Sezóna 2007/2008 - 1. liga - 13. místo

Ligový ročník jako na houpačce prožili fotbalisté budějovického Dynama během sezony 2007/2008. Kádr Dynama opustilo celkem jedenáct hráčů a osm jiných do týmu přišlo. Záložní řadu vyztužil navrátilec Martin Vozábal, novou brankářskou jedničkou se stal Pavel Kučera, který v Mladé Boleslavi nakoukl i do evropských pohárů. Litevský forvard Radzinevičius koketující s tamním reprezentačním výběrem, už byl v Čechách aklimatizovaný z působení v Liberci. Post defenzivního štítu zaujal agilní Slovák Jaroslav Hílek. Nezapomínalo se na ani na mládí. Přišli ještě Šmíd, Rehák, Plichta, Jungr a o šanci se rvalo i několik hráčů z juniorky či dorosteneckých výběrů. Neslavně skončilo zkoušení exotických posil z Brazílie a ze zemí bývalé Jugoslávie. Pravidlo, že případná zahraniční akvizice musí být o třídu lepší než tuzemští hráči v týmu zde však neplatilo, a tak muselo vedení uchazeče o místo v kádru poslat o dům dál. V týmu skončil kapitán Jiří Skála, jenž ukončil kariéru a dal přednost trénování plzeňské juniorky. Budějovičtí si musely také připustit skutečnost, že Karel Poborský už z kanceláře na zelený trávník nevyběhne, i když by si to jistě mnozí přáli.

Dynamo po podzimní části okupovalo výtečnou osmou pozici a téměř si tím zajistilo záchranu. Lví podíl na tom měl i známý hecíř a bývalý reprezentační obránce František Straka, jenž po čtyřech odehraných kolech, ve kterých Jihočeši získali pouhé tři body za výhru v úvodním kole nad Olomoucí, nahradil zkušeného lodivoda Františka Cipra, do té doby nejdéle sloužícího trenéra u prvoligových týmů. Straka sliboval, že výsledky na sebe nenechají dlouho čekat. Jenže pod jeho vedením Jihočeši doma sotva zachránili bod za remízu s Boleslaví a pak následoval debakl na Kladně. Domácí zvítězili vysoko 5:1. Dle slov hráčů se na mužstvu projevila únava z reprezentační pauzy, ve které i za přítomnosti fyzioterapeutky a bývalé vynikající atletky Heleny Fuchsové tvrdě trénovali. Nejen tento nový prvek přinesl do kabiny Straka. Nechyběl ani obligátní olivový olej či účast samotného kouče při fotbálcích na tréninku.

Že jeden hráč nic neznamená? Tak s podobným tvrzením by v Českých Budějovicích uspěl asi málokdo. Jihočeši se přesvědčili, že i jedinec může zásadním způsobem ovlivnit zápasy. Předešlá sezona by se na jihu Čech mohla jmenovat: Vše podle Jaroslava Černého. Drobnější levák předvedl, co pro mužstvo znamená. Hned v úvodu sezony 07/08 ho lákal do Slavie trenér Karel Jarolím. Černý už jednu chvíli seděl na Strahově a vypadalo to, že v okamžiku přestoupí do pražského celku. Jenže kluby se nedohodly. Po trenérské rošádě ovšem znervózněl nejen Černý. I někteří další hráči netušili, co se bude dít. Jenže Straka nakonec žádnou revoluci nepřichystal, jenom navázal na práci svého předchůdce. Stejně jako Cipro postavil hru právě ne levonohém středopolaři a Jihočeši postupně stoupali tabulkou, od ohrožených míst až k jejímu středu. Především na vlastní hřišti na podzim excelovali. Ve vzpomínkách jistě zůstane třígólové vítězství nad ostravským Baníkem. Takový nástup asi třetí celek uplynulé sezony nezažil. Na Střeleckém ostrově byla Ostrava rozebrána hned v úvodu. Ve 3. minutě se trefil Václav Mrkvička, v 6. Tomas Radzinevičius a ve 23. se prosadil i kapitán David Horejš. Druhý poločas se ani nemusel hrát, domácí v klidu hlídali náskok 3:0 a Ostravští moc dobře věděli, že výsledkem jen těžko něco udělají.

V zimní pauze začalo další kolo jednání ohledně přesunu Jaroslava Černého české metropole. Tentokrát se do partie vložila i Sparta, nakonec se ale novým zaměstnavatelem brněnského odchovance stala pražská Slavie. Černý se stal členem červenobílé armády a Budějovice tak ztratily klíčového muže. Místo něho toužilo vedení budějovického klubu získat ze Sparty Miroslava Matušoviče. Sám hráč však o podobné variantě nechtěl nic slyšet. Proto si České Budějovice musely vystačit s plzeňským Petrem Šímou, který měl Černého nahradit. Na poslední chvíli se upekl i přestup šikovného útočníka Jana Svátka. Ten přišel z Jablonce za částku pohybující se v řádech milionů a očekávání tak byla veliká. Nepovedlo se. Technicky skvěle vybavený středopolař scházel skutečně moc.

