Petře, máš za sebou první zápas v A-týmu, jak ho hodnotíš?
Je škoda, že jsme si po našem brzkém gólu nechali dát dvě branky ze standardních situací, které defacto rozhodly zápas. Naše šance, které jsme měli, jsme neproměnili. Jinak jsme ale s Boleslaví hráli vyrovnané utkání a alespoň bod jsme z toho vytěžit mohli.
Jak jsi zmínil, nějaké šance na skórování jsme tam měli.
Je to velká škoda, po bodu jsme určitě sahat mohli. Niklas (Nikl) i Branďák (Brandner) tam své šance měli, škoda, že jsme je neproměnili. Pak jsme si dali sami třetí branku, to už ovšem byla smůla.
Nastoupil jsi poprvé v základní sestavě a hned jsi vstřelil branku, jaký to pro tebe byl pocit?
Pocit to byl skvělý, euforie byla obrovská. Lépe jsem začít nemohl. Uvědomuji si, že má kariéra je teprve na začátku, takže hlavně nepolevovat a musím makat dál.
Jak bys popsal tu gólovou situaci? Problesklo ti hned hlavou, že budeš zakončovat?
Měl jsem jasno, že budu střílet. Ten míč byl dobře naskákaný na hranici pokutového území a já jsem to měl na svou silnější nohu. Byl jsem rád, že to zapadlo do brány.
Co ti na branku po utkání říkali trenéři, spoluhráči, nebo kamarádi? Určitě ti přišla spousta gratulací.
Od kamarádů a od mého okolí gratulace přišly a bylo jich hodně. Co se týče trenérů a spoluhráčů, přeci jen to bylo po prohraném utkání a atmosféra logicky nebyla taková, jako kdyby se vyhrálo. Ale i přesto spoluhráči a trenéři byli rádi a gratulovali mi.
Jaké je v 17 letech nastoupit v první lize za A-tým Dynama?
Jsem vděčný trenérům, že mi dali důvěru a do utkání mě poslali hned od začátku. Doufám, že jsem ji splatil. Jsem rád, že se mi povedlo do ligy naskočit takhle brzy.
Ve středu hřiště jsi hrál na Marka Matějovského, věkový rozdíl mezi vámi je 25 let. Co na tohoto fotbalistu říkáš?
Marek Matějovský je velmi dobrý a zkušený hráč. Byl na něm vidět ten herní klid a to, že je vůdčí osobnost. Mohl bych se od něj ledacos naučit.
