Remíze 0:0 však víceméně jen přihlížel. Příbramští se k ohrožení jeho svatyně nedostávali příliš často. Jedinou vážnější střelu vyslal v závěru prvního poločasu záložník Barteska, ale přestřelil. A rychlíka Mendyho, na kterého v útočné fázi Kopačova družina hodně spoléhala, úspěšně pokryla stoperská dvojice Homoláč - Horejš. „Remízy je škoda. Měli jsme více šancí a výsledek měl vyznít příznivěji pro nás,“ zhodnotil nepříliš záživné utkání Filipko. V průběhu střetnutí se ale několikrát nedohodl s obránci a Příbramští se tak snadno dostali do slibných příležitostí. Asi k nejmarkatnějšímu nedorozumění došlo v 60. minutě, kdy obránce David Horejš nereagoval na Filipka, který si vybíhal pro míč. Společně však vzniklý požár dokázali včas uhasit. „V těchto situacích máme ještě jisté rezervy,“ usmál se Filipko.
Závěr utkání prožíval slovenský brankář hodně emotivně. Zejména se nechal strhnout v situaci, kdy na zemi ležel bezvládně vystřídavší útočník Igor Jendruščák. Filipko se mocnými gesty dožadoval k odnosu hráče za postranní čáru, aby mohlo dojít k ošetření. Jeho dravý výstup však rozhodčí Bouše ocenil jen žlutou kartou. „Žlutou kartou jsem byl popravdě docela překvapený. Řekl jsem mu jen, aby hráče odnesla služba na nosítkách za čáru. To je snad běžná praxe, ne?“ divil se. Odmítl, že by při prezentaci svého názoru použil směrem k hlavnímu arbitrovi nějaký ostřejší výraz. „Nikdy nikomu nenadávám, protože rozhodčí jsou na to pořádně hákliví. Je pravda, že jsem mluvil důrazně, ale žádnou nadávku jsem nepoužil,“ odpřísahla letní posila Dynama České Budějovice.
Za úvodní dvě kola nového ročníku první ligy mají Jihočeši jen jediný bod. Vzhledem k ambicím Českobudějovických se určitě čekalo více. „A kdo například čekal, že bude mít Ostrava jeden bod ze dvou zápasů? Je to nevyzpytatelné,“ upozornil Filipko. Odmítl, že by se českobudějovických hráčů mohla po neúspěšném vystoupení proti Příbrami zmocnit nervozita. „O nějaké psychické dece bych vůbec nemluvil. Je teprve začátek soutěže a jdeme zápas od zápasu,“ uchýlil se k tradiční frázi brankář Miroslav Filipko.
Pořádně rozpálený byl po utkání kapitán a záložník týmu Martin Vozábal. Neúnavně bojoval ve středu a na pravém kraji hřiště, ale prolomit žlutočervenou obrannou hráz se jemu, ani jeho spoluhráčům nepodařilo ani jednou. „Popravdě jsem čekal, že šancí si vypracujeme více,“ uznal tvořivý středopolař. Zklamal ho především výkon týmu v úvodním poločase. V něm si prakticky jedinou šanci vypracoval hbitý Lafata, ale brankář Sňozík na brankové čáře nepříjemný pokus zastavil. „Měli jsme určitě na více, než jsme nakonec předvedli. Ve druhém poločase jsme soupeře zatlačili, ale možná nám chybělo štěstí, nebo větší důraz v pokutovém území,“ našel důvody českobudějovické neproduktivity Vozábal. Na defenzivní hru, kterou Příbram na Střeleckém ostrově předvedla, prý trenér Tobiáš své svěřence důkladně připravoval. „Ale myslím si, že Příbram dovedla k dokonalosti to, co tady předvedla už na jaře. Na to se ale nesmíme vymlouvat. Měli jsme dát první gól a dopadlo by to úplně jinak,“ pokrčil rameny.
Asi největším neduhem zápasu bylo časté zdržování ze strany hráčů ve žlutých dresech. Už v prvním poločase za takový prohřešek pykal brankář Radek Sňozík, který kdyby mohl, šel by snad pro míč k soutoku Vltavy a Malše u zimního stadionu. Navíc mu rozhodčí odpustil druhou žlutou kartu za zbytečné zdržování při střídání Rudolfa Otepky. Korunu příbramské taktice nasadil v poslední minutě střídající Janů, který dostal hodně zbytečně druhou žlutou kartu, když při přerušení ukopl míč Grznárovi. „Přiznám, že něco podobného jsme zkoušeli v Olomouci, ale rozhodčí nás okamžitě za podobný pokus potrestal žlutou kartou. Myslím si, že pan Bouše plynulosti zápasu vůbec nepomohl,“ zkritizoval výkon hlavního arbitra kapitán Dynama.
Hru Příbrami se dokonce nerozpakoval označit za antifotbal. „Pokud nás někdo na internetu kritizoval za to, že jsme v Olomouci jen tak polehávali na hřišti, tak se olomoučtí diváci budou asi hodně divit, až uvidí v akci Příbram. To snad potom tamní webové stránky spadnou,“ řekl s nadsázkou fotbalista s číslem 20 na dresu. „Vůbec se nedá srovnávat to, co jsme předvedli my tam a to, co ukázala Příbram u nás,“ dodal. Soupeř dokázal díky častéímu zdržování rozkouskovat hru a domácí hráči se jen těžko dostávali do výraznější tlaku. Ten přišel od 65. minuty, ale zabrzdila ho nešťastná hlavička Horejše, po které musel být ošetřován za brankovou čarou. „Ta situace nás hodně zabrzdila,“ uznal Vozábal.
Oproti utkáním v přípravném období ohrožovali Českobudějovičtí branku Sňozíka především ze standardních situací. Většina rohů, které Martin Vozábal zahrával, však končila už na přední tyči. „Byl to náš záměr. Je nejjednodušší zahrát míč na přední tyč. Útočící hráč pak změní směr míče a brankář nemůže reagovat,“ vysvětlil Vozábal. Přesto se nacvičený signál minul účinkem. Až na dvě výjimky, ve kterých figuroval bek Horejš. Při rohu z pravé strany lízl míč hlavou na vzdálenější tyč. Míč však skončil těsně mimo. O pár minut později naskočil do Vozábalova centru z levé strany, ale opět mu chyběly centimetry k tomu, aby přímo ohrozil Sňozíka. „Byly to jasné šance. Kdybychom měli trochu více štěstí a David trefil branku, brankář by zřejmě nezareagoval. V takovém upracovaném utkání jsou to rozhodující momenty,“ posteskl si nad neproměněnými příležitostmi.