Psala se zimní přestávka sezony 2016/17 a Adrián Čermák si během přípravného zápasu zvrtl kotník. Po několikatýdenní pauze kvůli výronu se slovenský záložník vrátil do hry doma se Sokolovem, poté odehrál duel v Ústí nad Labem a přišel na řadu očekávaný domácí zápas proti suverénní Sigmě Olomouc. Jenže plynula teprve čtvrtá minuta a bum! Rána, která prořízla Střelecký ostrov, změnila Čermákovi následující fotbalový rok. Českobudějovický špílmachr se ve středu hřiště z přemíry snahy srazil s olomouckou věží Tomášem Chorým a bylo zle. Na hřišti to sice ještě chvíli zkusil, ale nešlo to. Není divu.
Zranění se totiž ukázalo jako vážnější. „Koleno se mi vytočilo do strany a věděl jsem, že to nebude dobré. Zkusil jsem ještě pokračovat, ale musel jsem střídat. Doktor mi pravil, že mám asi přetrhnutý křížový vaz, z čehož jsem byl dost zaskočený. Magnetická rezonance však ukázala, že by to měly být „jen“ natrhnuté postranní vazy. Takže mě čekala tříměsíční pauza,“ vzpomíná na nepříjemné události dubna 2017 slovenský záložník.
Místo startu letní přípravy společně s týmem však nastaly další komplikace. „Po třech měsících jsem začal trénovat a na třetím tréninku se mi koleno opět podvrtlo. Nakonec se zjistilo, že mám přetrhnutý přední křížový vaz a opět také postranní vazy. Nezbývalo nic jiného než operace a půl roku pauza. To pro mě bylo hrozné,“ smutní čtyřiadvacetiletý středopolař.
Další postup byl nemilosrdný, leč nevyhnutelný. Čermák musel na operaci, kterou podstoupil 18. října v Praze. „Po dvou týdnech jsem začal rehabilitovat. Dvakrát denně jsem cvičil, což mi výrazně pomohlo. Bylo to velmi náročné, protože po dlouhé době bylo koleno oslabené a po operaci jsem na noze neměl žádný sval,“ usměje se rodák z Malacek. Důležité je, že se rehabilitace vyvíjí pozitivně. „Nyní už koleno vypadá o dost lépe. Mohu jej zatěžovat víc a víc a přidávat nové cviky. Musím posilovat svaly, které koleno drží. Už pomalu mohu začít plavat a jezdit na kole. Mám radost, že jsou vidět pokroky a že mohu dělat činnosti, které mě baví,“ těší úspěšný průběh rehabilitace slovenského špílmachra.
Po operaci se Adrián Čermák přesunul domů na Slovensko, zůstává však s klubem v kontaktu. „Delší dobu jsem teď v Budějovicích nebyl. Ale nyní se budu s kondičním trenérem připravovat v klubu a přes zimní přestávku pak opět doma na Slovensku,“ vysvětluje. „Fotbalové prostředí mi hodně chybí. Na fotbal jsem mohl koukat pouze v televizi nebo na playstationu,“ neztrácí dobrou náladu objev Dynama v minulé sezoně.
Ačkoliv fotbalistům v černobílých dresech pomoci na hřišti nemůže, tak se je Čermák snaží podporovat jak to jen jde. „Řadu zápasů jsem viděl ještě před operací na vlastní oči, jiné v televizi nebo na internetu. Na kluky stále myslím a fandím jim. Výsledky máme zatím velmi dobré, držíme se na předních příčkách, což je skvělé. Na podzim kluci udělali velký kus práce a doufám, že po Novém roce to bude pokračovat,“ chválí své spoluhráče.
Nyní možná klíčová otázka – kdy se šikovný záložník vrátí do hry? Konkrétní termín je však zahalen v mírném mlžném oparu. „Přibližně tři měsíce od operace bych mohl začít běhat a postupně i začít pracovat s míčem. Věřím, že všechno půjde co nejrychleji, ale nechci nic uspěchat. Koleno musí být stoprocentně připravené, než vyběhnu na trávník. Od začátku zimní přípravy budu určitě trénovat ještě individuálně, ale v koutku duše věřím, že začátek jarní části bych mohl stihnout. Snad se do cesty nepřipletou žádné komplikace a budu připraven mužstvu pomoci co nejdříve,“ vyhlíží začátek března jako datum svého návratu.
Adrián Čermák je skromný a poctivý člověk, jenž vždy zůstává pozitivní. Proto mu snad každý musí přát co nejrychlejší a bezproblémový návrat na zelený pažit. „Po fotbalové stránce jde o můj nejtěžší rok v životě. Prožil jsem si toho opravdu dost. Od začátku roku jsem se cítil velmi dobře, ale odehrál jsem vlastně jen dva zápasy. Přišlo zranění kotníku a pak dvakrát toho samého kolene. Říkal jsem si, že mám velkou smůlu, ale nikdy jsem nepřestal věřit, že bude zase všechno v pořádku. Nejsem první ani poslední, koho něco podobného potkalo. Musím poděkovat mé rodině a přítelkyni, všichni mě stále podporují a stojí při mně. Doufám, že se co nejdříve vrátím a budu moci dělat to, co mě v životě baví nejvíc,“ uzavřel čtyřiadvacetiletý záložník Dynama.
