Jedním z fotbalistů Dynama, kteří si v minulých dnech plnili reprezentační povinnosti, byl i Michal Řezáč, který odehrál za reprezentaci do 20 let dvě přátelská utkání proti Anglii. V prvním duelu se sice českým mladíkům příliš nedařilo, když podlehli favoritovi 0:5, odveta už ale svěřencům trenéra Martina Svědíka vyšla parádně a domácí nakonec porazili jednogólovým rozdílem. „Jen tak někomu se nepodaří porazit takový tým jako je Anglie,“ radoval se po utkání budějovický obránce.

Jak ses dozvěděl o nominaci na zápas s Anglií?
O nominaci jsem se dozvěděl od trenérů. Přinesli mi do šatny pozvánku a seznam všech hráčů, kteří byli na zápas nominováni. A mé jméno bylo mezi nimi. Měl jsem velikou radost!

Věděl jsi předem, že odehraješ oba zápasy v základu nebo to pro tebe bylo překvapení?
S tím, že bych hrál oba zápasy v základní sestavě, jsem nepočítal, protože nás bylo víc na jeden post. A na to, že bych hrál celá utkání, jsem vůbec nepomyslel, ale o to víc jsem rád, že jsem je mohl odehrát a užít si je.

První zápas nevyšel podle představ, podlehli jste silnému soupeři o pět branek…
Ano, první zápas nám nevyšel. Něco jsme si před utkáním řekli, ale dělali jsme přesný opak. Dělali jsme chyby v zadních řadách a soupeř nás přehrával. V tomto zápase se nemáme na co vymlouvat, prohráli jsme si ho sami. Navíc, kdyby soupeř proměnil všechny šance, mohlo to být i horší…

Co bylo podle tebe příčinnou takového debaklu?
Nedá se říci, že bychom nechtěli hrát, ale když už jsme se dostali k balonu, zmatkovali jsme. Nenapadali jsme soupeře tak, jako on nás, a proto první zápas Anglie vyhrála zaslouženě.

Odveta se vám už ale povedla na jedničku. Co jste změnili?
Odveta byla senzační. Myslím si, že to nikdo nečekal po tom debaklu z prvního utkání. Oproti prvnímu zápasu jsme změnili dost věcí. Víc jsme napadali soupeře, víc jsme si dovolili, hráli jsme organizovaně a hlavně jako tým. Samozřejmě, že soupeř měl také nějaké šance, ale bránili jsme dobře a i náš brankář předváděl skvělé zákroky.

Pro každého fotbalistu je určitě skvělý pocit porazit takového soupeře, navíc na jeho hřišti.
Už po zápase jsme si s klukama říkali, že se to jen tak někomu nepodaří porazit takový tým jako je Anglie, a navíc ještě v jejich domácím prostředí. Byl to skvělý pocit hrát před tolika lidmi a na krásném stadionu. Užívali jsme si to.

Fotbal v Anglii je pověstný svou tvrdostí. Můžeš to potvrdit?
To můžu jedině potvrdit. Byl to zápas nahoru-dolu plný tvrdých soubojů. Nedá se ale říci, že by to bylo tak odlišné od fotbalu u nás. Odlišné je spíš rychlejší tempo hry.

Přinesl ti zápas na Britských ostrovech nové zkušenosti?
Z každého takové srazu si určitě beru nějaké nové zkušenosti a jsem moc rád, že jsem měl tu možnost porovnat fotbal v Anglii a u nás.

Máš za sebou první zápasy za U20, předtím jsi ale odehrál několik utkání za U18. Nabízí se srovnání těchto dvou kategorií.
Každá kategorie je v něčem jiná. V U18 je to ještě takový dorostenecký fotbal, hra není tak tvrdá a rychlá. Naopak v U20 je to už, dá se říci, víc mužský fotbal. Jak v tvrdosti, tak i v rychlosti. Starší kategorie jsou těžší a těžší. Co se týká tréninků, ty se zase tak moc nemění. Nároky má každá trenér stejné, každý chce vyhrávat a předvádět pohledný týmový výkon.

V Dynamu jsi v minulé sezoně pravidelně hrál za starší dorost. Věřil jsi, že dostaneš šanci v prvním týmu?
Ano, v minulé sezoně jsem hrál za dorost a byla to pro celý tým skvělá sezona, ačkoli to tak ze začátku vůbec nevypadalo. Série dvaceti zápasů bez prohry a navíc skvělá parta, která tady byla. Moc jsem nevěřil tomu, že bych mohl dostat šanci v áčku. Dělal jsem ale vše pro to, abych ji dostal, a pak ji i co nejlépe využil.

Musel to být ale velký skok z dorostenecké ligy do základní sestavy áčka.
Skok to byl velký. Přece jen ta úroveň, rychlost a tvrdost hry je jinde než v dorosteneckém fotbale. Každá chyba se hned trestá, je to něco úplně jiného. Ale jsem za to hrozně rád.