Trumfl jiného budějovického fotbalistu Jiřího Hájka, který v sezoně 1994/95 nastoupil v první lize ve věku 16-ti let, osmi měsíců a sedmi dní. Jindřich Kadula začal svou fotbalovou kariéru v šesti letech v Katovicích, odkud se přes Strakonice dostal až do Českých Budějovic. "Za Dynamo hraji poslední čtyři roky. Do Českých Budějovic jsem přišel jako starší žák. Dva roky jsem hrál za žáky a nyní druhým rokem nastupuji v dorosteneckých kategoriích," vypočítává ligový rekordman.
Fanoušci budějovického klubu ho mohou vídat pravidelně v dresu staršího ligového dorostu, kde nastupuje s o dva roky staršími spoluhráči. Jeho místo je na kraji záložní formace: "V zápasech mám především ofenzivní úkoly, ale samozřejmě si své také v případě potřeby odbráním. Od lajny se mi hraje dobře, protože se tam nejvíce prosazuji. Dokážu spoluhráčům předkládat finální přihrávky a zároveň se často dostávám i do zakončení," snaží se o charakterizaci sama sebe. Dynamický a rychlostně vybavený hráč, kterému není cizí hra levou ani pravou nohou, se ale dřív nebo později asi přesune spíše do středu pole. "S trenéry se o tom hodně bavíme a všichni mi říkají, že právě tam bude jednou moje místo," dodává s úsměvem. Pokud by měl říci, který fotbalista je jeho současným vzorem, tak se dlouho nerozmýšlí: "Líbí se mi styl, jakým hraje Frank Ribéry. Na jeho hře je vidět, že vždycky přesně ví, co chce s míčem zrovna udělat."
S kariérou každého fotbalisty se často spojují i zranění, která dokážou slibně se rozvíjející talent značně přibrzdit. Jindřich Kadula se zraněním už určitou zkušenost má, tu ale paradoxně využil ve svůj prospěch. "Před rokem jsem měl lehké zranění kotníku na pravé noze a asi dva měsíce jsem musel kopat jen levou nohou. Díky tomu teď nemám problémy posílat levou nohou čtyřicetimetrové centry nebo vystřelit," říká a zároveň dodává, že právě loňské zranění kotníku bylo vůbec jediným v dosavadní kariéře: "Musím to určitě zaťukat. Zranění se mi zatím vyhýbají a nemám sebemenší problémy ani s chřipkami nebo angínou."
Za poslední měsíce prodělal katovický odchovanec málo vídaný výkonnostní růst. "Na začátku loňské sezony jsem začal se stejně starými hráči v kategorii U16. Ještě v průběhu podzimu jsem přešel k o rok starším spoluhráčům. V závěru sezony jsem pak odehrál tři zápasy s kategorií U19. Trenér Tobiáš mě s tím seznamoval už na konci té minulé sezony. Během léta jsem se pečlivě připravoval s týmem U19 a tam jsem také odehrál celý letošní podzim," říká Kadula, který není rozhodně v týmu pouze do počtu. Vždyť za tým do devatenácti let vstřelil během podzimu čtyři ligové branky! Přestože byl přechod do nejvyšší mládežnické kategorie po všech stránkách složitý, nyní již nemá problém nastupovat proti výrazně starším protihráčům. "Ze začátku jsem měl ze soupeřů velký respekt, ale nyní mi to již vůbec nepřijde," říká s úsměvem.
Velký výkonnostní skok nezůstal bez povšimnutí u reprezentačních trenérů. Po skončení podzimní části sezony absolvoval Jindřich Kadula soustředění reprezentačního týmu U16. "´V této reprezentační kategorii jsem působil už v loňské sezoně. V nižších věkových kategoriích reprezentační výběry nejsou, takže jsem byl v jihočeských krajských výběrech," popisuje své dosavadní zkušenosti s reprezentací.
Bylo pouze otázkou času, kdy nadějný budějovický fotbalista nakoukne i do ligového A-týmu Dynama. Vůbec k prvnímu kontaktu s prvním mužstvem přišlo na začátku září. "10. září jsme hráli s dorostem v Opavě a o den později hrál A-tým na Slovácku. Na zápase byl pan Rogoz a po zápase vzal mě a Frantu Němce na Slovácko, kde jsme byli oba na lavičce. V dalším průběhu sezony jsem s áčkem jezdil, když se zápasy kryly se zápasy B-týmu a trenér Šilhavý měl málo hráčů na lavičku. I sezení na lavičce pro mě byla velká zkušenost a motivace do dalších tréninků," popisoval Kadula, který se ligového debutu dočkal 21. listopadu na hřišti pražské Sparty: "Zápas na Spartě byl pro mě čtvrtým zápasem, kdy jsem byl s A-týmem, takže to bylo už v pohodě. Ten zápas na Letné byl pro mě celkově super zážitek. Byl jsem nadšený, že jsem s hráči mohl být a že jsem mohl sledovat, jak to chodí v kabině a na hotelu. Viděl jsem nejrůznější přípravy s trenérem," popisoval zážitky před svým ligovým debutem.
Samotný zápas na Letné je kapitola sama o sobě. "Za stavu 2:0 pro Spartu mi kluci říkali, že by mě tam mohl trenér na chviličku dát. V 70. minutě mě poslal rozcvičovat, bylo to úžasné, a když to bylo v 80. minutě stále 2:0, tak jsem si říkal, ze bych se tam mohl dostat. Pak nás trenér zavolal všechny tři rozcvičující, protože to bylo poslední střídáni. Trenér mi řekl, že tam půjdu já. Uvnitř jsem byl strašně šťastný, takový pocit jsem ještě nezažil. Byl jsem sice mírně nervózní a stahoval se mi žaludek, ale jakmile jsem udělal první krok na trávník, tak to ze mě úplně spadlo. Měl jsem velkou chuť a škoda jen, že jsem tam nebyl o par minut déle. I když se prohrálo, tak na ten zápas budu vzpomínat v tom nejlepším. Je to asi můj největší úspěch a nesmírně si toho všeho vážím. A udělám všechno pro to, abych zase někdy nastoupil třeba jen o minutku déle, protože tohle jsou pro mě zkušenosti jako hrom," říká pokorně nejmladší člen kádru, který vůbec netušil, že se svým startem na Letné zapsal do klubové historie: "Vůbec jsem to netušil. Dozvěděl jsem se to až několik dnů po zápase. Tahle skutečnost je pro mě pochopitelně příjemná a moc si toho vážím."
A jaké jsou sny a přání Jindřicha Kaduly pro následující týdny a měsíci? "Tak určitě chci podávat kvalitní výkony za dorost a jestli se zase občas objevím na lavičce, budu za to jedině rád. Chci si hlavně zvyknout na tvrdý fotbal v lize dorostu a pak doufám, že se poslední rok v dorostu zapojím i do přípravy A-týmu. Uvidíme, jak to všechno půjde," dodává jeden z největších budějovických talentů současnosti.
