Celých devadesát minut strávil na trávníku v Třeboni (reportáž zde) čtyřiadvacetiletý záložník Lukáš Adam. On, stejně jako ostatní spoluhráči, musel v prvním poločase bojovat s houževnatým soupeřem, který ač hraje o tři soutěže níž, byl v úvodu zápasu vyrovnaným sparingpartnerem. „Všechny pohárové zápasy s papírově slabším soupeřem jsou těžké. Mohl by o tom povídat nejeden ligový tým“ reagoval na vývoj utkání ihned po zápase budějovický středopolař. „Důležité je dát, pokud možno, rychlý gól a srazit soupeře na kolena. To se nám sice povedlo, ale jenom napůl,“ dodal. „Týmy z nižších soutěží jsou vždycky natěšené na to, vytáhnout se na ligový tým“.
Na první pohled bylo vidět, že je s výsledkem spokojen: „Hlavní bylo, že jsme po obdrženém gólu dokázali rychle kontrovat a strhnout vedení definitivně na svojí stranu. Zápas už se tak dohrával jenom v naší režii.“
Lukáš byl patrně ve středu jeden z mála, komu aspoň trochu vyhovovalo počasí: „Poločasový déšť nám pomohl, trávník trochu navlhl a míč začal lépe jezdit. Na to jsme zvyklejší.“ pochvaloval si tvůrce hry. Neopomněl zmínit pomoc druhého živlu, kterým byl silný vítr „Hodně nám také pomohlo, že druhou půli jsme hráli po větru, na hráčích Třeboně bylo vidět, že jim proti větru docházejí síly a za to jsme je dokázali potrestat“, řekl nakonec.
