Když hrál v Bohemians, fanoušci mu pro jeho zarputilý herní projev přezdívali „Pitbull“. Nikdy neuhne z tvrdého souboje, umí střílet nádherné góly. Řeč je o Ivanu Dvořákovi, posile, která v zimě poprvé oblékla černobílý dres. Šestadvacetiletý záložník měl přitom do jihočeského týmu nakročeno již v létě, tehdy se ale rozhodl pro přestup na rodnou Moravu. Po třech letech strávených v Praze chtěl být blíže ke svému domovu. Rodák z Valtic, obce v okrese Břeclav, tak kývl na nabídku staroměstského Synotu a zarmoutil trenéra Tobiáše. Fotbalu si ale během podzimu příliš neužil, na hřiště se dostával sporadicky, a tak sám v zimní přestávce požádal Pavla Tobiáše o druhou možnost.
Ivanovy první fotbalové roky plynuly v Tatranu Poštorná, kam se po čtyřech zastávkách v jiných moravských týmech opět vrátil. Tehdejší trenér pražských Bohemians Vlastimil Petržela často lovil právě v Poštorné a Dvořák nemohl jeho hledáčku uniknout. V červnu roku 2000 přišlo stěhování do Prahy a ochutnávka velkého fotbalu. Svůj první ligový gól vstřelil do branky Plzně, ale největší lahůdku si nechal pro fanoušky na zápas s Teplicemi. Jeho výstavní oblouček zapadl do branky překvapeného Havla. „V lize jsem dal čtyři góly, ale tenhle je pro mě určitě tím nejkrásnějším,“ vzpomíná Dvořák na svou trefu.

V další sezoně prožil spanilou půlroční jízdu klokanů, která paradoxně skončila s jeho další nádhernou trefou v jarním utkání v Olomouci. Ivanem z pětadvaceti metrů vyslaný míč rozezněl břevno, odrazil se na brankou čáru a zpátky zapadl „pod víko“. V té době za něj Liberec nabízel osm milionů, neúspěšně. Ještě na konci sezony se ale poroučel Petržela a jeho nástupce Borovička vydržel na lavičce jen několik zápasů podzimní části loňské sezony. Poté ho vystřídal Dušan Uhrin mladší, který začal budovat nový tým. „Viděl jsem už v zimě, že se začíná rozpadat ta stará parta a trenér se mnou asi příliš nepočítal,“ říká s odstupem Dvořák. Letní nabídka ze Synotu tak byla pro něj novou výzvou. „Ozvaly se i České Budějovice, mluvil jsem s panem Tobiášem, ale musel jsem mu slušně poděkovat a odmítnout. Těšil jsem se, že si zahraju fotbal kousek od svého domova. Jenže celé to nějak nevyšlo,“ vzpomíná na fotbalově chudý podzim této sezony.

Dvořák se pod vedením kouče Rabušice podíval v základní sestavě na trávník jen jednou. „Hrál jsem proti Jablonci a z utkání jsem měl dobrý pocit. Věřil jsem, že teď by to už mohlo být lepší. Jenže v zápětí Rabušice vystřídal Jarolím a bylo zase po nadějích. Postupem času mi bylo stále jasnější, že v Synotu hrát fotbal nebudu. Ozval jsem se do Budějovic, abych se optal, zda ještě platí nabídka z léta. Měl jsem radost, když se vše dotáhlo do úspěšného konce a já jsem zde alespoň na hostovačku,“ pochvaluje si Ivan „vkus“ trenéra Tobiáše.

Dynamo převzalo jeho smlouvu, pomohlo se postarat i o pohodlí v soukromí, nastěhoval se do bytu, který právě opouštěl David Horejš. Tento týden za ním přicestovala i rodina. „Bylo tu hodně zařizování, takže jsem je nechtěl tahat do nepřipraveného. Teď už je tu mám a uvidíme, jak se jim bude líbit. Mně osobně se tu líbí hodně a moc rád bych v létě změnil své hostování na přestup. Teď už budu mít čas i na další rozkoukávání se, rád bych se podíval i na hokej, v Praze jsem chodil pravidelně na Slavii. Nevím ale, jestli to ještě stihnu v téhle sezoně,“ podvědomě si plánuje Dvořák budoucnost v jihočeské metropoli i pro další rok.

Příprava v novém dresu se mu povedla, na Tipsport Cupu dokonce dvěma góly zarmoutil tým Bohemians, svého bývalého zaměstnavatele. Naskočil pak do sestavy i v ligových zápasech, nejvíce se mu povedl ten proti Spartě. „Dařilo se celému týmu, mně osobně to moc pomohlo. Ale vzápětí přišla Příbram a to bylo úplně jiné utkání. Nevedlo se mužstvu a zvláště pak mně,“ vrací se Dvořák k poslednímu ligovému vystoupení, které pro něj skončilo po prvním poločase. Z kabiny do druhé půle místo něj vyběhl Adam. „Byl to důsledek toho, že se mi nedařilo. Bylo potřeba s tím něco udělat, ten krok byl od trenéra naprosto správný. Zatímco předchozí soupeři hráli fotbal, tihle jen bránili a my nedokázali nic vymyslet.“

Trochu ho zklamala atmosféra nešťastného utkání, ani on si nezvyká lehce na jihočeskou povahu. „Čekal jsem, že po zápase se Spartou přijde víc lidí. I kvůli tomu, že to bylo v televizi a i ty, co to viděli doma, to mohlo nalákat,“ zalitoval slabší podpory, která se Dynamu v některých zápasech dostává. Věří, že dobrá hra diváky nakonec naláká. K větší návštěvnosti může napomoci i vlastním přičiněním, zatím není spokojen se svou střelbou. „I trenér mi vyčítá, že se málo tlačím do střely, i když on to vyčítá celému mužstvu. Určitě na tom zapracuji,“ slibuje fotbalista, který skrývá v noze netušený dynamit.

Dynamo zajíždí v dalším kole do Olomouce, která by mohla svým ofenzivnějším pojetím Jihočechům více vyhovovat. Protože ve čtvrtek viróza skolila Chlebka, je pravděpodobné, že se v základní sestavě bude s Hanáky opět prát Dvořák. „Pokud by Jarda nemohl, asi zase nastoupím s Lukášem Adamem, myslím, že nám to spolu docela jde. Olomouc teď není v takové pohodě a toho bychom mohli využít.“

Naopak z hráčů Dynama srší momentálně pohoda, což bylo vidět na čtvrtečním tréninku. Spousta legrácek, v rámci možností uvolněná atmosféra. I zde se ale nezapře povaha Ivana Dvořáka. Při poslední technické soutěži, kdy je cílem protlačit míč uzounkou mezerou mezi kužely, nakopává Ivan k údivu spoluhráčů dvakrát míč přes celé hřiště. „Musel jsem se odreagovat po předchozí porážce od mladých ve hře „na dvě“, vysvětluje po tréninku už usmívající se „pitbull“ ze Střeleckého ostrova.