Redaktoři internetové stránky www.trenink.com, kteří v průběhu ledna navštívili Sportovní centrum mládeže na Složišti, udělali vedle rozhovorů s Karlem Poborským a Petrem Skálu také interview s hlavním trenérem A-týmu Františkem Ciprem. Velmi obsáhlý rozhovor, ve kterém mohou začínající trenéři a fanoušci nahlédnout do trenérské kuchyně, Vám přinášíme v plném znění na našem webu.
Mohl byste našim čtenářům z řad trenérů nastínit novinky, které jste letos
nově zavedl do tréninkového procesu?
Asi nejnovější věc, kterou využívám pro zpestření zimní přípravy fotbalistů, je spining. Ten se dá samozřejmě provozovat i v létě, ale pro zimu je to velice dobrý doplněk jak na rozvoj kondice, tak i síly.
Mohl byste nám trochu přiblížit techniky a principy spinningu?
Spining je dnes nová forma. Trenér, respektive cvičitel, předcvičuje, hráči sedí na kolech, které nemají volnoběh a zaměstnávají tak vlastně celé tělo. Chvíli jedou ve stoje, chvíli normálně. Lze nastavovat odpor a další věci. Spining zatěžuje všechny svaly, je to tedy výborná metoda na sílu. Řekl bych, že spiningem lze procvičovat i odrazovou sílu. Pro hráče je to po hodině jízdy velice náročná metoda. Spining se dnes stává značně progresivní metodou, kterou budou brzy všichni využívat.
Mohl byste více rozvést tréninkové období, ve kterém se právě nacházíte? Jaké zhruba dávky dáváte fotbalistům?
Já nechci příliš radit, každý trenér má své metody, kterým věří, díky nabitým zkušenostem a praxi, kterou prošel. Nevím, jestli vám to někteří řekli úplně otevřeně nebo konkrétně, ale v tomto období jde kromě posilování vyloženě o obecnou vytrvalost. Abych Vám teď konkrétně řekl, kolik budeme běhat kilometrů, to si každý trenér nechává pro sebe, každý má rád tu svoji metodu, které věří a někomu by se to třeba zdálo málo, někomu moc. S tímhle bych nechtěl chodit ven. Řekl jsme vám dost o spiningu, který zatím nikdo nevyužívá.
Ve svém kádru zcela jistě spoléháte na Karla Pohorského. Mohl byste prozradit, jaký je Karel v tréninku?
Karel pro mě není nějaký neznámý hráč, protože jsem ho trénoval. Ve Slavii jsem ho trénoval ten rok, kdy jsme vyhráli titul, kdy si myslím, že byl na vrcholu své formy. Potom odešel do Manchesteru United. Tehdy byl na Euru 96 skvěle připravený, takže vím, co od něj mohu očekávat, on ví, co může očekávat ode mě. Dál se náš vztah prohloubil během doby, kdy jsme se neustále stýkali. Na Hluboké jsme vlastně sousedi, takže jsme byli neustále v kontaktu, oba dva víme, co od sebe můžeme čekat, takže k sobě máme trochu jiný vztah, než třeba on by měl, kdyby přešel do jiného oddílu s jiným trenérem. To je výhoda.
Co se týče Karla, je to super hráč se vším všudy. Pomohl nám svým přístupem. On není ten typ, aby v kabině, při tréninku, před tréninkem, před zápasem a o poločase křičel a burcoval hráče. To jsou ideální typy, které by měly být v každém mužstvu, ale on takový typ není. On je soustředěný na sebe, svým pojetím, tak jak trénuje. Nemusíte ho nutit, on ví, co potřebuje, kdy si má trochu, nechci říct vydechnout, ale uvolnit a povolit, kdy zase naopak přidat. On má zkušeností natolik, že sám ví, kdy, co a jak.
On je tím impulsem v kabině. Ostatní se na něj dívají, jak trénuje, je pro ně vzor. Jak hraje na hřišti, ať je to přátelák, nevypustí zápas a chce pořád hrát a vyhrávat, je vítězný typ. I na tréninku, když se hraje například staří, mladí, jen tak pro zábavu sedm na sedm, osm na osm, deset na deset, on chce vždy vyhrát. To přenesl do kabiny, hráči ho neskonale uznávají. Je tady místní, takže tam je ten pohled úplně jiný.
