Český míč v Zambii (dopis od Mgr. Veroniky Šimečkové podílející se na tomto projektu)
Tento rok jsem odjela do Afriky z České republiky s míčem a dresem, který jsme získali na základě předložení pilotního projektu „ Fotbal pro děti ulice“ fotbalistovi Karlu Poborskému v Českých Budějovicích.
Minulý rok jsme spolu s kolegyní Mgr. Radkou Rejhovou a MUDr. Stanislavem Kusým dali v Lusace na českozambijské klinice dohromady projekt „Fotbal pro děti ulice,“ realizovaný v compoundu (čtvrti) Kalingalinga. Tento projekt byl zařazen pod sociální aktivity, které zde v Zambii pořádáme pro děti z ulice v rámci rozvojové spolupráce pod záštitou Ministerstva zdravotnictví a zahraničních věcí České republiky, která probíhá v součinnosti s Jihočeskou univerzitou zdravotně sociální fakultou v Českých Budějovicích pod vedením děkana MUDr. Miloše Velemínského, Csc. a se společnostmi Czech Aid, Czechoslovak Aid a Starvita z Lusaky, hlavního města Zambie. Myšlenka vznikla na základě sportovního potenciálu chlapců, který mají přirozený a vrozený. Dá se tedy říci, že mají dar od přírody: „ umí kopnout do míče“. Bohužel, nemají dost možností pro jeho další rozvinutí. Vše jsme tedy připravili tak, abychom naši ideu mohli předložit předním sportovcům, tedy fotbalistům z České republiky, jako možnou podporu naší vidiny, která zněla: „Vytvořit z chlapců ulice z compoundu Kalingalinga fotbalový tým.“ Též zařídit místního trenéra, který by pomohl s vedením oddílu, a to jak s koordinací týmu, tak s překladem, jelikož všichni chlapci nemluví anglicky a je velice těžké jim vysvětlovat něco pomocí gestikulace, zejména pak ve sportu. Jde tedy o spolupráci, která je především na trenérovi a chlapcích.Minulý rok jsme začali spolupracovat s místním Football Housem. V našem snažení jsme dále pokračovali jak na zambijské, tak české straně. I když se na náš návrh projektu neozvalo moc ohlasů, snažili jsme se stále pátrat. Po několika jednání jsme ale neuspěli a navázali kontakt s trenérem panem Čadkem, který trénuje dorost v českobudějovickém týmu Dynamu. Je velice úspěšný, a musím říci, že jeho postavení k našemu projektu bylo velmi pozitivní a vyšel nám maximálně vstříc. Tedy, oslovil Karla Poborského, který nám v závěru daroval míč s vlastním podpisem a dres. Ještě jednou za tuto ochotu velice děkuji panu Čadkovi a hlavně, za jeho sportovní a emotivní cítění i pro jiný kontinent, především takto drsný a neúprosný, kde bída je opravdu značná a chlapci nemají ani na jídlo, natož aby mohli hrát fotbal.
Náš projekt tedy pokračoval a navíc jsme i dále uspěli: sehnali jsme mladého trenéra, který byl ochoten docházet pravidelně každý pátek na hřiště, které je dostupné pro všechny chlapce z okolí compoundu Kalingalinga, nemusí tedy docházet daleko. Moses chodí pravidelně již od první chvíle, kdy jsme ho oslovili a jeho jednání s chlapci i vedení tréninku působí velmi profesionálně. Chlapci se připravují i silovým tréninkem; nejde tedy jen o prosté kopání do míče. Po příchodu trenéra chodí více chlapců, je tedy vidět, že zatím vše probíhá tak jak má. Děti v Zambii chodí hlavně tam, kde se něco děje, kde mohou zažít nové a příjemné věci a fotbal je národním sportem číslo jedna.
Ráda bych ale především zmínila, jak jsme naložili s dresem a míčem, který jak jsem již na začátku zmiňovala, dorazil spolu se mnou do Zambie od Karla Poborského. Napadlo nás, jak získat peníze za tento dar a především, aby se peníze, či jiný druh pomoci dostal ke klukům z compoundu. Tímto nápadem byla dražba, a za vydražené peníze nakoupit pro chlapce zejména dresy. Po mém příletu jsme opět navštívili místní Football House, kde jsme se již shledali se známými tvářemi panem Kabikou, který s námi spolupracoval již minulý rok. Bohužel, jsme ihned po prvních slovech a nabídce naší dražby rozpoznali, že nebudeme mít úspěch. Tak tedy jít jinou cestou.
V nákupním centru Lusaky se nachází restaurace se sportbarem - Hagan´s, která je velice oblíbena nejen místními obyvateli, a to především proto, že je zde denně na programu fotbal, jak na místní tak světové úrovni. Zašli jsme tedy za šéfem tohoto podniku. Je to velice milý a komunikativní starší pán, který je původem Řek. Naším nápadem byl nadšen. Když jsme přinesli s sebou míč a dres ke koupi, byl náhodou přítomen jeho přítel, který fotbalistu Karla Poborského velmi dobře zná. Tím nám tedy opravdu nahrál. Na vydražení jsme navrhli cenu 2 milionů Kwacha. Po rozmyšlení mi majitel oznámil, že může opravdu dát pouze 1 milion Kwacha, jelikož každý den pomáhá již dalším pěti organizacím, zabývající se pomocí chudým, nebo nemocným lidem. Dokonce podporuje i sirotčinec Kasisi, kde naše klinika také přikládá ruku k dílu, a dojíždí každý týden na pravidelné prohlídky místních nemocných dětí, které žijí v Kasisi jako sirotci. Naše vidina vydražení se tedy uskutečnila: míč a dres se předali dne 29.11.2006 u majitele podniku za přítomnosti televizního štábu z České republiky, který byl v současné době na místě, a Mgr. Radky Rejhové, vedoucí sociálního projektu zde v Zambii a koordinátorky celého projektu „Fotbal pro děti z ulice“ mě - Mgr. Veroniky Šimečkové.
Pan majitel byl pozván i na naši výstavu výtvarných prací dětí ze Základní školy v Hluboké nad Vltavou a zambijských dětí ulice právě v den vydražení. Výstava byla velice úspěšná a velmi se líbila, navštívil ji i papežský nuncius a britský velvyslanec. Během výstavy proběhlo hudební vystoupení, při kterém účinkovala i dcera vydražitele, která je žákyní Baobab School a tamního hudebního sboru.
Je opravdu s podivem, kolik náhod hrálo v tuto dobu a vše pak také dopadlo tak, jak mělo. Jsem ráda, že alespoň nějaký výsledek máme a budeme teď moci vylepšit náš tým: chlapci dostanou dresy, které se zakoupí v ČR a za zbylé peníze se nakoupí jídlo pro upevnění jejich sil. Rádi bychom za utržené peníze podpořili i trenéra, kterému plánujeme dát odměnu po určitém časovém horizontu, dle vedení tréninků. Snad by mu finanční pomoc mohla ulehčit jeho současnou nelehkou situaci; bohužel momentálně nemá finance a to ani na pořádnou stravu, natož aby mohl pokračovat v svém studiu.
Rádi bychom poděkovali všem, kteří pomohli a podpořili fotbalový projekt, především ještě jednou Karlu Poborskému a panu Čadkovi.
Děkuji s pozdravem Mgr. Veronika Šimečková a Mgr. Radka Rejhová
