Jardo, uvědomujete si, že jste právě vy velkou měrou nasměroval Dynamo k
postupu?
Pomalu si to začínám uvědomovat. Normálně mě to tak dojalo, že mi z toho až
začaly téct slzy. Jsem nesmírně šťastný. Za všechno vděčím hlavně rodině, mojí
malé dceři a všem v okolí. Dnes mi tady chyběla jen moje ségra, ale jsou to
krásné pocity.
Mohl byste ty pocity nějak popsat?
Jsem nesmírně šťastný. Budu si to teď co nejvíce užívat s týmem a potom také s
rodinou. Jako celý tým jsme odvedli skvělou práci.
Co říkáte na samotné utkání proti Táborsku?
Byli jsme velmi dobře připraveni. Naším cílem bylo dát rychle góly, a to se nám
povedlo. Pak to šlo skoro samo. Zápas jsme dotáhli do vysokého vítězství. Mohlo
to skončit i vyšším rozdílem.
Vy osobně jste měl na konci jara nevídanou střeleckou formu.
Je pravda, že mi to tam padalo. Snažím se na tréninku hodně pilovat přímé kopy a
standardní situace. Kluci mi věří a nechávají mě je zahrávat. Byl bych moc
šťastný, když by se mi takto dařilo i v první lize.
Dnes se ukázalo, že váš tým by mohl mít dostatečnou kvalitu na první ligu.
Souhlasíte?
Nevím, co bych k tomu řekl (s úsměvem). Jsem opravdu hrozně šťastný a uvidíme,
co se bude dít v příští sezoně.
Kde nastal ten zlom v sezoně? Jednu dobu jste ztráceli i šest bodů a
nakonec jste soutěž vyhráli.
Na jaře jsme se v kabině scelili. Začali jsme hrát jako tým. Všechno se to
zlomilo v zápase v Ústí, kdy začala naše dlouhá série, a ta prakticky vydržela
až do samého konce sezony. Jsme za to nesmírně šťastní.
Cítíte se po dnešním zápase jako hrdina?
Já hrdinou nejsem. Hrdinové jsou všichni členové týmu. Celý tým makal na sto
procent a já nejsem hrdinou. Hrdiny jsme my všichni.