Na nucené absence to bylo před zápasem vyrovnaně. Za domácí nemohl pro zranění nastoupit stoper Homoláč, v hostující sestavě ze stejného důvodu chyběl středopolař Abraham. Nedělní duel uzavřel náročný blok, kdy fotbalisté Dynama absolvovali během jednadvaceti dnů rovných pět zápasů. Tím předcházejícím bylo pohárové klání se Slováckem. „Možná nás trochu mohlo poznamenat středeční pohárové utkání, ale to jsou spekulace,“ odmítal veškeré výmluvy Jaromír Plocek. Ty dokonce nebyli ani vůbec na místě. Mladá Boleslav byla totiž rovněž účastníkem čtvrtfinálových bojů, když prohrála ve Zlíně. „Alespoň bod jsme doma s Boleslaví chtěli udělat. Chtěli jsme to v tom vršku tabulky ještě trochu zamotat. Ale bohužel, co se dá dělat… Vedle dobrých brejkových útočníků se nám nepodařilo uhlídat ani jejich vynikající standardtky. Proto jsme prohráli,“ shrnul dění na trávníku pravý obránce.Dynamo naposled v lize doma obralo o body favorizovanou Spartu. O něco podobného se chtělo pokusit i proti silnému týmu trenéra Dušana Uhrina ml. „Řekli jsme si, že na Boleslav vletíme, a to se nám moc nepovedlo. Nehráli jsme ale zase až tak špatný fotbal. Bojovali jsme a měli i územní převahu, jenže nedáme góly, což je škoda,“ smutnil vzrůstem nepříliš vysoký fotbalista. Jihočeši si hned v prvním poločase vytvořili několik střeleckých příležitostí, ale ani z jedné brankáře Millera nepřekonali. „Měli jsme smůlu, že jsme alespoň ten jeden gól nedali. Nedotlačíme to tam přesnou přihrávkou a trochu nám při strandardtkách chybí i důraz ve vápně,“ hovořil posmutněle Jaromír Plocek. Zklamání v jeho duši notně zapříčinila situace těsně před koncem prvního poločasu. Směr pohybu míče po Rajnochově střeleckém pokusu usměrnil do sítě Luboš Pecka. Mladoboleslavský útočník se v tu chvíli pohyboval na hranici ofsajdové pasti a zprvu se ze vstřelené branky ani neradoval. Až při pohledu na pomezního rozhodčího, jehož ruka zůstala připažena u těla, v něm propukla bezmezná radost. Na domácí straně naopak následovala obrovská vlna emocí a hráči v purpurovém se dožadovali odmávání ofsajdu. „Ještě jsme to neviděli a těžko o tom hned po zápase mluvit, je to strašně brzo. Nejdřív se na ten moment chci podívat, a až pak se k tomu s čistou hlavou vyjádřit,“ byl Plocek v hodnocení klíčové minuty utkání velice opatrný. Sudí však branku uznali a hosté vedli 1:0.
Druhý poločas se tak opět nesl ve znamení dobývání hostující branky. Klíč od zámku Millerovi svatyně ale svěřenci kouče Cipra nenašli. A když v 72. min. skórovali Středočeši Kyselou podruhé, s Dynamem to v tu chvíli vypadalo hodně zle. Dvě minuty na to kouč Cipro vyčerpal všechny možnosti střídání a vsadil vše na jedinou kartu. Zkázu domácích však ještě v závěru dokonal opět Pecka třetím gólem. Jaromír Plocek navíc v průběhu druhé půle obdržel žlutou kartu, ač faulujícím hráčem byl Jiří Hrbáč. Ten o přestávce v sestavě nahradil zraněného Karla Poborského. „To se nedá nic dělat, dostal jsem ji já,“ bylo mu napomenutí od rozhodčího v kontrastu s až příliš krutou porážkou víceméně lhostejné.
Chybělo štěstí
Po domácím ligovém skalpu pražské Sparty si Dynamo brousilo zuby i na dalšího aspiranta o titul. „To štěstí, které jsem měli se Spartou, tak nám tentokrát trochu chybělo,“ narážel Jaroslav Černý dost jistě možná na devět střel na branku z kopaček domácích hráčů, z nichž ale ani jediná v síti neskončila. „Boleslav si prakticky ze začátku nevytvořila žádnou gólovou šanci. My jsme měli dvě střely zpoza šestnáctky, ale bohužel neproměnili. Zápas pak hodně ovlivnil gól do šatny. Ve druhém poločase jsme se snažili o vyrovnání, jenže oni po našich chybách vždy hrozili z brejků,“ litoval nevyužitých šancí na jaře zřejmě nejlepší hráč Jihočechů. Nejen co do počtu střel, ale chvílemi i herně byli Českobudějovičtí aktivnější. Mladá Boleslav ale působila vyzrálejším dojmem a v nejpříhodnější okamžik vždy dokázala udeřit. „Za stavu 0:0 nebyla Boleslav lepší. Fotbalově nás určitě nepřehráli, ale asi vyhráli zaslouženě. Oni totiž na rozdíl od nás dokázali své šance proměnit,“ potvrzuje Jaroslav Černý.Druhá rána pod pás přišla záhy po odehrání sedmdesáti minut hry. „Po druhém gólu jsme hru otevřeli, z čehož pak vyústil i ten gól třetí,“ vysvětloval si další inkasovanou branku, která konečné skóre vykreslila do zdánlivé podoby jednoznačného utkání. Jaroslav Černý se během prvního poločasu tvrdě obořil na Iva Táborského. Ke svému spoluhráči vyslal spršku ostřejších slov, když jej Táborský "obdaroval" prudkou přihrávkou přímo na úroveň kolen. „Vyčinil jsem mu ale hlavně kvůli tomu, že přestal úplně hrát. On to zkazil a začal nad tím uvažovat. Nad tím nesmí přemýšlet a hrát dál. Je pravda, že jsme se trošku chytli,“ vracel se do 11. min. utkání Jaroslav Černý.
Koruna na dohled
Taktika nakopávaných míčů na Jana Holendu tentokrát nemohla moc slavit úspěch. Českobudějický útočník se sice na hrotu rval srdnatě, ale proti sobě měl výjimečně silného protivníka. Nesčetně vzdušných soubojů spolu svedli Holenda a Adrian Rolko. Mezi oběma bojovníky ale nedošlo k žádné z větších rozmíšek. „Holendiš také hraje takový ten tvrdý fotbal ve vzduchu, stejně jako já. Vše ale proběhlo plně férově. Výměna názorů, ovšem jen v zápalu boje, proběhla snad jen dvakrát. To když jsme se srazili hlavami a pak když si naběhl na loket. Podle mě ale bylo vše v pohodě,“ říkal mladoboleslavský hromotluk na postu stopera.Nedělní utkání pro něj bylo svým způsobem mírně prestižnější. Útočník Luboš Pecka má totiž kořeny v Prachaticích. „Pro mě jako pro Jihočecha je výhra z venku ještě o to víc cennější,“ liboval si hráč momentálně v mladoboleslavských službách. V Budějovicích ale také položil velice dobrý základ k získání koruny krále střelců nejvyšší soutěže. Dynamu vstřelil svou již čtrnáctou a patnáctou branku v sezoně. „Je to dobré. Jsem tomu zase o kousek blíž,“ rozplýval se Pecka a přitom kvapně mířil za opodál postávajícími příbuznými.
