Jakube, jste po dlouhé době zpět v A-týmu, jaký je to pocit?
Je to samozřejmě velmi příjemný pocit probojovat se do prvoligového týmu. Ale pořád jsme na začátku a před sebou mám ještě spoustu práce.
Jednou už jste do „áčka“ nakoukl.
Ano. Občas jsem se zapojoval do tréninků a třikrát jsem se dostal na lavičku, ještě když Dynamo bylo ve druhé lize. Na hřiště jsem se ale bohužel nedostal.
Dlouho jste marodil, co se vám přihodilo?
Na hostování v Táborsku jsem si během utkání natrhl zadní stehenní sval. Po nějaké době jsem se vracel na hřiště, ale zranění se mi bohužel obnovilo. Paradoxně se mi to stalo znovu v posezonním přáteláku s béčkem Dynama. Mimo jsem byl celkově přes půl roku. Zpět na hřiště mě dostal až fyzioterapeut Pavel Jůn a také rodina mě neustále podporovala včetně mojí partnerky, která na tom má velkou zásluhu.
Po zranění jste se v polovině jara vrátil do divizního béčka Dynama, jak byste hodnotil tamní působení?
Po takové době a zranění jsem byl hodně opatrný. Šel jsem do zátěže postupně a stihl odehrát asi jen čtyři utkání, ve kterých jsem dal dva góly. Touto cestou bych rád poděkoval trenérovi béčka Žmolíkovi, že mi dal šanci a byl trpělivý.
Minulý podzim jste strávil na hostování v Táborsku, kde jste odehrál 10 zápasů a vstřelil 4 góly. Spokojenost?
Určitě ano. Od začátku to pro mě byla velká výzva, skočit z divize do 2. ligy. Měl jsem štěstí na super kabinu, která mě skvěle přijala a já jsem jim za jejich přístup vděčný. Bohužel mě ale zastavilo zranění, kvůli kterému se hostování neprodloužilo a já se vrátil zpět do Dynama.
Právě proti Táborsku jste si připsal druhou trefu za dynamácké áčko. Jak jste si tedy užil tento moment, navíc ještě na Střeleckém ostrově?
Vždy je krásný pocit dát gól. Zvlášť na Střeleckém ostrově, na našem stadionu. Nastoupil jsem v přípravě bohužel jen do dvou utkání, kvůli zranění, ale to už je snad za mnou a teď bude doufám na dlouho klid. Stihl jsem si tedy zahrát jen proti Dukle a Táborsku a v obou zápasech se mi podařilo skórovat.
Od přípravky jste velcí parťáci s Matějem Lukschem. Nakonec jste to dotáhli až do prvního týmu.
Je to tak. Od přípravky jsme prakticky pořád v kontaktu a nebylo tomu jinak, když byl na Slovensku. Je super se zase po takové době sejít v jedné kabině.
S jakým osobním přáním půjdete do nové sezony?
Konkurence je velká, jsou tu šikovní útočníci. Snažím se ale do výkonů dávat vše, abych dokázal, že na hřiště patřím. Ambice jsou tedy jasné. Dostat se do základu a zahrát si první ligu, což bylo vždy mým snem.
