Petře, prohráli jste s přímým konkurentem v boji o záchranu a váš odstup na
ostatní týmy se po dnešku zvýšil..
Vůbec nepochopím, jak takto můžeme hrát. Je to zápas co zápas. Můžeme mít
taktiku, jakou chceme, můžeme hrát v bloku, ale dokud budeme dělat takové
individuální chyby, jaké děláme, tak nemůžeme pomýšlet na záchranu. Není to
normální, co předvádíme.
Do zápasu jste nastoupili ve velmi improvizované sestavě, především obrana
byla v hodně neobvyklém složení..
Především absence Romana Lengyela byla hodně znát. Celá obrana byla prakticky
úplně nově složená a v té defenzivě to dnes nepracovalo tak, jak by mělo. To si
myslím, že ten zápas rozhodlo.
Utkání bylo složité asi i po psychické stránce, že?
Po poločase jsme prohrávali 2:0 a o přestávce jsme si říkali, jak na ně
vlétneme, rychle vstřelíme kontaktní gól a uděláme vše pro to, abychom zápas
otočili. Jenže ve 47. minutě uděláme hloupou penaltu a je rozhodnuto. Můžeme si
plánovat taktiku, jakou chceme, ale tohle prostě nepochopím. Mám strach, že jsme
definitivně nabrali směr druhá liga.
Byla právě ta penalta v úvodu druhé půle rozhodující?
Řekl bych, že asi jo. V poločase jsme si v kabině říkali, že stačí jedna
povedená nebo i jen náhodná akce a z ní vstřelený gól. Že soupeř znervózní a
budeme moci zabojovat o obrat v zápase. Jenže my místo toho uděláme hloupou
penaltu. Nevím, co na to říct.
Do konce sezony je sedm kol. Co udělat pro to, aby se začalo dařit?
Kdybychom měli recept na to, jak se zvednout, tak jsme to už dávno udělali. Před
každým zápasem si říkáme, že to je právě ta chvíle, kdy se musíme odrazit. Jenže
nikdy to k ničemu nevede. My teď můžeme maximálně bojovat do posledního kola a
můžeme se pokusit o zázrak. A když to nevyjde, tak aspoň sezonu dohrát se ctí.
