Slavie se s Dynamem utká už v neděli 24. října ve 12. kole FORTUNA:LIGY. Před vzájemným měření sil tak asi není nikdo povolanější, s kým by se dal vést speciální předzápasový rozhovor. Karel Vácha začínal s fotbalem na Hlubové, pak se ale přes Sušici, kde pobýval na vojně, dostal až do áčka českobudějovického Dynama. Sám tvrdí, že zažil na jihu Čech ty nejlepší roky, které klub prožil.
Jste historicky nejlepším střelcem Dynama. Jaký byl Váš recept na góly?
(smích) Tak to nevím. Nějak jsem se k tomu vždycky přichomýtl a dal jsem gól. Už od malička jako dítě jsem prahnul po tom dávat góly, takže jsem se hodně snažil a občas mi to i vyšlo.
Největší část kariéry jste prožil na jihu Čech. Jak na působení v Dynamu vzpomínáte?
Na Dynamo vzpomínám velice rád. Přišel jsem z Hluboké do dorostu a poprvé jsem přičichl k velkému fotbalu. Předtím jsem ještě byl dva roky v Sušici a hrál tam třetí ligu. Poté jsem se vrátil do Budějovic a prožil tu nejlepší roky, jaké pro Budějovice asi byly. Každý má samozřejmě jiné měřítko, ale když se postoupilo v pětaosmdesátém, tak to byla velká euforie. Pak jsme měli i sezóny, kdy jsme se drželi na špici, porazili jsme vedoucí Spartu a byli jsme za ní druzí po podzimu.
Kdybyste měl vyzdvihnout nějaký konkrétní moment, bude to tedy utkání se Spartou? Nebo něco jiného?
Asi to utkání se Spartou, kdy jsme tam vyhráli 1:0. Sparta byla bezkonkurenční, ale my jsme v té době měli takovou formu, že jsme je dokázali na Letné. Centroval jsem do vápna a Karel Poborský dával gól. Takže jsme vlastně Spartu dokázali v největší slávě porazit. Je to asi největší zápas, co mi utkvěl v paměti.
Fotbalové kroky Vás zavedly i do Prahy. Kopal jste za Slavii, střelecké umění jste si s sebou vzal i tam. Dokázal byste z angažmá ve Slavii něco vypíchnout?
Prožil jsem tam dva krásné roky. Než přišel pan Hřebík jako trenér, bylo to perfektní. Měli jsme tam hodně úspěchů, i když jsme dvakrát skončili druzí za Spartou. Ale hráli jsme evropské poháry a zvítězili jsme v českém poháru. Díky angažmá ve Slavii jsem se dokonce dostal i do reprezentace. Kdybych vypíchnul jeden zápas, tak je to utkání v Nice, kdy jsme remizovali 2:2 a vstřelil jsem oba góly. V té chvíli jsme měli dobrou fazónu a dostali jsme se až do čtvrtfinále Poháru vítězů poháru.
Jaký to byl pocit hrát za Slavii a jet na zápas do Českých Budějovic? Hrát proti svým.
Na jeden zápas si vzpomínám dobře. Byl to první rok, co jsem z Dynama odešel. Měli jsme velkou převahu, hráli jsme lépe, ale Dynamo proti nám hrálo velmi dobře. V 50. minutě jsem šel sám na bránu, přehodil gólmana, ale šlo to asi 30 centimetrů mimo, takže utkání skončilo remízou 1:1. Pocity před utkáním? Byl jsem nervóznější než před jinými zápasy. Hrál jsem před diváky, kteří na mě chodili, když jsem tady hrál. Nechtěl jsem zklamat. Bylo to jiné.
Sledujete fotbal i teď? Chodíte na Dynamo?
Na Dynamo chodím, ale protože jsem funkcionář na Hluboké a na Krajském fotbalovém svazu, nemám až tolik času. Občas jdu, ale dívám se spíš v televizi. Přehled mám, sleduji to. Budějovice, Slavii, celou ligu i jiné soutěže. V obraze jsem.
V neděli se v lize Dynamo a Slavia potkají. Přijdete se podívat?
Asi ne, v neděli hraje Hluboká. V televizi se ale určitě budu koukat.
Komu budete fandit?
To se nedá říct. Nějak to dopadne. Když hraje Dynamo, fandím jemu, ale když Slavia s kýmkoliv jiným, tak jí. (smích) Když jsem jako hráč přijel do Českých Budějovic, byl to se Slavií asi jediný klub, který jsme venku neporazili. Slavia potřebuje vyhrát, pro Dynamo bude dobrý bod. Uvidíme, jak to skončí.
Máte tip na výsledek?
Tipovat moc neumím. Kdybych to uměl, tak bych asi i sázel. (smích) Když řeknu tip, tak vím, že to nevyjde. Ale myslím si, že bude remíza.
