fotbalista Martin Vozábal uzavřel jednu velkou životní kapitolu a po čtrnácti letech v Českých Budějovicích přestupuje do Slovácka. "Jestli můžu lidem něco říci, tak jen to, že všem děkuji za podporu i kritiku. Pokaždé jsem se snažil najít cestu ke každému člověku, co fotbalu v Dynamu trošku přeje. Viděl jsem že byli lidi, kteří mi hodně přáli a naopak mě nemuseli, prostě co člověk, to názor. Jsem rád, že jsem některé lidi mohl osobně poznat a vidět, že jim není lhostejný osud budějovického fotbalu. Mějte se krásně, snad ještě někdy v Dynamu, ale určitě v pátém kole na Střeláku," dodal na závěr vždy dobře naladěný Martin Vozábal - patriot budějovického Dynama...
 

Vizitka Martina Vozábala - hráčský profil

Fotogalerie Martina Vozábala