Střelecký ostrov byl v neděli v podvečer svědkem nepěkného zážitku. První druholigová porážka přišla povážlivě brzy a byla hodně krutá. Po utrápeném vítězství v prvním kole se Žižkovem a bezbrankové remíze v Brně, prohrálo Dynamo v domácím zápase s Kladnem 1:3. „Soupeř hrál organizovaně v obraně a my útočili celý zápas do plných. Nebylo to lehké utkání,“ shodlo se po zápase obranné duo Vladimír Pončák – Roman Pivoňka.
Hned od úvodního hvizdu utkání bylo jasné, že Kladenští rozhodně nebudou odevzdaným soupeřem. Základním stavebním kamenem jejich úspěchu se stala naprosto dokonale propracovaná obrana, do níž by stěží proklouzla i myška. „ Soupeř byl pořád zalezlý na svém vápně a velmi pozorně bránil,“ říká stoper Roman Pivoňka. Neustálé bušení na zavřená kladenská vrata se ukázalo být neúčinné. Středočeši byli navíc na domácí dobře připraveni. Každou sebemenší možnost k protiútoku ihned realizovali a jihočeské defenzívě bylo často velmi horko. “Po našich nepřesnostech vyráželo Kladno ve třech lidech dopředu. My jsme je pak vzadu nestíhali,“ posteskl si po utkání dvaadvacetiletý obránce.
Velkou zbraní hostů byly také standardní situace, po nichž často před Belicem nebyl zrovna ideální vzduch. Po jedné z nich přišel i úvodní gól zápasu. Vsítil ho Kaciáň a v domácích v tu chvíli asi notně hrklo. Šance k odpovědi se naskytla Dynamu velmi záhy. Drzý průnik Táborského zastavila hostující defenzíva jen za cenu faulu a jelikož se tak stalo v pokutovém území, nemohlo následovat nic jiného než penalta. K její exekuci se postavil Michal Belej. Lehká střela však skončila v náručí gólmana Wintra. „ Měli jsme velkou smůlu, protože jsme dostali dva góly po standardkách. Neproměněná penalta hned po prvním inkasovaném gólu nás hodně srazila,“ klopí zrak Pivoňka. „ Myslím si, že soupeře to hodně posadilo na koně.“
Po nástupu do druhé půle přišla další rána pod pás. Po druhé žluté se musel pod sprchy odporoučet mladý bek Kladrubský, a naděje na zvrat tak pohasly. Už tak nepříliš organizovaná hra utrpěla další trhlinu a domácí nepředvedli dobrý výkon. „Určitě jsme nehráli dobře, ale byl to velmi těžký zápas. Soupeř hrál v obraně velmi organizovaně. Snažili jsme se útočit, ale bylo to pořád do plných. Záloha tedy kvůli tomu hrála stále dopředu a někdy byla vzadu okénka,“ podotýká Pivoňka. Naráží přitom na další šance Kladenských, které postupem času přibývaly. Stále však mělo míč na svých kopačkách více Dynamo. To však svěřencům kouče Františka Cipra nebylo příliš platné. „Hráli jsme na jednu bránu a vytvářeli jsme si i nějaké příležitosti, bohužel tam nikdo nebyl na centrované balóny, z nichž měly některé rozhodně skončit brankou,“ krčí rameny talentovaný obránce.

Hodně smutný byl po utkání stejně jako Pivoňka i jeho kolega z obrany Vladimír Pončák. I přes velké zklamání z nevydařeného zápasu se ochotně postavil před hlouček novinářů a sdělil své dojmy. V utkání proti Kladnu nastoupil netradičně na levém kraji obrany. Rutinní hráč na tento post Martin Leština je totiž zraněn. „Měl jsem to sice přes nohu, ale já jsem rád, že můžu hrát. Je mi jedno kde, hlavně že mohu pomoci týmu,“ říká slovenský obránce. Českobudějovická obrana byla v utkání proti Kladnu hodně netradiční. Ve stoperské dvojici nastoupili Pivoňka s Dvořákem a na Pončákově místě Kladrubský. Ve třetím zápase sezony tedy opět odlišně složená defenzivní řada černobílých. „My musíme být připraveni na každou variantu. Musíme počítat s tím, že přijde nějaká karta nebo zranění a prostě obrana bude hrát v jiném složení. Sestava, s níž se chystáme do zápasu, spolu většinou trénuje celý týden ve stejném složení, takže v tomhle by největší problém být neměl,“ tvrdí odchovanec Tatranu Prešov.
Jihočeský vstup do zápasu se mladému obránci příliš nezamlouval. „Začali jsme trochu rozhozeně. Měli jsme balón hodně na noze, ale chyběla nám finální fáze, díky níž bychom si vypracovali pořádné šance,“ vypráví Pončák. Mdlý výkon Ciprova týmu nabízel hostů velké šance, které doslova kvetly po únicích do rozhozené obrany. Skóre utkání mohlo dosáhnout ještě markantnějšího rozdílu, nebýt domácího brankáře Belice a jeho dobře postavených tyčí. „ My jsme čekali, že budou hrát na brejky a že musíme být hlavně v pohybu. Věděli jsme, že mají vysoké obránce a že musíme hodně držet balón a hrát technicky po zemi. To se nám ale moc nedařilo,“ posteskl si bek. „Měli jsme v zápase i trochu smůly. Často nám chyběl kousek. Centry nám dnes nelétaly přesně a když, tak nám prostě pokaždé něco chybělo.“
Jedním ze zlomových okamžiků utkání byla hned první branka hostí a následný neproměněný pokutový kop v podání Beleje. „Trochu nás na začátku srazil inkasovaný gól. Dlouho jsme se z toho nemohli vzpamatovat a hrálo se nám velmi těžko. Ta penalta nás samozřejmě nikterak nepovzbudila.“ Když vyběhli domácí na trávník do druhé půle, určitě netušili, co je čeká. Oslabeni o vyloučeného Kladrubského totiž v přemíře snahy vyrovnat ještě dvakrát inkasovali. „V době, kdy jsme mohli třeba ještě pomýšlet vážněji na nějaký zvrat, nás totálně srazilo vyloučení. Poté už jsme v oslabení moc nevymysleli,“ nachází objektivní příčiny nezdaru Pončák. Smíškův gól z nastaveného času byl jen kosmetickou úpravou výsledku. Jihočeši nejsou v lehké situaci. Těsné vítězství se Žižkovem, bezbranková remíz v Brně a nyní porážka od Kladna. To jsou výsledky a hlavně výkony, které jasně dávají najevo, že rozhodně nikterak nestoupá jejich kvalita. „Musíme zapracovat hlavně na tom, abychom si vypracovali více gólových šancí a hlavně začali dávat góly. Tohle se nám již nesmí stát,“ dobře ví Vladimír Pončák.