Já s ním nemám nejmenší problém a nemyslím si, že je to hráč, který by měl s nějakými trenéry problémy. To dost dobře nechápu, on nikdy s žádnými trenéry problémy neměl. Poznal různé trenéry, podle mě je to absolutně bezproblémový hráč. Říkám znovu, má trošku výhodu, že se dobře známe.
Mám takovou zásadu, že každý trenér je samozřejmě jiný. Někdo je, abychom to zobecnili, i když ono to tak úplně není, cukr a bič, nebo něco mezi tím, nebo despota, nebo demokrat nebo všechny ty přívlastky, které si novináři vymysleli.
Trénovat se musí všechno, organizace, disciplína musí být, v kabině někdo musí být šéf. Já mám rád, když hráči se na trénink těší, když s chutí přijdou, když přijdou o hodinu dřív na trénink a když si před tím dají "báčko" a nebo kecají v kabině a je tam sranda a pohoda, to prostě mám rád. Nemám rád typy hráčů, kteří tyto věci v kabině a kolem mužstva negují, takové ty negativní typy.
Fotbal je, každý trenér vám to potvrdí a vždycky se to časem vynoří, /zamyslí se/.. o hlavě a o psychice. Když je pohoda, tak je to o něčem jiném, a když někdy vidíte hráče, kterého znáte a je schopen já nevím jakých výkonů, že je, když to přeženu úplně v pr...., nepřihraje na dva metry, tak to není o tom, že to neumí, ale je to prostě stav, do kterého se psychicky dostal. Fotbal je, ze 70 až 80 procent o psychice. To vidíte teď například u Sparty. Naopak Slavie je teď nahoře, za měsíc to může být zase všechno jinak. Vidím to na jednotlivých hráčích, jak jsou pod stresem, pod tlakem, jak najednou hrají, nebo když jde o něco… Podle toho by se hráči měli samozřejmě vybírat.
Znáte výraz tréninkový hráč, to jsou hráči, kteří na tréninku, kdy o nic nejde, jsou fantastičtí a když se o něco hraje, o body, o postup, o všechno možné, když jsou pod tlakem a stresem, tak jsou poloviční. Proto někteří hráči nemohou hrát v "mančaftech", které mají za úkol každý týden vyhrávat, jako třeba Sparta. My jsme se bohužel také dost potýkali s touto situací ve druhé lize, protože hráči byli zvyklí na 8.-12. místo v 1. lize, to znamená jednou vyhrát, jednou remizovat a dvakrát prohrát a nic se neděje, všichni jsou spokojení. Teď se od nich chtělo každý týden vyhrát, i když to třeba byli slabší soupeři než v 1. lize. Začátek soutěže prostě nezvládali, hlavně po této stránce. Při každém inkasovaném gólu se sesypali a o tom to je, o psychice. Proto spolupracuji s psychologem, respektive tady v Budějovicích s psycholožkou, a vždy jsem těmto věcem přikládal velký důraz a myslím si, že je to tak všude.
Mnoho trenérů si stěžuje, že nemá přístup k informacím. Z jakých zdrojů čerpáte pro svou trenérskou práci Vy?
Myslím si, že informací je dostatek. Když budu konzervativní, tak jen ty metody, co byly dříve, byly dostačující. Všechny publikace co vycházely a vychází, jsou ve své podstatě pouze inovované. Teď navíc ještě internet, což je neskonalé množství informací.
V Rakousku vychází něco podobného, jako je německý Fussballtraining, ale v podstatě je to stejné, dost informací je přebíraných. V Rakousku se teď v poslední době věnují mládežnickým kategoriím, kde trochu zaspali. Doteď je to vidět v národním mužstvu, a nebo na počtu hráčů, kteří působí v zahraničí. Kvalita tam prostě není. S mládeží tam zaspali dobu, ale naopak teď tam udělali veliký skok, což také dokumentují i výsledky, mládežnických družstvech v 15, 16, 17, 18 letech. Rakousko je spolupořadatelem mistrovství Evropy, tak tam chtějí dosáhnout úspěchu, ale přijde doba, kdy rakouský fotbal bude zase zpátky nahoře.
