Před dnešním utkáním Sydney FC vs. Newcastle Jets jsem navštívil mistrovské utkání stejných týmů, jen spadající do kategorie Youth League („Juniorka“). Zápas probíhal převážně na polovině hřiště. Hra byla plná nepřesností a přerušení. Oba týmy skórovaly ze standartních situací. Jen o první branku se postaral hostující Pinto, v 1´ utkání, kdy po rychlé kombinaci přesně zakončil. Do poločasu stačil vyrovnat domácí pravý bek Jurman, který z otočky dorazil špatně vyražený míč brankáře. Druhý poločas začali aktivněji domácí, ale své šance neproměňovali. V 55´ (Naidovsky) a 70´ (Golec), tak uzavřeli skóre na 3:1 pro mladíky z Newcastlu. Hrálo se na velkém prostoru, mladící neposouvali obranné řady, ale spíše vyčkávali na půlící čáře. Když bych to srovnal s U-19, kterou jsem mohl vidět před odjezdem pod vedením pana Procházky a Martina Frantíka, tak bych se nebál říct, že by je předčili ve všech směrech. Bojovnost, taktika, chytrost a útočné výpady obránců. Tuto soutěž hraje devět týmů: 1. Gold Coast United, 2. Central Coast Mariners FC, 3. Melbourne Victory FC, 4. Adelaide United FC, 5. Perth Glory FC, 6. Sydney FC, 7. Newcastle Jets FC, 8. Brisbane Roar FC, 9. Australia Institute of Sport.
Sydney FC - Newcastle Jets 1:3
Před utkáním jsem pozdravil trenérskou kolonii na domácí lavičce. Česká dvojice
byla před utkáním propíraná v televizní debatě. Michael Cockerill fotbalový
analytik, vyzdvihoval kvality obou trenérů. Po shlédnutí středečního tréninku
jsem nepochyboval, že by tým ovlivnila nepodařená šňůra dvou prohraných zápasů.
Do sestavy se vrátil po zranění kapitán Corica, ale na tribuně musel zůstat
Karol Kisel. Ale volno si neužil. Po krátkých intervalech se u něho střídali
nadšení diváci z řad dětí, tatínků, maminek a zaslechl jsem, jak češtinu, tak
slovenštinu. S panem Kiselem jsem prohodil pár slov a popřál mu brzký návrat na
trávník (natažený úpon v oblasti třísel).
Samotný zápas nezačal pro domácí vůbec špatně. Vytvářeli si brankové příležitosti a jedna mohla skončit i v síti hostujícího brankáře. Ale jak bývá pravidlem- nedáš dostaneš. Od 20. minuty převzali dirigentskou taktovku hostují. Domácí špatně a pozdě přistupovali k hráčům. Když už se k nim dostali na dosah, tak je nedokázali eliminovat. Scházela mi tréninková tvrdost a chuť. Ve 24´ byl faulován hráč Newcastle Jets v pokutovém území a Bridges se ze značky 11 metrů nemýlil. Od této chvíle byla vidět nervozita na kopačkách domácích hráčů. Do druhého poločasu vsadili trenéři Sydney FC na tři útočníky.
Ale údernější se ukázal soupeř. V 50´ (Bridges) a 54´ (Thompson) zvýšili vedení hostů už na ostudných 3:0. Co bylo zajímavé a velice povzbuzující, že „kotel“ domácích se snažil hnát své hvězdy neutuchajícím fanděním dopředu. V 75´ se zaradovali na chvilinku domácí, kdy po krásném, dlouhém, diagonálním pasu od pravého záložníka, sklepl míč před branku střídající Aloisi a nabíhající Brosque prostřelil všechno, co mu stálo v cestě, 1:3. Domácí drželi míč na svých kopačkách, ale obránci se nezapojovali do útočných akcí. Středoví hráči nechtěli míč a útočníci nebyli schopní překonat šestičlennou hráz.
Utkání se dohrálo v křeči domácích hráčů a za pokřiků tří pánů, kteří očividně měli radost, že se českým trenérům třetí zápas nedaří. Po konci zápasu hráči poděkovali divákům a odešli do kabin. Po zápase jsem měl možnost povídat o trvající bídě s panem Zachem. Je to nepříjemná situace, ale i to fotbal přináší. Když se snaží člověk dělat maximum a ono to nejde, tak to člověka ničí. Hráči neumějí překonat psychický blok, z toho, když obdrží branku, že by mohli utkání dovést „aspoň“ do remízového stavu, na což je profesionál pan Tobiáš :-). Debata byla o to zajímavější, že se pocity neliší od toho, jestli chcete vyhrát u mládeže u dorostu nebo v mužských soutěží. S přáním hezkého večera jsme se rozloučili.
Přeji všem trenérům a hráčům od kadetů, přes žáky, dorost, B- tým a A- tým
pohodové přechodné období.
