Opět zdravím všechny do České republiky!
Posílám vám závěrečný díl o mém pobytu v zámoří. Jak jsem psal již minule, měli
jsme velice dobrou základní část. Do play-off se dostalo celkem 32 týmů. My jsme
se umístili na 2. místě v naší divizi, a proto jsem očekávali, že budeme vysoko
nasazení do rozlosování playoff. Bohužel se tak nestalo, skoro nikdo tomu
nerozuměl, ale byli jsme nasazení jako číslo 10, což bylo poměrně vysoké číslo.
První utkání nás tedy svedlo dohromady s týmem Pomona #23. Zápasy playoff se hrají pouze na jedno vítězství a tým s nižším číslem hraje doma. Zápasy playoff jsou velice nevyzpytatelné, proto se dala nervozita před zápasem krájet. Očekávání ještě narostla, protože den před zápasem přišla sněžná bouře, která zasněžila celé hřiště, proto bylo utkání odloženo o 4 dny. Poslední trénink před utkání jsme jako rozcvičku odhrabovali sníh v okolí hřiště kvůli bezpečnosti, byla to ovšem celkem zábava a zpestření. V den utkání vysvitlo slunce a bylo příjemných 15°C. Po prvním doteku s míčem ze všech nervozita spadla a hra v prvním poločase připomínala výkony z počátku sezony. Hráli jsme tedy svižný fotbal s kombinacemi na jeden dotek. Do kabin se šlo za stavu 3:0, když se prosadili Darragh a Shane O´Neill a já po rohovém kopu. I přesto, že jsme si o přestávce říkali, že hra je stále otevřená a že nesmíme nic podcenit, vstup do druhého poločasu se nám nevydařil. Hráči Pomony nás zaskočili dvěma rychlými góly a rázem byli psychicky nahoře oni. My jsem ovšem našli odpověď v podobě gólu útočníka Maxe. Poté musel hostující tým otevřít hru a my jsme jim zasadili ještě dva hřebíčky do rakve, trefili se Bryan a opět Darragh. Po tomto zápase jsem měl malý rozhovor do novin.
Čekali jsme na výsledek druhého utkání, ve kterém porazil překvapivě Chaparral porazil číslo 7 - Pine Creek, takže nás čekalo další domácí utkání což byla nesporná výhoda. Utkání proti Chaparralu se vyvíjelo podobně. Nejprve se trefil Soren krásnou střelo přímo do šibenice, poté přidal přesně sekundu před koncem prvního poločasu branku kapitán Darragh. Ve druhém poločase jsme opět inkasovali laciný gól, ale to bylo za strany hostů všechno. Zanedlouho se po krásné bratrské spolupráci, kdy Darragh přeloboval obránce, trefil po samostatném postupu Shane. V závěru měl opět slovo náš kapitán a stanovil výsledné skóre 4:1.
Čeho jsme se nejvíc obávali také přišlo, los nám přiřadil Fort Collins, který jsme sice porazili v základní části, ale nutno podotknout že hráli od 25. minuty o dva hráče oslabeni. Navíc to byl náš první venkovní zápas, protože Fort Collins by číslo 2. Nervozita byla opravdu znatelná, a proto první poločas nepřinesl mnoho pohledných akcí a hrál se spíše bojovný fotbal ze zajištěné obrany. O přestávce jsme si řekli pár slov a šlo se na druhý poločas. Bohužel naše útočná fáze velice vázla a my jsme si nevytvořili pořádnou akci. Domácí sice drželi míč na svých kopačkách ale s vytvářením šanci na tom byli podobně. Gól přišel až v polovině druhého poločasu, bohužel pro nás se prosadili domácí, když po trestném kopu z poloviny hřiště prodloužil hlavou domácí stoper, náš gólman Louis plachtil vzduchem marně. Stále do konce zápasu zbývalo přibližně 20 minut, takže to rozhodně nebylo nic co by se nedalo otočit. Snažili jsme se ze všech sil vytvořit si nějakou šanci, domácí ale hráli pozorně, rozhodčí nám příliš nepomohl a zastavoval naše akce pro útočné fauly. Následně jsme si vytvořili 100% příležitost, kdy šel Darragh sám na golmana, evidentní stáhnutí za dres ale rozhodčí opět neviděl.
Vyplnilo se přísloví nedáš, dostaneš. Po úniku a nahraném pádu domácí útočníky, kdy jsem se ho opravdu ani nedotkl, nařídil rozhodčí trestný kop pár metrů za hranicí vápna. Domácí kapitán nekompromisně vymetl pavučinu v horním rohu naší branky. Deset minut před koncem bylo prakticky rozhodnuto, poté co se nechal vyloučit za řeči kapitán Darragh. Musím se přiznat, že tolik sprostých slov v Angličtině, které řekl rozhodčímu, já neumím ani vyjmenovat. Ze zoufalosti jsem se vypravil na výlet do středního útoku, kde jsem strávil posledních 10 minut. Vypracovali jsme si několik rohových kopů, gólové vyústění bohužel nepřišlo. Když rozhodčí odpískal konec, mnoha hráčům vyhrkli do očí slzy, protože polovina hráčů byly senioři, kteří končí svou středoškolskou kariéru a nabídky z vysoké školy nikomu nepřišli, takže to byl poslední zápas jejich kariéry. Po zápase samozřejmě panovalo veliké zklamání, protože jsme určitě měli na postup až do finále, ale s odstupem času na dokopné všichni hodnotili sezónu velice kladně. Měli jsme na svém kontě bilanci 13 výher 3 prohry a 2 remízy, což je velice solidní. Mužstvo Fort Collins nakonec vyhrálo finále, poté co deklasovali tým Abraham Lincoln 3:0.
Po skončení sezóny se mohou tedy všichni plně soustředit na své výkony ve škole. Já teď hraji sálovku jen tak pro zábavu s pár přáteli každou sobotu, soustředím se na výsledky ve škole a věnuji se jednomu z mých největších koníčků lyžování. Myslím, že jsem si nejen svou fotbalovou sezónu ale i ostatní činnosti náramně užil, potkal jsem mnoho nových přátel a také se možná neučil trochu lépe anglicky. Zbývá mi už jen pár týdnů před mým návratu do vlasti, kde se zapojím do zimní přípravy s mým dorosteneckým týmem. Byla to tu nejlepší zkušenost v mém dosavadním životě a jsem velice vděčný rodičům, že mi toto dobrodružství zprostředkovali a zaplatili!
Z Ameriky zdraví Matěj Bohůnek
Další dopisy od Matěje Bohůnka
Matěj Bohůnek: Fotbal v Americe
(14.11.2009)
Budějovická stopa v Americkém
Coloradu (5.11.2009)