Zaprvé tam mají spoustu akademií, zadruhé je to všechno na principu našich bývalých TSMek, ale velice často tam dělají v jednotlivých kategoriích společné soustředění na týden či čtrnáct dnů. Dokonce tam mají takový program, že 19ka, 18ka nebo 17ka má společné soustředění s "áčkem", což si myslím, že je dobré. Vidí své vzory, trénují s nimi. Má to hlavu a patu. V Rakousku je dostatek informací na CD, které vydává jejich fotbalová škola. Já jsem prodělal v Rakousku asi dvě školení. U nás je to podobné, dost na úrovni.
Takže k informacím přístup je. Samozřejmě že každý trenér má svůj již zavedený systém, kterému věří, tzn., že netrénuji tak, jak jsem trénoval v roce 95 se Slavií.
Dneska je jiná doba. Nejen systémově. Dnes se třeba taktickým tréninkům věnuje daleko více času než se věnovalo dříve. Vývoj jde dopředu, každý rok je to jinak. Když se dneska podíváte na záběry z mistrovství Evropy v 80. letech a srovnáte to s dnešním fotbalem, tak tehdy byli fotbalisté lepší, co se týče fotbalovosti, ale byl čas a prostor. Ten dneska prostě není, hráči vše musí zvládat v časovém a prostorovém tlaku.
Je o vás známo, že jste působil v rakouské lize. Jezdíte, respektive byl jste na nějaké zahraniční stáži?
Tak to se musím přiznat, že na takovéto stáži jsem nikdy nebyl. Byl jsem dva roky na Kypru, když jsem začínal trénovat ligu, ale na nějaké takové stáži jsem nikdy nebyl. Jednou, dvakrát jsem byl na stáži organizované německým fotbalovým svazem v rámci doškolování trenérů. Trvalo to asi týden nebo dva a bylo to někde u Pasova. Pamatuji si, že tam bylo sto nejlepších německých trenérů a z celé Evropy. Prvoligový klub nám tam všechno předváděl, ale jak vy říkáte, to ne, spíš jsem měl na stáži někoho u mě.
Přikládáte v trénincích hodně velkou váhu osobnímu přístupu, komunikujete individuálně s hráči?
Myslím si, že osobní kontakt mezi čtyřma očima, mezi hráčem a trenérem, je dost důležitý. Někdy jsou věci, které nemůžete říci ani v kabině úplně otevřeně a jsou určité věci, které některý hráč pochopí, některému to musíte vysvětlit, některému to musíte podat polopatě, někdo má rád pohlazení a povzbuzení a když na něj zařvete a nebo mu vynadáte, tak ho ještě víc podusíte, to je jasné. To říkám otevřeně, že by měl každý vědět jak k hráčům přistupovat. Jsou hráči, které můžete kritizovat před všema a těžce to snáší, jsou z toho zdeptaní a ublížíte jim, potažmo oni sami sobě a jsou hráči, kterým tu kritiku musíte říci mezi čtyřma očima a oni ji přijmou, povzbudí je to. To co od nich chcete, to, co si myslíte, že je jeho slabina, co si myslíte, že by měl zlepšit, na čem byl měl pracovat a více se zdokonalovat, to je na rozhovor mezi čtyřma očima. A nebo vůbec, jak to s nimi je, co zamýšlíte, o jejich budoucnosti, jejich roli v mužstvu… každý má svoji roli v "mančaftu" a ne každý se dokáže smířit s tím, že tam není ten klíčový, nechci říci ten nosič vody, ale tohle jim vysvětlit. /odmlčí se/ V týmu nemůže být jedenáct superhvězd a někdy je důležitější ten nosič vody.
Když pominu Karla Poborského, s kterým už máte dlouhodobý kontakt, který hráč ještě ve vašich angažmá hrál velkou roli, myslím kladnou i zápornou, na kterého hráče velice rád vzpomínáte v dobrém a naopak na hráče, kterého byste už nejraději nikdy neviděl?
Můžu říci, že nejsem takový, abych měl problémy s hráčem. Samozřejmě jsou hráči, které máte radši, kteří jsou vaši větší oblíbenci než někteří jiní, ale musí se umět vycházet se všemi. Vždycky v kabině máte, vezmu dvaceti členný kádr, plus minus jich hraje jedenáct, potažmo řekněme 13 a jsou tam náhradníci nespokojení a já si myslím, že je to dobře. Kdyby byli se svou rolí spokojeni, tak je to špatné. Ale teď je otázka, jak tu svoji nespokojenost ventilují. Pokud jí ventilují přes vlivné majitele, tak je to špatné a je to začátek konce. A nebo přes média. To je úplně nejhorší. Chybu v tom, že nehrají, vidí někde jinde a tak to také prezentují.
