Výhrou 2:0 nad Slováckem si Jihočeši zajistili účast mezi elitní čtyřkou poháru ČMFS. Jejich oslavná nálada však mohla být vyšperkována ještě větším gólovým přírůstkem. Příležitostí na to bylo požehnaně. „Mrzí mě to. Diváci mohli vidět více gólů. Stačilo by ale i vítězství 1:0, naším hlavním cílem byl totiž postup, který se nám splnit podařilo,“ byl tak napůl spokojen obránce Jiří Peroutka. Ten po delší době nastoupil ve stoperské dvojici. Na místě, které mu nejvíce vyhovuje.
Dynamo se i nadále veze na euforické vlně. V lize si pěti body z třech posledních zápasů zajistilo záchranu a poštěstilo se mu i v poháru. „Nálada je dobrá. V lize jsme zachránění, postoupili jsme v poháru… Vládne pohoda, jinak to ani být nemůže,“ nastiňuje klima v českobudějovické kabině Jiří Peroutka. Vedle klidného umístění ve středu tabulky si mohou na jihu Čech užívat i historický úspěch v Českém poháru. „Říkali jsme si, že se budeme soustředit hlavně na pohár, ale to neznamená, že bychom ligu nějakým způsobem vypouštěli. Pohár je nyní pro nás ale opravdu prioritou,“ přiznal odchovanec Dynama aktuálně větší koncentraci na pohárovou soutěž. Svěřenci trenéra Cipra potvrdili všechny předzápasové předpoklady a svého soupeře zdolali výsledkem 2:0. Výhra se však v žádném případě nerodila lehce. „Rozhodně to nebyl jednoduchý zápas. Slovácko hrálo dobře, i když jsme mu to mírně usnadnili,“ říkal Peroutka v MIX zóně. Podle něj na hráčích Slovácka žádný splín z jejich postavení v ligové tabulce nebyl znát. „Nastoupili s hodně mladýma klukama, kteří se chtěli ukázat, proto na nich žádná deka neležela,“ soudil čtyřiadvacetiletý defenzivní hráč. „Slovácko mě překvapilo a hrálo docela kombinačně. Dávali si to do nohy a i nás napadali,“ ocenil rovněž snaživý výkon soupeře.

Cestu do čtvrtfinále si Dynamo vydláždilo pokaždé těmi samými dlaždicemi. Ve všech ze tří případů hrálo venku a vyhrálo 2:1. Ve středu z toho nic neplatilo. Brankář Zdeněk Křížek udržel čisté konto. Míru dvou branek sice Jihočeši dodrželi, ale tentokrát jich mohlo být o poznání více. „Chtěli jsme na ně vlítnout podobně jako na Spartu. Říkali si, že bychom chtěli dát i brzo gól a uklidnit se, což se nám i podařilo,“ rozprávěl Jiří Peroutka o zvolené taktice. Z úvodní branky se Českobudějovičtí mohli radovat již ve 2. min. „První gól nám ale paradoxně spíše uškodil, mírně jsme se asi uspokojili,“ vyvrátil zdánlivě vypadající výhodu ze získaného vedení. „Nevraceli jsme se tolik a Slovácko nás přečíslovalo, z čehož pramenili nebezpečné situace. Hlavně standardní situace byli v jejich podání velmi nebezpečné,“ všiml si. Přesto si ale Dynamo vytvořilo šancí jak šafránu. Zejména v prvních dvaceti minutách hry byl hostující brankář Marek v pořádné permanenci. „Mohli jsme klidně přidat dva tři góly a po půl hodině by bylo prakticky po zápase,“ myslel si Jiří Peroutka. Kýžená zlomová druhá branka však přišla až dvacet minut před koncem. „Po druhém gólu Slovácko, podle mě, úplně odpadlo a zápas se už jen dohrával.“ Mírně rozpačitý moment přišel v době, když hlasatel na E-ON stadionu oznámil počet diváků přesahující tři tisícovky, ač nutno podotknout, kromě hlavní tribuny spoře zaplněné hlediště tomu rozhodně nenasvědčovalo. „Chtěl bych divákům poděkovat, že si našli cestu i na pohár. Určitě byli znát,“ uzavřel přesto pochvalou směřovanou k fanouškům Jiří Peroutka.

Mrkvička měl běhat

V téměř jednom týdnu zažil dva odlišné zápasy. Minulou středu nastoupil před zaplněnými tribunami proti Spartě v základní sestavě. Se Slováckem v poháru seděl pouze na lavičce. „Zápasy se nedají srovnat. Atmosféra byla zcela odlišná. Sparta a Slovácko, to je rozdíl… potvrzuje útočník Václav Mrkvička. I on litoval nevyužitých šancí svých spoluhráčů z úvodu utkání, kterých nebylo zrovna poskvrnu. „Po prvním gólu jsme Slovácku trochu přenechali hru.“ Konečný výsledek ale všechny tyto dojmy předčil. „Byl to pohárový zápas. V poháru se hraje na postup, a my jsme postoupili,“ pragmaticky potvrdil vytáhlý útočník.

On sám se po svém příchodu na hřiště, kdy v 62. min. nahradil Jana Holendu, velkou měrou podílel na druhé brance Dynama. „S Karlem Poborským jsme se zdvojili a on mi to krásně předložil. Uviděl jsem Ivoše (pozn.: Iva Táborského) na malém vápně, tak jsem mu to dal,“ popisoval skromně svůj průnik v pravém křídelním prostoru. Záhy pak měl dokonce sám příležitost ke skórování. V dobré pozici střílel mimo tři tyče. „Ta šance mě určitě hrozně mrzí. Škoda, šlo to o kousíček vedle,“ sypal si pomyslně popel na hlavu. A jaké mu trenér Cipro udělil pokyny, než jej vyslal na trávník? „Abych běhal,“ líčí se smíchem stroze svůj úkol. „Ne, střídající hráč jde na hřiště téměř vždy se stejnými pokyny. Za stavu 1:0 jde útočník přidat druhý gól, nebo se jej alespoň pokusit vypracovat. Proto jsem rád, že jsem na tu jednu branku nahrál, když už jsem jí nevstřelil sám,“ přeci jen rozvedl své poslání v posledních bezmála třiceti minutách hry.

Zbývající utkání čtvrtfinále
Zlín – Boleslav 2:1 (0:0)
Repete nedávného ligového kola dopadlo tentokrát lépe pro domácí. Utkání dostalo na konci velice dramatickou zápletku. Deset minut před vyrovnal boleslavský Rajnoch na 1:1, jenže v samotném závěru rozhodl o postupu Zlína Červenka.

Plzeň – Jablonec 0:3 (0:1)
Hosté ze severu Čech přistoupili k duelu velice zodpovědně. Nad svým hostitelem si vytvořili převahu a postupně mu zasadili i tři údery.

Příbram – Sparta 1:2 (0:1)
Sparta si postup do semifinále zajistila ještě před začátkem jarní části ligové soutěže. Po vzájemné dohodě si kluby utkání předehrály již v březnu.

Rozdělení semifinálových dvojic určí los v pátek 27.4.

Jaké soupeře by si pro semifinále přáli českobudějovičtí hráči?

Jiří Peroutka:
„Těžko si lze vybírat. Nyní už je to jedno. Ale rozhodně bych chtěl hrát opět doma.“

Václav Mrkvička:
„V této fázi poháru už bych nechtěl narazit na Spartu. Určitě bych ale rád, abychom hráli doma.“