S provinilým úsměvem přicházel do šatny po utkání s Mladou Boleslaví jako poslední fotbalista David Lafata. Dobře věděl, že svým kouskem v úvodu zápasu se možná zapsal do scénáře silvestrovských sportovních kuriozit. V hlavě si ještě dlouho bude přehrávat okamžik, za nějž by byl trenérem vyplísněn i fotbalový žáček. Připomeňme, že šlo o situaci, kdy Kulič krásně prostrčil přihrávku na Grubera, který na sebe vylákal gólmana a předložil elitnímu střelci Lafatovi míč jak na zlatém podnose před prázdnou branku. Lafy z několika kroků placírkou doklepl, ale minimálně tři metry vedle tyče. „Co na to říct? Nemám se na co vymlouvat, čekal jsem tu přihrávku, ani ofsajdu jsem se nebál. Teď vím, že jsem měl i dost času si to zastavit. Chyba, která mě hodně mrzela,“ kroutil hlavou. Asi nejlépe charakterizoval důvod selhání Lafatův kolega Marek Kulič, který prohlásil: „Když je prázdná brána, tak hráč podvědomě slaví dřív, než vystřelí.“
Oba si pak oddechli, že po nepodařeném prvním poločase netrvalo dlouho a přišel kýžený gól. Jeho autorem byl netradičně hlavou právě Marek Kulič. „Napoprvé jsem ten míč lízl do zadní tyče, potom mi ho Gruby vrátil a já to už trefil,“ popisoval úspěšné repete Kulič, který se do sestavy vrátil po zranění a jeho přítomnost byla na hřišti více než patrná.

Svou odloženou gólovou radost si záhy prožil i David Lafata a pocity ze vstřelené branky rozhodně neskrýval. Za svlečený dres inkasoval od sudího Beneše žlutou kartu. „Ten vztek musel ven i za cenu karty. Maty vyhrál hlavičku a dal mi tak možnost napravit zaváhání. V tu chvíli jsem na zahozenou šanci nemyslel, šel jsem s tím, že dám góla,“ vracel se k druhému, asi rozhodujícímu úderu černobílé armády. Kapitán Vozábal poté přidal i třetí trefu a domácí se radovali z prvního vítězství v letošním ročníku.

Že se výhra proti houževnatému soupeři nerodila snadno, přiznal i levý obránce Martin Leština. „Jejich útočníci byli pro nás neustálou hrozbou. Hráli důrazně do těla a i za rozhodnutého stavu se prali o každý míč.“ Nejen Martin měl velké problémy zvláště s vytáhlým Davidem Rojkou, jenž se v pokutovém území stylem „chobotnice“ sápal po každém míči. Byl proto rád, že brzy po přestávce celý tým uklidnila úvodní branka. „Trenér nám o přestávce radil, abychom se uklidnili a čekali na chybu soupeře. Ta přišla a nám se začalo hrát lehčeji. Dokázali jsme pohlídat všechny útoky, kterými soupeř permanentě hrozil.“ Pocit uklidnění po úvodní brance potvrdil i Marek Kulič. „Potřebovali jsme na sto procent vyhrát, v první půli to byly nervy a na hře to bylo poznat. Pak to tam spadlo, už to bylo v pohodě.“ Marek si při dvoubrankovém vedení nepřipouštěl další komplikace, a tak si deset minut před koncem řekl o střídání. „Nechtěl jsem zbytečně za rozhodnutého stavu po zranění riskovat,“ okomentoval svůj předčasný odchod ze hřiště, díky němuž si mohl vychutnat upřímný potlesk třech tisícovek diváků. Ušetřil tak možná síly na další utkání, které čeká Dynamo na pražské Letné. Bylo by příjemné, aby zopakoval nejen svůj výkon, ale přiživil i střeleckou chuť nějakou přesnou trefou. „Uvidíme, díky tomuto vítězství jdeme do zápasu o něco klidnější. Budeme se snažit, ale důležitější zápasy přijdou potom,“ doplnil dobře naladěný fotbalista a spěchal do kabiny si se spoluhráči vychutnat slast první výhry.