Děkuji za rozhovor a přeji úspěchy v další práci.
Asi nejnovější věc, kterou využívám pro zpestření zimní přípravy fotbalistů, je spining. Ten se dá samozřejmě provozovat i v létě, ale pro zimu je to velice dobrý doplněk jak na rozvoj kondice, tak i síly.
Mohl byste nám trochu přiblížit techniky a principy spinningu?
Spining je dnes nová forma. Trenér, respektive cvičitel, předcvičuje, hráči sedí na kolech, které nemají volnoběh a zaměstnávají tak vlastně celé tělo. Chvíli jedou ve stoje, chvíli normálně. Lze nastavovat odpor a další věci. Spining zatěžuje všechny svaly, je to tedy výborná metoda na sílu. Řekl bych, že spiningem lze procvičovat i odrazovou sílu. Pro hráče je to po hodině jízdy velice náročná metoda. Spining se dnes stává značně progresivní metodou, kterou budou brzy všichni využívat.
Mohl byste více rozvést tréninkové období, ve kterém se právě nacházíte? Jaké zhruba dávky dáváte fotbalistům?
Já nechci příliš radit, každý trenér má své metody, kterým věří, díky nabitým zkušenostem a praxi, kterou prošel. Nevím, jestli vám to někteří řekli úplně otevřeně nebo konkrétně, ale v tomto období jde kromě posilování vyloženě o obecnou vytrvalost. Abych Vám teď konkrétně řekl, kolik budeme běhat kilometrů, to si každý trenér nechává pro sebe, každý má rád tu svoji metodu, které věří a někomu by se to třeba zdálo málo, někomu moc. S tímhle bych nechtěl chodit ven. Řekl jsme vám dost o spiningu, který zatím nikdo nevyužívá.
Ve svém kádru zcela jistě spoléháte na Karla Pohorského. Mohl byste prozradit, jaký je Karel v tréninku?
Karel pro mě není nějaký neznámý hráč, protože jsem ho trénoval. Ve Slavii jsem ho trénoval ten rok, kdy jsme vyhráli titul, kdy si myslím, že byl na vrcholu své formy. Potom odešel do Manchesteru United. Tehdy byl na Euru 96 skvěle připravený, takže vím, co od něj mohu očekávat, on ví, co může očekávat ode mě. Dál se náš vztah prohloubil během doby, kdy jsme se neustále stýkali. Na Hluboké jsme vlastně sousedi, takže jsme byli neustále v kontaktu, oba dva víme, co od sebe můžeme čekat, takže k sobě máme trochu jiný vztah, než třeba on by měl, kdyby přešel do jiného oddílu s jiným trenérem. To je výhoda.
Co se týče Karla, je to super hráč se vším všudy. Pomohl nám svým přístupem. On není ten typ, aby v kabině, při tréninku, před tréninkem, před zápasem a o poločase křičel a burcoval hráče. To jsou ideální typy, které by měly být v každém mužstvu, ale on takový typ není. On je soustředěný na sebe, svým pojetím, tak jak trénuje. Nemusíte ho nutit, on ví, co potřebuje, kdy si má trochu, nechci říct vydechnout, ale uvolnit a povolit, kdy zase naopak přidat. On má zkušeností natolik, že sám ví, kdy, co a jak.
On je tím impulsem v kabině. Ostatní se na něj dívají, jak trénuje, je pro ně vzor. Jak hraje na hřišti, ať je to přátelák, nevypustí zápas a chce pořád hrát a vyhrávat, je vítězný typ. I na tréninku, když se hraje například staří, mladí, jen tak pro zábavu sedm na sedm, osm na osm, deset na deset, on chce vždy vyhrát. To přenesl do kabiny, hráči ho neskonale uznávají. Je tady místní, takže tam je ten pohled úplně jiný.
Já s ním nemám nejmenší problém a nemyslím si, že je to hráč, který by měl s nějakými trenéry problémy. To dost dobře nechápu, on nikdy s žádnými trenéry problémy neměl. Poznal různé trenéry, podle mě je to absolutně bezproblémový hráč. Říkám znovu, má trošku výhodu, že se dobře známe.
