Ten, kdo v zasmušilém “jarním“ počasí vážil cestu na E.ON stadion v Českých Budějovicích, rozhodně neměl zkaženou neděli. Utkání bylo opředeno dohady o tom, zda se vůbec uskuteční či ne. Nakonec se hrálo a to zejména k potěše Jihočechů. „Všichni jsme byli nabuzeni a moc jsme chtěli hrát,“ říká prachatická posila Václav Mrkvička. Byl to právě on, kdo načal českobudějovický koncert. Zkraje však příliš skutečností nenasvědčovalo tomu, že domácí projdou zápasem jak nůž rozměklým máslem. „Na začátku soupeř trochu kousal, to je pravda. První šanci měl sice Míra Plocek, ale nedal ji, a oni pak kopali tři rohy v krátkém časovém rozmezí,“ vzpomíná na brzké minuty nedělního střetnutí vytáhlý útočník. „My jsme se ale nenechali vyvést z míry, protože jsme věděli, že rozhodne první gól. Potřebovali jsme ho dát co nejdřív, abychom se uklidnili a mohli hrát svou hru. To se nám naštěstí povedlo.“Ve 27. minutě si Mrkvička naběhl na zadní tyč, kde si počkal na akci Karla Poborského a zakončoval hlavou sice v záklonu, leč do prázdné branky. „Byl to vcelku jednoduchý gól,“ poznamenal střelec jako by šlo o každodenní stereotyp. Šest minut poté propukl v oslavu vstřelené branky podruhé. „To už bylo možná o něco těší, ale opět stačilo dobře trefit balón. Je to však hlavně zásluha Karla, který dával krásné přihrávky.“ Václav Mrkvička navázal hned v prvním poločase jarní premiéry na gólově bohatý konec podzimu. Opět těžil z geniality a umu Karla Poborského. Ten mu totiž obě branky doslova daroval a šťastný střelec by dokázal zakončit snad i s oběma nohama v sádře. „Jsme samozřejmě rádi, že nám to vychází. Je to skvělé, protože já vím, že když má balón, tak to dokáže dát úplně přesně a mně pak stačí si na to jen naběhnout. Je to radost, spolupracovat s ním,“ vysekává mnohonásobnému reprezentantovi symbolickou poklonu.
Pět ze šesti branek Dynama mělo takřka identický scénář. Centr z pravé strany a zakončení hlavou za chvílemi bezradného exlibereckého Petra Bolka. „Snažíme se hrát fotbal do stran, pak přichází centry a my je tam zkoušíme uklízet hlavou,“ dává všanc gólový plán šestadvacetiletý šutér. Představení s Hlučínem bylo však jen předzvěstí divoké honby za body, kterých musí na jaře Dynamo získat více než třeba Xaverov nebo Hradec Králové. Právě na půdu druhých Votroků zavítají Jihočeši příští týden. „Každý zápas je pro nás důležitý, určitě to bude šlágr, ale my tam jedeme pro tři body jako na každé jiné utkání,“ hlásá sebevědomě Mrkvička. „Nemůžeme koukat na to, s kým hrajeme nebo kdo jak proti nám chce hrát. My prostě musíme jen vyhrávat,“ uzavírá dvougólový střelec.
Těžko říct, jak by utkání vypadalo, kdyby jej nerežíroval Karel Poborský. Na čtyři ze šesti branek přihrál a poslední vsítil sám. I on byl po utkání unavený, ale šťastný. „Vůbec to nebylo lehké utkání. Hodně jsme se naběhali a napracovali,“ tvrdí vicemistr Evropy z roku 1996. Podle jeho slov rozhodla velká chuť a vůle po vítězství. „Prostě jsme byli lepší, hráli jsme do koncovky, což se nám vyplatilo. Dali jsme hodně gólů ze standardek, na které jsme se připravovali celý týden, a jsme prostě spokojení,“ pousmál se Poborský.
Nechybělo však mnoho a českobudějovická exhibice se vůbec nekonala. Nevyzpytatelné počasí si pohrává se startem fotbalového jara jako kočka s myší. Na rozdíl od minulého utkání se ale v neděli hrálo, což bylo více než dobře. „Myslím si, že na místní podmínky bylo hřiště skvěle připravené,“ říká bývalý hráč Manchesteru United, Benfici Lisabon či Lazia Řím. „Celý tým správců a lidí, kteří se o hřiště starají odvedl výborný výkon. Pracovali jsme na tom soustavně a to se nám vyplatilo. Vždycky, když nasněžilo, bylo to třeba hned odhrabat. I díky tomu se dnes mohlo hrát.“
Karel Poborský za svou bohatou kariéru zažil hodně, ale tři odložená utkání v řadě, to je dost. „Bohužel to tak dopadlo a my se s tím musíme vypořádat. U nás je to normální, že se začíná na těchhle terénech. Když pak konečně přijde počasí, tak je konec ligy,“ pokrčí rameny třeboňský rodák. I když hřiště vypadalo všelijak, hrát se na něm podle nového generálního manažera a spoluvlastníka Dynama dalo. „První centimetr byl sice hodně blátivý, ale pod tím už to bylo pevné.“ Krom jednoho se podílel na všech šesti gólech a spolupráce s novou útočnou dvojicí Faldyna – Mrkvička působila absolutně rutinně. „Snažíme se si s hrotovými útočníky vyhovět, což se nám dneska podařilo. Když to půjde takhle dál, tak budeme všichni rádi,“ tvrdí českobudějovická hvězda, která se stejně jako celý zbytek mužstva nebetyčně těšila na mistrovské utkání. „Mužstvo už potřebovalo hrát a hodně jsme se na zápas těšili. Jsme rádi, že všechno vyšlo.“
Extrémní protahování vstupu do druhé poloviny sezony podle Poborského slov příliš znát nebylo. „Nerozehranost jsem příliš necítil, protože jsme hráli hodně přáteláků, ale to byly pouze přáteláky. Poslední mistrák jsme hráli někdy v půlce listopadu, což je strašně dlouhá doba,“ spokojeně pokyvuje rekordman v počtu reprezentačních startů. Nadmíru symbolicky působila poslední minuta zápasu, v níž Karel Poborský dovršil svou trefou vynikající výkon. Slovy klasika: třešnička na dortu. „Jsem samozřejmě rád, že jsem dal také gól,“ usmívá se. Po rychlé akci se dostal sám před brankáře Hlučína. Se zakončením se nikterak nerozpakoval a poslal balón podél padajícího Bolka do sítě. „Bylo to cílené zakončení. Věděl jsem, že musím střílet, protože na tomhle terénu se těžko dá někoho obcházet. Každý krok je velmi náročný a nejistý, takže eventuelní klička by byla větší riziko než střela,“ uzavřel nejlepší hráč zápasu.
