Loučící se Michal Klesa: Budu vzpomínat jen v dobrém!

2.6.2017, Pavel Kortus ml.
 

Loučící se Michal Klesa: Budu vzpomínat jen v dobrém!I když už jednou v Dynamu skončil, vrátil se. Zvládl i obtížný návrat po zranění kolene a v Českých Budějovicích patřil šest let k oporám a stabilním článkům černobílé sestavy. Za Dynamo odehrál 133 zápasů, ve kterých vstřelil 15 branek. Zažil dva sestupy, jeden postup. Další už ale nepřidá. Michal Klesa se totiž rozhodl ukončit profesionální kariéru a bude se věnovat rodině. „Děkuji všem za šest krásných let v Dynamu,“ vzkazuje závěrem.

 
 
 
 

Na konci dubna jste byl na pochybách, jestli pokračovat v Dynamu, nebo zda-li se budete věnovat rodině doma v Praze. Nakonec vyhrála druhá možnost. Proč jste se tak rozhodl?
Na začátku května jsme si sedli s Martinem Vozábalem a Davidem Horejšem a dostal jsem oficiálně nabídku na příští sezonu. Řekl jsem jim, že kvůli rodině možná profi kariéru ukončím, a vzal jsem si deset dní na rozmyšlenou. Doma jsme to pak řešili a rozhodl jsem se pro toto řešení. Za nabídku jsem poděkoval, byl jsem rád, že o mě klub stál. Ale už bylo na čase se vrátit k rodině. Byl jsem bez ní v Budějovicích rok a půl a byla to dlouhá doba. Domů jsem jezdil víceméně jenom na otočku, nešlo to dál.

Herně byste ale ještě minimálně rok zvládl, nebo ne?

Michal Klesa při autovém vhazování
Doufám, že po návratu jsem nezklamal a své si odehrál. Před rokem a půl jsem v rozhovoru říkal, že když bych si nevěřil, tak bych se nevracel. Sloužilo mi i zdraví, kromě malé trhliny ve svalu, která mi zkrátila poslední sezonu o zápas na Žižkově. Kvůli angině jsem pak nehrál ani s Třincem. Zdraví mi sloužilo a herně bych si také věřil na další sezony.

Ani s odstupem několika dní se vám rozhodnutí nerozleželo?
Ani ne. Nebylo to jednoduché rozhodování. Celý život jsem žil fotbalem, byl každý den v kabině a ve fotbalovém prostředí. Ale teď jsem doma, věnuji se dětem, vodím je do školy a do školky. Jsem takový táta, jaký bych měl být. Ne táta, který přijel jednou za týden na den domů.

Mrzí vás, že jste se nemohl rozloučit na hřišti, protože vás do zápasu s Třincem nepustila angina?
Mrzí to hodně. David Horejš mi dal volno pro zápas na Žižkově, který bych vzhledem k nabitému programu a problémům se svalem stejně asi nezvládl. Když se ale David dozvěděl moje rozhodnutí, tak on byl tím, kdo chtěl, abych se rozloučil na hřišti. V sobotu jsem absolvoval předzápasový trénink, v noci jsem ale dostal horečku, ráno nemohl polykat a dostal jsem rovnou antibiotika. Bohužel to nešlo.

V Českých Budějovicích jste strávil šest let, což je značná část vaší kariéry. Jak šestiletku pod Černou věží hodnotíte?
Jenom v dobrém. Když jsem na sociálních sítích veřejně oznámil, že končím, tak jsem děkoval všem klubům, ve kterých jsem v profi fotbale působil – Bohemka, Příbram a Dynamo. Budějky mám v živé paměti, protože to bylo moje poslední angažmá. Zažil jsem tady krásné roky, i když se vlastně dvakrát sestoupilo. Druhý sestup jsem nečekal. Měli jsme po podzimu osmnáct bodů a vůbec mě nenapadlo, že bychom mohli spadnout. Já jsem tedy musel jít v zimě na plastiku s kolenem, takže jsem na jaře nehrál. I přes tyto okamžiky vzpomínám na šest let v Dynamu rád. Na místní lidi, samozřejmě na postup, poslední rok a půl byla skvělá parta v šatně. Dynamo je taková jedna velká rodina. Na Budějovice budu vzpomínat vždycky jenom v dobrém.