Mám takovou zásadu, že každý trenér je samozřejmě jiný. Někdo je, abychom to zobecnili, i když ono to tak úplně není, cukr a bič, nebo něco mezi tím, nebo despota, nebo demokrat nebo všechny ty přívlastky, které si novináři vymysleli.
Trénovat se musí všechno, organizace, disciplína musí být, v kabině někdo musí být šéf. Já mám rád, když hráči se na trénink těší, když s chutí přijdou, když přijdou o hodinu dřív na trénink a když si před tím dají "báčko" a nebo kecají v kabině a je tam sranda a pohoda, to prostě mám rád. Nemám rád typy hráčů, kteří tyto věci v kabině a kolem mužstva negují, takové ty negativní typy.
Fotbal je, každý trenér vám to potvrdí a vždycky se to časem vynoří, /zamyslí se/.. o hlavě a o psychice. Když je pohoda, tak je to o něčem jiném, a když někdy vidíte hráče, kterého znáte a je schopen já nevím jakých výkonů, že je, když to přeženu úplně v pr...., nepřihraje na dva metry, tak to není o tom, že to neumí, ale je to prostě stav, do kterého se psychicky dostal. Fotbal je, ze 70 až 80 procent o psychice. To vidíte teď například u Sparty. Naopak Slavie je teď nahoře, za měsíc to může být zase všechno jinak. Vidím to na jednotlivých hráčích, jak jsou pod stresem, pod tlakem, jak najednou hrají, nebo když jde o něco… Podle toho by se hráči měli samozřejmě vybírat.
Znáte výraz tréninkový hráč, to jsou hráči, kteří na tréninku, kdy o nic nejde, jsou fantastičtí a když se o něco hraje, o body, o postup, o všechno možné, když jsou pod tlakem a stresem, tak jsou poloviční. Proto někteří hráči nemohou hrát v "mančaftech", které mají za úkol každý týden vyhrávat, jako třeba Sparta. My jsme se bohužel také dost potýkali s touto situací ve druhé lize, protože hráči byli zvyklí na 8.-12. místo v 1. lize, to znamená jednou vyhrát, jednou remizovat a dvakrát prohrát a nic se neděje, všichni jsou spokojení. Teď se od nich chtělo každý týden vyhrát, i když to třeba byli slabší soupeři než v 1. lize. Začátek soutěže prostě nezvládali, hlavně po této stránce. Při každém inkasovaném gólu se sesypali a o tom to je, o psychice. Proto spolupracuji s psychologem, respektive tady v Budějovicích s psycholožkou, a vždy jsem těmto věcem přikládal velký důraz a myslím si, že je to tak všude.
Mnoho trenérů si stěžuje, že nemá přístup k informacím. Z jakých zdrojů čerpáte pro svou trenérskou práci Vy?
Myslím si, že informací je dostatek. Když budu konzervativní, tak jen ty metody, co byly dříve, byly dostačující. Všechny publikace co vycházely a vychází, jsou ve své podstatě pouze inovované. Teď navíc ještě internet, což je neskonalé množství informací.
V Rakousku vychází něco podobného, jako je německý Fussballtraining, ale v podstatě je to stejné, dost informací je přebíraných. V Rakousku se teď v poslední době věnují mládežnickým kategoriím, kde trochu zaspali. Doteď je to vidět v národním mužstvu, a nebo na počtu hráčů, kteří působí v zahraničí. Kvalita tam prostě není. S mládeží tam zaspali dobu, ale naopak teď tam udělali veliký skok, což také dokumentují i výsledky, mládežnických družstvech v 15, 16, 17, 18 letech. Rakousko je spolupořadatelem mistrovství Evropy, tak tam chtějí dosáhnout úspěchu, ale přijde doba, kdy rakouský fotbal bude zase zpátky nahoře.
Zaprvé tam mají spoustu akademií, zadruhé je to všechno na principu našich bývalých TSMek, ale velice často tam dělají v jednotlivých kategoriích společné soustředění na týden či čtrnáct dnů. Dokonce tam mají takový program, že 19ka, 18ka nebo 17ka má společné soustředění s "áčkem", což si myslím, že je dobré. Vidí své vzory, trénují s nimi. Má to hlavu a patu. V Rakousku je dostatek informací na CD, které vydává jejich fotbalová škola. Já jsem prodělal v Rakousku asi dvě školení. U nás je to podobné, dost na úrovni.
