Členové Online klubu SK Dynamo měli v průběhu ledna možnost klást své dotazy navrátilci z ruského angažmá Romanu Lengyelovi. Ten odpovídal především na dotazy týkající se fotbalu, ale řeč také přišla na život v Rusku nebo Romanovo mládí.

O fotbalových začátcích a současnosti
Já jsem jako malý kluk vyrůstal hned vedle fotbalového hřiště na Lokomotivě. Od pěti let jsem neznal nic jiného než míč a když jsem nehráli fotbal na fotbalovém hřišti, tak jsme jen přeběhli na házenkářské betonové hřiště a hráli jsme zase fotbal. V dnešní době je to mnohem složitější v tom, že kluci když chtějí hrát fotbal, tak musí do haly nebo na místo, které je k tomu určené. Odjinud, třeba z parku, je hned vyhazují, že tam nemají co dělat. To my jsme tenkrát mohli hrát prakticky kdekoliv.

O začátcích v A-týmu Dynama
Na partu hráčů ze sezon okolo roku 1997 a 1998 mám skutečně super vzpomínky. Je to opravdu už dlouho a ten fotbal byl celkově hodně jiný než teď. Jiné byly samozřejmě i vztahy mezi mladými a starými hráči, takže my jako mladí kluci byli tenkrát moc rádi, když nás třeba ti staří vzali někam do hospody a mohli jsme tam s nimi pět hodin hrát karty. Vždycky jsme k nim měli takovou tu přirozenou autoritu.

O Rusku
V Rusku jsem působil skoro sedm let a myslím, že se tam vyžít určitě dá. Samozřejmě jsou tam velké rozdíly mezi městy i mezi lidmi. Je pravda, že tam nějaká střední vrstva prakticky neexistuje. Buď jsou tam bohatí a nebo chudí. Tím, že je Rusko velká země, je samozřejmě oproti Česku rozdíl i ve velikostech měst. Když jsem řekl, že jsem z města, které má sto tisíc obyvatel, tak se mi smáli, co to je za vesnici. Přitom v tom srovnání Ruska a Česka by stotisícové Budějovice odpovídali v Rusku tak milionovému městu.

O fanoušcích v Rusku
V Krasnodaru, kde jsem byl nejdelší dobu, chodilo na fotbal dvacet nebo třicet tisíc diváků a ty dokázali samozřejmě udělat skvělou atmosféru. A to jsme hráli druhou ligu. Celé to město fotbalem žilo. Bylo to město, které je na jihu Ruska a není tam na vysoké úrovni žádný jiný sport, takže všichni fandili fotbalu.

O letošní sezoně a spolupráci s Lencevičem
Je pravda, že občas ta naše komunikace nebyla úplně nejlepší, ale nemyslím si, že bych na něj musel nějak výrazněji zvyšovat hlas. Pro nás pro oba bylo nepříjemné, že jsme oba přišli v průběhu sezony a od té doby jsme začali dostávat jako tým více gólů. Osobně si myslím, že právě stoperská dvojice může často zabránit mnoha gólům, ale nám se to nějak nedařilo. Já teď jen doufám, že se to na jaře zlepší a že takové hloupé góly dostávat nebudeme.

O budoucnosti
I po skončení aktivní kariéry bych chtěl určitě zůstat u fotbalu. Asi bych neměl nervy na trénování A-týmu mužů, ale líbila by se mi určitě práce u mládeže. Nemusel by to být ani vyloženě nějaký dorost, spíš opravdu ti malí kluci, kterým by se dalo aspoň trochu změnit to myšlení, aby se na ten fotbal dívali nějak jinak. Myslím, že bych jim měl určitě co dát. U fotbalu bych chtěl rozhodně zůstat..

Všechny odpovědi z offline rozhovoru naleznete zde.


Roman Lengyel věnoval jako účastník offline rozhovoru jeden ze svých dresů z ruského angažmá. Tento dres pak bude součástí charitativní aukce, která proběhne na konci ligového ročníku. Již před ním do aukce věnoval brankářské rukavice Pavel Kučera, kopačky Zdeněk Ondrášek a dres Dynama David Horejš. Na všech artefaktech budou autogramy původních majitelů..