Ústřední postavou jednoho okamžiku byl poprvé v 74. min. utkání. Kdyby soupeřův obránce Švec nezatáhl za záchranou brzdu, českobudějovický útočník by se řítil sám na Vorla. Sudí Příhoda nikterak neváhal a ze své kapsičky okamžitě vytasil červenou kartu. „Obránce podklouzl a když jsem se dostal před něj, tak mě stáhnul na zem,“ poznamenal k této situaci Stráský.
Očima trenéra |
Jeho kariéra nabrala v této sezoně strmý nárůst. Z dorostu se vyhoupl až do A-týmu. „Abych pravdu řekl, tak mě třeba před půl rokem vůbec nenapadlo, že bych v lize mohl hrát proti Ostravě, proti Slavii,… Poté, co jsem přišel do juniorky, tak jsem se ale chytil a dostal i tuto příležitost,“ libuje si. Uspokojit se ale rozhodně nehodlá. Nízké cíle si pro další sezonu nedává. „Chtěl bych se dostat do kádru A-týmu a poprat se o místo v základní sestavě,“ říká Tomáš Stráský. I když první liga za sebou zavřela bránu, pro něj sezona zdaleka nekončí. Za rezervu Dynama jej ještě čekají tři zápasy.
Překvapení pro loučící se ho Karla Poborského se upeklo v kruhu zkušenějších hráčů. Nakonec z toho vzešel manévr v oblečení. Hráči napochodovali na hřiště s přes purpurové dresy navléknutými bílými tričky. Na hrudi měli vyobrazenu karikaturu Poborského a na zádech pak číslo 8 s nápisem: Steve, díky. „Nápad to byl Horyny (pozn. Davida Horejše),“ prozrazuje David Homoláč. Ten po nástupu ještě před samotným výkopem odběhl k plotu u strany hřiště a tam triko předal svému synovi. Byl to opravdu především zápas jednoho muže. Karel Poborský se loučil s bohatou kariérou profesionálního fotbalisty. Přesto si ale musel vyslechnout i hanlivé pokřiky z hostujícího sektoru vlajkonošů. „Takoví rádoby fanoušci se předvedli tak, jak se předvedli. Karel je ale takovým hráčem, že mu to jedním uchem šlo tam a druhým hned ven. Domácí diváci mu ve stoje zatleskali a pro něj to byl určitě skvělý pocit,“ poznamenal zkušený stoper.
Přichystat vítěznou rozlučku svému šéfovi se českobudějovických fotbalistům nepodařilo. „Před zápasem jsme si v kabině řekli, že to Slavii co nejvíce znepříjemníme. Chtěli jsme hrát tvrdě. Já měl ale pocit, že oni to ani moc nepocítili,“ kabonil se řízný obránce. „Začali jsme hrát vlastně až ve druhém poločase, kdy se Slavie za stavu 0:2 malinko stáhla a hlídala si náskok zezadu,“ uvedl po zápase. Jeho celý průběh ovlivnil již samotný úvod, kdy po faulu Horejše na Hrdličku proměnil Kalivoda pokutový kop. „Penalta byla naprosto zbytečná a při druhém gólu nám po brejku hlavičkoval hráč na malém vápně,“ odkryl rovněž i důvod druhé inkasované branky.
O přestávce trenér Cipro na nepříznivý stav reagoval dvojím střídáním, když na hřiště místo Volešáka a Mrkvičky vyslal Hrbáče resp. Stráského. Ti hru Dynama uživili a druhá polovina byla již mnohem vyrovnanější. Mnohdy měli Jihočeši i navrch. „Pak nám sice ještě pomohl Švec, který se nechal vyloučit. Ale čtyři minuty do konce již byla krátká doba,“ litoval pozdního prolomení neprůstřelnosti brankáře Vorla. „V posledním zápase jsme se chtěli vybičovat k maximálnímu výkonu. Dopředu nám to ale moc nešlo a šance jsme si začali vytvářet až v samotném závěru,“ povzdychl si David Homoláč.