Romane, v polovině února jste se zranil při zápase v Riedu a až dnes jste poprvé nastoupil do zápasu. A hned v základní sestavě. Jak se vám hrálo? Ani nevím, jak bych to zhodnotil. Je pravda, že jsem hrál po dlouhé době, ale nepřišlo mi to jako něco zvláštního. Šel jsem do toho jako do jakéhokoliv jiného zápasu. Terén tedy nebyl vůbec jednoduchý, ale na to se vymlouvat nemůžeme. Zápas jsme si pokazili sami, protože jsme toho předvedli hodně málo. Jenom jsme nakopávali balony a kromě dvou nebo tří šancí jsme si nic nevypracovali.
Oběma soupeřům šlo o hodně. Ústí hraje o záchranu a Dynamo o postup. V čem byl tedy rozdíl, že domácí vstoupili do zápasu výrazně aktivněji? Těžko k tomu něco říkat. Moc dobře jsme věděli, o co v zápase hrajeme, jenže na hřišti to tak nevypadalo. Nevím, jak to hodnotit, každý si to musí nějak uspořádat sám.
Souhlasíte, že zápas se definitivně zlomil po gólu na 2:0? Asi ano. Před tím gólem jsme totiž měli pasáž, kdy jsme konečně začali hrát po zemi, měli jsme převahu a také šance. Jenže ty největší jsme neproměnili a soupeř chvilku poté přidal právě ten gól na 2:0. Po něm jsme začali opět jen nakopávat a bylo po tlaku. Touto hrou nemáme šanci ohrozit bránu soupeře.
Nyní nás čekají dva domácí zápasy s Varnsdorfem a Příbramí. Co změnit, aby se týmu začalo zase herně a výsledkově dařit? S těmi nepovedenými zápasy už teď nic neuděláme. Jsou za námi a je zbytečné, abychom se v tom nějak vrtali. Nemůžeme tady sedět a mít hlavy dole. Sezona je ještě dlouhá, určitě nebudeme chtít pokračovat v tom, jak nyní hrajeme. Chceme to změnit a já věřím, že se nám to hned proti Varnsdorfu povede.
