Je krátce po dopoledním tréninku. Někteří hráči se pomalu trousí na oběd. Jiní, ti rychlejší, z něj již kvapně spěchají. Jedním z nich je i Karel Poborský. Ten poslední dobou prožívá velice hektické dny. Přesto ochotně svolí k rozhovoru. Jednomu z posledních v jeho bohaté kariéře. Když okolo prochází Jaroslav Černý s Davidem Horejšem, prvně jmenovaný se smíchem prohlásí: „Jo, byla to pro něj čest, si s námi zahrát.“ Karel Poborský pohotově reaguje: „No, s vámi dvěma určitě.“ Slovní výměna se nesla v humorném nádechu. Přesto by na ní šlo nalézt trocha pravdy. Jaroslav Černý by však svá slova musel poopravit a pak vážným hlasem pravit: „Karle, byla pro nás čest, že jsme s tebou mohli hrát v jednom týmu.“ Nikdo by jeho slova nemohl zpochybnit. Kdo neobýval s Karlem Poborským společnou šatnu dosud, už se mu to nikdy nepoštěstí. Dne 31. května, v pětatřiceti letech, totiž současný vedoucí mužstva české reprezentace ukončí svou dráhu profesionálního fotbalisty. Diváci budou moci jeho umění sledovat naposledy v závěrečném kole ligy, kdy SK Dynamo České Budějovice bude hostit Slavii Praha. Nepropásněte tento výjimečný okamžik a staňte se přímým účastníkem velkolepé rozlučky. Přijďte se v pondělí v 17:15 hod. osobně podívat na Střelecký ostrov!
|
Karel Poborský |
„Můj zdravotní stav je vcelku dobrý a každý den normálně trénuji. Když se nic radikálně nezmění, tak budu na pondělní zápas stoprocentně připravený.“
Zápas to ale nebude zrovna ledajaký. Bude to váš poslední zápas kariéry. Jak jej budete prožívat?
„Je pravda, že to bude naposledy. My se ale hlavně díváme na to, že nám posledních pět zápasů vůbec nevyšlo. Chceme se s domácím publikem rozloučit důstojně, tudíž budeme chtít získat nějaké body. I když víme, že přijede Slavia, která vlastně hraje zápas roku o to, jestli skončí druhá nebo čtvrtá. Takže nás nečeká nic lehkého. Bude to ale jako proti Spartě, doufám, že přijde plný stadion, který nás podpoří. A jak říkám, chceme se důstojně rozloučit se sezonou.“
Loučit se ale budete především vy. Nepřepadne vás před zápasem, během něj, nebo po jeho skončení mírná nostalgie?
„Nevím, nedokáži vůbec říct. Zatím je toho zmatku okolo spousta, takže nemám čas o všem tolik uvažovat. Ale samozřejmě, bude to opravdu naposledy... Sedmnáct let jsem hrál profesionálně, takže kus života to určitě je. Uvidíme, ale zatím jsem ještě v klidu.“
Konec kariéry jste ohlásil dlouho dopředu. Kdy se ale toto rozhodnutí vůbec zrodilo?
„Bylo to asi někdy po té zimní přípravě. Tam už jsem cítil, že ta motivace se hledá velice těžko. Nakonec je to docela logické vyústění. Já už dneska mám i hodně podnikatelských aktivit a fotbal, i když je to těžké říct, tak mě už tolik nenaplňuje. Už nemám před sebou žádné cíle a proto nemá cenu, abych v něm dále pokračoval.“
Takže vaše rozhodnutí asi nijak neovlivnilo ani onemocnění lymskou boreliózou loni na podzim...
„Myslím si, že určitě. To by zůstalo stejné. Já jsem chtěl dohrát ligový ročník a pak jsem chtěl skončit, což také v pondělí udělám.“
Zmínil jste své mimofotbalové aktivity. I v tomto případě je to pro vás asi snadnější. Spousta končících profesionálních sportovců musí teprve o své budoucnosti přemýšlet, ale vy o ní máte zřejmě jasné představy, že?
„Určitě. Práce mám spousta. V podstatě můžu říct, že se mi i uleví. Budu mít více času na podnikání. Ale už dnes jsem natolik vytížený, že nemám čas se prostě nudit.“
Zůstal ve vaší bohaté kariéře vůbec nějaký nenaplněný sen?
„Ani ne. Já jsem si nikdy nedával žádné dlouhodobé cíle. Nikdy jsem neměl žádné předsevzetí. Vždycky jsem šel od zápasu k zápasu. A kariéra mi přinesla spoustu krásných chvil. Nic takového, čeho bych litoval, si neuvědomuji. Jsem naprosto spokojený.“
A naopak? Vybral byste nějaký okamžik, kdy vás opojil největší pocit štěstí a blaha?
„No. Těžko říct jeden. Mám mistrovské tituly, byl jsem na třech mistrovství Evropy, byl jsem na světovém šampionátu, byl jsem Fotbalistou roku své země... Takže těch vrcholů bylo více.“
Spoluhráči pro vás prý chystají nějaké překvapení. Máte nějaké indicie o tom, co by to mohlo být?
(pousměje se) „Nevím, nevím. Mně bude stačit, když získáme všechny tři body, a to bude pro mě asi nejhezčí rozlučka.“
Karle, děkuji vám nejen za tento rozhovor, ale i za celou vaši úctyhodnou kariéru!
