Kvůli zranění jste ještě naplno nezasáhl do přípravy. Jaká je přesná diagnóza?
Mám dvoucentimetrovou rupturu lýtkového svalu. Stalo se mi to na jaře ještě před předposledním zápasem s Třincem. Definitivně se to pak potvrdilo na důkladnějším vyšetření v Praze.
Vy jste měl drobné svalové problémy už před tím, je to tak?
Ano. To jsem měl lehce natažený úpon levého stehenního svalu. Důsledkem toho bylo, že mi pak prasklo lýtko, jelikož jsem ulevoval té noze. Oproti tomu lýtku však tohle nebylo nic.
Zažil jste někdy podobnou bolest, když vám praskl lýtkový sval?
Musím říci, že v první chvíli na středečním tréninku před Třincem to byla ohromná bolest. Ten den jsem se na pravou nohu nemohl vůbec postavit, ve čtvrtek mi to náš fyzioterapeut Tomáš Skrbek trošku uvolnil. Byl jsem ještě na rázové vlně u doktora. Tomáš Skrbek, naši doktoři a maséři mě dali dohromady, že jsem pod práškama odehrál zbývající dva zápasy.
Bylo velké riziko nastoupit? Šel byste do toho znovu?
Těžko říci. Na druhou stranu zpětně možná dobře, že se nevědělo, co přesně se stalo. Vědělo se, že něco porušené je, ale nevědělo se, do jaké míry. Každopádně bych stejně udělal vše pro to, abych mohl hrát. Byly to poslední dva zápasy, hráli jsme o všechno a já jsem byl rád, že mě kluci dali dohromady a mohl jsem dohrát sezonu.
Jak probíhala léčba dál, když se zjistila přesná diagnóza?
Už při dovolené jsem se léčil v Praze. Švagrová, jež pracuje jako fyzioterapeutka, mi zařídila v Čelakovicích skvělou rehabilitační kliniku. Tam jsem chodil na lasery a tejpy. Ještě se nevědělo, jak velká trhlina je, ale vycházelo se z toho, že nějaké poškození tam je. Pak začala příprava, trenér chtěl vidět ještě kontrolní ultrazvuk tady v Budějovicích. Zde mi doktorka řekla, že registruje viditelnou změnu, že se trhlina ještě zvětšila. Tak mě trenér Urban poslal do Prahy, kde mi na SONu řekli, že tam mám více jak dvou centimetrovou rupturu.
První trénink letní přípravy jste však absolvoval s týmem. Dala se srovnávat bolest při prvním výběhu s tou tehdejší?
To ne. Ráno jsem to cítil, ale odběhal jsem, pak jsem zvládl i herní trénink na hřišti. Na druhou stranu mi lýtkový sval rychleji tuhl, ale neomezovalo mě to příliš. Bohužel by to tuhlo dál a nebyl bych použitelný.
Poslední dva týdny tedy jen posilujete horní část těla?
Šestadvacátého června jsem byl na SONu v Praze a od té doby posiluji ruce, záda, břicho dvakrát denně.
Ve čtvrtek jste byl na rentgenu v Praze, který měl leccos rozřešit. Jak dopadl?
Mohu jít postupně do zátěže. Doktor mi říkal, že tím, že už se to léčilo, tak ruptura není taková, mohla mít i tři centimetry.
Vidíte reálně, že byste naskočil na první ligové kolo proti Liberci?
Těžko to mohu z mé pozice říkat. Měsíc jsem prakticky nic nedělal a nyní mám dva týdny na to, abych částečně dohnal své manko. Snad budu konečně zdravý a udělám všechno pro to, abych dotrénoval svojí ztrátu. Pak už je na trenérech, jestli mě postaví.
Mrzí vás, že ostatní už několik týdnů trénují a hrají přípravné zápasy a vy stále nic?
Samozřejmě mi to není příjemné. Trénuji sám zavřený v posilovně, nebo s Mírou Plockem, který se mi věnuje. Každopádně bych byl raději s klukama na hřišti a pomoci jim i v zápasech.
Vaše místo v současnosti okupuje Jakub Hora, univerzál z Plzně, který vám přinese konkurenci na post pravého záložníka. Nemůže být rozhodující vaše manko z přípravy?
Existuje varianta, že byste hrál na pravém beku, kde také umíte zahrát více než kvalitní zápasy?
To nevím. Na pravém beku hraje většinu přípravy Pavel Novák a je otázka spíše na trenéry, kam se mnou počítají. Ale chtěl bych být na hřišti a mančaftu co nejvíce pomoci. Ale je možné, že si v úvodu ani nezahraji, protože výpadek jsem měl opravdu dlouhý.
S Dynamem to loni byl váš druhý postup do ligy. Dají se oba úspěchy nějak srovnávat?
S Příbramí jsme v roce 2008 s kádrem plným odchovanců na hřišti Slovácka v posledním kole urvali postup. Ne úplně se nám tehdy povedl začátek, pak jsme udělali šňůru, jenže po nepovedeném vstupu do jara to vypadalo už docela beznadějně. Pak přišel italský trenér Morales a za posledních sedm kol se nám povedlo postoupit. V Dynamu jsem si to loni krásně zopakoval. Tady byl tlak větší, jiný cíl nebyl. Na druhou stranu, i když jsme ztráceli s Dynamem už i sedm bodů, tak pak jsme se dotáhli a měli jsme to ve svých rukou. I v případě tříbodové ztráty nám pořád stačilo v Táborsku vyhrát. Tehdy s Příbramí jsme museli vyhrát na Slovácku a ještě čekat, jestli Opava prohraje v Jihlavě, což se také stalo.
V Českých Budějovicích začínáte již čtvrtou sezonu. Jak jste si s rodinou zvykl na jihočeskou metropoli?
S rodinou jsme si tady zvykli rychle. První měsíc jsem bydlel na penzionu, než jsem sehnal nějaké adekvátní bydlení. Protože už jsme měli jedno dítě a na začátku října jsme čekali druhé, proto jsem sháněl velký byt 3 + 1. To se mi po měsíci povedlo a bez problémů jsme se v Budějovicích zabydleli. Sice už jsme se třikrát stěhovali, ale líbí se nám tady. Klub funguje dobře, což se třeba s Příbramí nedá vůbec srovnávat. I když se přednedávnem rovněž změnilo vedení, tak všichni dělají všechno proto, aby vše šlapalo. Věřím jen, že to tak bude i nadále.