Tým najednou netušil, co si má počít v ofenzivě. Jihočeši doma na jaře nevstřelili gól sestupem ohroženému Jablonci ani Kladnu, které se nacházelo ve stejné situaci. Strakův tým se bořil v tabulce níž a níž. Prohrál i v Mostě a před utkáním s Bohemians 1905 se najednou začalo mluvit o tom, že pokud České Budějovice nezvítězí, Straka padne. Trenér však přežil, jeho celek vyhrál 2:0. Tím si z devadesáti procent zajistil ligovou definitivu, ovšem dál se jarem trápil. Citelná byl také ztráta Litevce Radzinevičiuse, jehož si do zimní přípravy z hostování stáhl liberecký Slovan. Dynamo na jaře zvítězilo jen ve dvou zápasech. Kromě Klokanů porazily ještě na vlastním hřišti Teplice. S deseti jarními body patřili Jihočeši k nejhorším mužstvům roku 2008. Taková bilance nevěstila pro Jihočechy nic dobrého pro následující sezonu. Rozpaky z předvedené hry však jednoznačně převyšovaly nad zklamáním z výsledků.

Neslavně dopadlo i účinkování v poháru ČMFS. Budějovičtí si sice poradili s Horažďovicemi a Chebem, ale ve čtvrtém kole jim na Střeleckém ostrově vystavilo stopku Brno. Vzácně vyrovnaný duel rozhodli dvě slepené branky Moravanů ze závěru. V 90. minutě nejprve skóroval René Wagner a několik desítek vteřin později pečetil hostující postup mladík Kalouda, který zazářil na MS dvacetiletých. Jihočeši tak nezopakovali senzační úspěch z loňska, kdy dokráčeli až do finále domácího poháru, kde však nestačili v penaltovém rozstřelu na Jablonec a sen o účasti v evropských pohárech se rozplynul. Naopak jedenáct ligových zápasů bez inkasované branky bylo dobrou vizitkou budějovické defenzivy.
Především směrem do budoucnosti nenaznačoval českobudějovický fotbal příliš velkou záruku. Klub se v uplynulé sezoně zachránil, jenže co v dalším ročníku?

Dynamo nasbíralo ve třiceti zápasech 32 bodů (8 výher, 8 remíz, 14 porážek) a při záporném skóre 27:35 obsadilo třináctou pozici s odstupem šesti bodů na první sestupovou příčku. O pomyslnou korunku pro nejlepšího střelce se podělila hned čtveřice hráčů. Čtyři branky vsítili Černý, Horejš, Mrkvička i Radzinevičius. Nejvíce startů si připsal nestárnoucí Jaromír Plocek, který chyběl jen dvakrát. „Zlým mužem“ Dynama byl s 10 žlutými kartami Jaroslav Hílek. Nejvíce diváků si našlo cestu na Střelecký ostrov již ve 3. kole, kde byli svědky prohry 1:2 s pražskou Slavií. V ochozech jich tehdy bylo napočítáno 5978.

B-tým: O stupínek výše než v předchozí sezoně

Sezona 2006/07 byla díky konečnému osmému místu v tabulce ČFL považována za nejúspěšnější v klubové historii. V ročníku 2007/08 fotbalisté rezervního týmu toto umístění ale ještě vylepšili, když obsadili sedmou příčku! Tým vedený trenérem Karlem Musilem ukazoval pravidelně svou sílu na domácím hřišti, kde za celou sezonu pouze třikrát ztratil body a navíc i velmi často bodoval na hřištích soupeřů.

Tahounem týmu byl tehdy čtyřiadvacetiletý Michal Mašát, který z pozice středního záložníka nastřílel sedm branek. Střelecky o sobě začali poprvé dávat vědět také mladíci Vladimír Dobal a Zdeněk Ondrášek (oba 6 branek) nebo Miroslav Kučera a Radim Pouzar (4 branky). Právě Pouzar s Dobalem byli také fotbalisté, kteří se nejpravidelněji objevovali na hřišti a vynechali minimum zápasů.

Béčko Dynama si během sezony připsalo na své konto padesát bodů za čtrnáct výher a osm remíz. Tým se mohl spolehnout především na dobrou defenzivu - ve čtyřiatřiceti utkáních inkasoval pouze sedmatřicet gólů.