Nejlepším momentem vašeho působení v jihočeské metropoli je postupová sezona korunovaná triumfálním vítězstvím 6:0 v Táborsku?
Na to se nedá zapomenout (usmívá se). Celou sezonu jsme měli jednoznačný cíl postoupit, po podzimu nám pár bodů chybělo a na jaře jsme to honili. Byl na nás vyvíjen enormní tlak ze všech stran. Byla to nejtěžší sezona v mé kariéře. Vše vyvrcholilo v posledním utkání v Táborsku, které bylo fantastické. Už po třiceti minutách vedli 3:0 a všechno z nás spadlo. Druhou půli jsme si to už užívali, oslavy pak byly nezapomenutelné. Postup byl asi nejvíc. Ale i moje první sezona v Dynamu, kdy jsem dal z pozice krajního záložníka šest gólů a měl i několik nahrávek, tak byla také super.

Existuje moment, na který byste naopak nejraději zapomněl?
Vymazal bych sestupy a problémy s kolenem. Měl jsem přetržený přední zkřížený vaz v koleni a bylo to vlastně mé první vážné zranění v kariéře. Všechno ostatní už pak není tak důležité. I když třeba památný zápas s Příbramí se zapomenout nedá, ale ten souvisí s následným sestupem.

Šest let je poměrně dlouhá doba. Jak jste stihl poznat Dynamo a místní prostředí?

Michal Klesa před prvoligovým zápasem v Brně
Moc klubů jsem neprošel, ale například oproti Příbrami je Dynamo zase o něco větší klub. V Příbrami se o fotbal a chod klubu starají vlastně tři lidé. Jinak z místního prostředí mě mrzí, že fotbal je v Budějovicích až jako sport číslo dva, možná spíš až tři. Na Dynamu je krásný stadion, klub vedou místní lidé, kteří toho tady odehráli hodně. Diváky jsme nenalákali ani podzimní sérií výher, na jaře už lidé skoro nechodili. Nevím, proč na hokej může chodit pravidelně šest tisíc fanoušků a na fotbal sedm set nebo ještě méně. To je asi jediná kaňka. Jinak samotné město je krásné – když jsme se ženou a dětmi tady čtyři roky bydleli, tak se nám tu všem moc líbilo. Budu vzpomínat jenom v dobrém.

Ve vaší profesionální kariéře jste okusil jen tři české kluby. Nemrzí vás, že jste toho neprošel víc? Nebo nelákalo vás zahraničí?
V Bohemce jsem byl odchovancem klubu a byl jsem tehdy rád, že jsem od Dušana Uhrina mladšího vůbec dostal šanci. Po dorostu jsem se dva roky toulal po různých hostováních a on si mě tehdy nechal v kádru. Jenže po půl roce jsem šel hned do Příbrami, kde jsem strávil šest a půl roku. Pak jsem přestoupil do Dynama. Jestli jsem někdy mohl jít za lepším, těžko říct. I ze zahraničí byly občas náznaky, když jsem patřil k lídrům Příbrami. Hlavně z Kazachstánu a Ázerbájdžánu chtěli hráče bez smlouvy, což já jsem nikdy nebyl. Majitel o tom tehdy moc slyšet nechtěl. Nicméně toho nelituji. Užil jsem si krásných čtrnáct let v profi fotbalu. Byl jsem de facto jen ve dvou klubech, ale patřil jsem v nich k oporám, což si myslím, že je lepší, než toho projít víc, ale být všude šestým náhradníkem.

Smlouva vám v Dynamu skončí 30. června 2017. Co bude následovat poté ve vašem životě?
Čeká mě práce. Na 99% budu dělat u mého kamaráda, který zajišťuje přenos mobilních dat pomocí antén. Už jsem s ním spolupracoval před rokem a půl, když jsem byl po operaci kolene a hrál v Českém Brodě. Po fotbalové stránce ještě nevím, kde budu působit. Jestli to bude ČFL, divize nebo nějaká nižší soutěž, to opravdu zatím nevím. Až jsem byl ale překvapený, kolik jsem měl telefonátů s nabídkami pár dní po konci v Dynamu. Něco si vyberu, ale budu koukat hlavně na rodinu. Abych nejel z práce rovnou na trénink, domů se vrátil v osm večer a děti stejně skoro neviděl.

Kapitán Benát hodnotí sezonu: Páté místo je úspěch! (31.5.2017)

Pouze tři hráči Dynama naskočili v sezoně 2016/17 do všech třiceti zápasů. Kromě Zdeňka Křížka a Patrika Čavoše to byl i kapitán Petr Benát, který hodnotí sezonu jako úspěšnou. Sedmatřicetiletý bojovník prožil i osobně dobrý rok a brzy se začne připravovat na další, protože minulý týden prodloužil na jihu Čech smlouvu o další rok.

 
 
 
 
 
© 2003-2017 SK Dynamo České Budějovice, a. s. & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS  |   Google+