,,Viděl jsem, jak hráči po zápase seděli a byli naštvaní. Řekl jsem jim, že mě prohra také mrzí, ale že i prohry ke sportu bohužel, možná bohudík, patří.
Krásný fotbal se nehrál i vinou špatného terénu. Kluci byli naštvaní možná také kvůli hernímu projevu. Cením si toho, jak je tento tým na sebe náročný a umí hodnotit své vystupování.
Po zpětném shlédnutí videozáznamu jde nevydařený výsledek na vrub špatných nepřesností. Kromě tří velkých šancí jsem napočítal spoustu dalších špatných předfinálních přihrávek, které kdyby prošly, skončí to buď brankou nebo minimálně naší velkou příležitostí.
I přes prohru zřejmě směřujeme k jednomu velkému cíli. Zažil jsem to nejcennější, co jako trenér mohu ve fotbale zažít. Hráči o poločase přišli do kabiny dříve než trenéři a diskutovali, rozebírali si situace. To, na čem jsme se pak následně domluvili, fungovalo. Škoda, že nám ten výsledek pokazila standardní situace. Ale jedeme dál.“