Takže k informacím přístup je. Samozřejmě že každý trenér má svůj již zavedený systém, kterému věří, tzn., že netrénuji tak, jak jsem trénoval v roce 95 se Slavií.
Dneska je jiná doba. Nejen systémově. Dnes se třeba taktickým tréninkům věnuje daleko více času než se věnovalo dříve. Vývoj jde dopředu, každý rok je to jinak. Když se dneska podíváte na záběry z mistrovství Evropy v 80. letech a srovnáte to s dnešním fotbalem, tak tehdy byli fotbalisté lepší, co se týče fotbalovosti, ale byl čas a prostor. Ten dneska prostě není, hráči vše musí zvládat v časovém a prostorovém tlaku.
Je o vás známo, že jste působil v rakouské lize. Jezdíte, respektive byl jste na nějaké zahraniční stáži?
Tak to se musím přiznat, že na takovéto stáži jsem nikdy nebyl. Byl jsem dva roky na Kypru, když jsem začínal trénovat ligu, ale na nějaké takové stáži jsem nikdy nebyl. Jednou, dvakrát jsem byl na stáži organizované německým fotbalovým svazem v rámci doškolování trenérů. Trvalo to asi týden nebo dva a bylo to někde u Pasova. Pamatuji si, že tam bylo sto nejlepších německých trenérů a z celé Evropy. Prvoligový klub nám tam všechno předváděl, ale jak vy říkáte, to ne, spíš jsem měl na stáži někoho u mě.
Přikládáte v trénincích hodně velkou váhu osobnímu přístupu, komunikujete individuálně s hráči?
Myslím si, že osobní kontakt mezi čtyřma očima, mezi hráčem a trenérem, je dost důležitý. Někdy jsou věci, které nemůžete říci ani v kabině úplně otevřeně a jsou určité věci, které některý hráč pochopí, některému to musíte vysvětlit, některému to musíte podat polopatě, někdo má rád pohlazení a povzbuzení a když na něj zařvete a nebo mu vynadáte, tak ho ještě víc podusíte, to je jasné. To říkám otevřeně, že by měl každý vědět jak k hráčům přistupovat. Jsou hráči, které můžete kritizovat před všema a těžce to snáší, jsou z toho zdeptaní a ublížíte jim, potažmo oni sami sobě a jsou hráči, kterým tu kritiku musíte říci mezi čtyřma očima a oni ji přijmou, povzbudí je to. To co od nich chcete, to, co si myslíte, že je jeho slabina, co si myslíte, že by měl zlepšit, na čem byl měl pracovat a více se zdokonalovat, to je na rozhovor mezi čtyřma očima. A nebo vůbec, jak to s nimi je, co zamýšlíte, o jejich budoucnosti, jejich roli v mužstvu… každý má svoji roli v "mančaftu" a ne každý se dokáže smířit s tím, že tam není ten klíčový, nechci říci ten nosič vody, ale tohle jim vysvětlit. /odmlčí se/ V týmu nemůže být jedenáct superhvězd a někdy je důležitější ten nosič vody.
Když pominu Karla Poborského, s kterým už máte dlouhodobý kontakt, který hráč ještě ve vašich angažmá hrál velkou roli, myslím kladnou i zápornou, na kterého hráče velice rád vzpomínáte v dobrém a naopak na hráče, kterého byste už nejraději nikdy neviděl?
Můžu říci, že nejsem takový, abych měl problémy s hráčem. Samozřejmě jsou hráči, které máte radši, kteří jsou vaši větší oblíbenci než někteří jiní, ale musí se umět vycházet se všemi. Vždycky v kabině máte, vezmu dvaceti členný kádr, plus minus jich hraje jedenáct, potažmo řekněme 13 a jsou tam náhradníci nespokojení a já si myslím, že je to dobře. Kdyby byli se svou rolí spokojeni, tak je to špatné. Ale teď je otázka, jak tu svoji nespokojenost ventilují. Pokud jí ventilují přes vlivné majitele, tak je to špatné a je to začátek konce. A nebo přes média. To je úplně nejhorší. Chybu v tom, že nehrají, vidí někde jinde a tak to také prezentují.
Děkuji za rozhovor a přeji úspěchy v další práci.
