V nepříliš fotbalově povedeném zápase zvládli Jihočeši lépe taktické pokyny trenéra a vybojovali důležité vítězství. Získané body jsou o to cennější, že se soupeř ze Žižkova pohybuje na sousedních příčkách ligové tabulky. „Dneska to byl zápas o šest bodů a my jsme se na něj plně soustředili a vyšlo nám to,“ liboval si po zápase David Lafata.
V chladném sobotním odpoledni začali zápas aktivněji hosté a hned v úvodu dvakrát vystrašili domácí publikum. Budějovičtí jako by zapomněli, že zápas už byl zahájen a spíše s údivem sledovali šance hosti. „Do zápasu jsme nevstoupili příliš dobře a začali jsme hrát to co jsme si neřekli. Kopali jsme míče neustále nahoru a vzhledem k tomu, že /jak jsem hráče upozorňoval/ Žižkov má zadáky, kteří jsou urostlí a umí hlavičkovat, tak jsme přicházeli o míče a oni byli ti, kteří byli aktivnější,“ hodnotil první minuty utkání trenér domácích Pavel Tobiáš. Jako blesk z čistého nebe však přišel gól na druhé straně hřiště. Leština vrátil z první balón odkopnutý žižkovskými zadáky přímo na nohu Lafaty, který zatáhl míč po pravé straně hřiště a jeho přízemní centr si nešťastně srazil do vlastní sítě Maroš Klimpl. „Ten míč se po odrazu od obránce dost točil, tak jsem doufal, že to tam spadne a zaplaťpánbůh, že to tam s pomocí tyče skončilo," řekl o prvním gólu domácích David Lafata. Naopak trenér hostí Václav Hradecký tohoto momentu velmi litoval: „My jsme se chtěli pokusit získat zde body, ale naše plány vzaly za své prakticky hned v 10. minutě zápasu. Do té doby jsme drželi míč, ale k ničemu to nevedlo.“

Ani tento gól však obraz hry příliš nezměnil a hosté byli i nadále o trochu aktivnějším mužstvem. Místo fotbalové krásy, ale předváděli spíše tvrdou agresivní hru, na kterou o několik minut později doplatil Vladimír Pončák, který musel ve 24. minutě střídat s pohmožděným stehnem. Na jeho místo ale velmi dobře zaskočil Miloslav Penner, a tak se hostům ani nadále nedařilo prosadit se k nějaké vyložené šanci. Do konce poločasu se dál hrál nepříliš záživný fotbal, kde z průměru vystoupila jen akce Marka Kuliče, který prokličkoval přes půl hřiště před branku hostí, ale jeho pokus Pižanowski se štěstím kryl. David Lafata vysvětloval hru v prvním poločase takto: „My jsme se Žižkovu přizpůsobili tím, že jsme hodně nakopávali míče a dneska jsme neměli to štěstí, abychom sbírali ty odražené a tím to vlastně bylo, že to byla taková „holomajzna“.“ I trenér Tobiáš přiznával, že první půle nebyla ze strany jeho týmu příliš vydařená: „V prvním poločase nás Žižkov v určitých fázích hry přehrával a dali jsme pouze šťastný gól.“

Do druhé půle ale jako by nastoupili domácí politi živou vodou. Začaly se dařit přihrávky, hráči aktivně napadali soupeřovu rozehrávku a Žižkovští nevěděli, jak se proti této hře prosadit. „Ve druhé půli se výrazně zvýšila aktivita a hra naší zálohy, zlepšili se útočníci a naše hra měla hned lepší parametry,“ pochvaloval si vstup do druhého poločasu Pavel Tobiáš. Zlepšení hry ve druhém poločase vysvětloval i David Horejš: „Na začátku zápasu na nás Žižkovští vlítli, my jsme chtěli hrát hlavně ze zabezpečené obrany s tím, že naše šance přijde a že dáme gól. Dali jsme na 1:0, uklidnili jsme se a myslím si, že ve druhé půli jsme už byli lepším mužstvem na hřišti.“

Definitivní rozhodnutí o vývoji zápasu přinesla 69. minuta, kdy našel Chlebek kolmou narážečkou na hraně ofsajdového postavení Kuliče, ten se uvolnil kolem jednoho žižkovského obránce, zatáhl míč do velkého vápna a přihrál na zcela osamoceného Lafatu, jenž se tváří v tvář brankáři hostí nemýlil. „Ta nahrávka byla super načasována od Marka Kuliče, já jsem se pak jenom snažil trefit to vedle Pižanowského a vyšlo to,“ popisoval svůj „druhý“ gól zápasu David Lafata.
Od té chvíle se domácí pustili do bezstarostného útočení a předváděli divákům velice pěkný a na šance bohatý fotbal. V 73. minutě po samostatném úniku trefil Kulič pouze tyč, v 79. a 88. jen o kousek nenašly krásné Plockovy centry tu „správnou“ nohu a v 91. minutě Matouškovu bombu z hranice velkého vápna Pižanowski zázračně vyrazil. „Ve druhém poločase jsme se pokusili oživit hru, ale naše schopnost vytvořit si šanci nebo dát branku byla prakticky nulová, takže domácí mohli náskok ještě podstatně zvýšit,“ hodnotil trpce výkon svého mužstva trenér Hradecký.

Žižkovští se bohužel s narůstající fotbalovou beznadějí vyrovnávali zostřením i tak dost tvrdé hry, a tak si trenér domácích po zápase jenom povzdechnul: „Žižkov nás s prominutím zkopal minule v Praze a dá se říct s mírnou nadsázkou, že dneska nás zkopali tady... .“

Po velmi dobře takticky zvládnutém zápase a zaslouženém vítězství 2:0 si tedy České Budějovice připsaly další ligové body, o jejichž důležitosti nepochyboval ani Pavel Tobiáš: „Ty 3 body jsou důležité a když jsem teď viděl tabulku, tak si troufám říct, že byly skoro i nezbytné, protože v té situaci, která se vyvinula na spodku tabulky, by další ztráta znamenala už problém.“