Zdeněk ČADEK (1929)

Rodák z Písku spojil svůj život s Dynamem již v roce 1953 a navždy mu zůstal jako hráč i jako funkcionář věčný. Živoucí legenda Dynama, výtečný hráč, vynikající funkcionář a také čestný předseda klubu.

Zdeněk Čadek, jenž spatřil světlo světa v jihočeském Písku, propadl kulatému míči už jako malý kluk. Tenkrát ještě existovaly plácky, hrálo se na kdejakém trávníku nebo na loukách za domy. Právě v té době začal hrát za písecký klub, se kterým dokázal ve válečném roce 1944 vyhrát krajský přebor. V osmnácti letech přestoupil do vyššího oddílu ČSK Písek a už jako dorostenec hrál 3. ligu. Později narukoval do hlavního města, kde nastupoval za vojenský tým VTJ Ruzyň.

Po návratu z vojny byl o talentovaného fotbalistu velký zájem, nabídky se jen hrnuly. Jen díky mamince tehdy nepřestoupil do Viktorie Plzeň a až o několik měsíců později podlehl vábení českobudějovického Dynama, kam se v roce 1953 natrvalo přestěhoval. České Budějovice tehdy hrály druhou ligu. Zažil sice jako mladík ještě generaci fotbalistů, kteří pár let předtím hráli první ligu, růst schopného fotbalisty byl tehdy ovšem nezapomenutelně ovlivněn dobou - o profesionální kariéře nemohlo být vůbec řeč Zdeněk tak hledal životní jistotu v zaměstnání. Tu našel v Jihočeských energetických závodech, kde se přes různá úřednická místa vypracoval až do funkce ředitele montáží, aby nakonec řediteloval největšímu sloučenému závodu České Budějovice - Český Krumlov.

V padesátých a šedesátých letech prožil Zdeněk Čadek leckteré vzlety a pády. "Nejhorší byly všelijaké reorganizace a fůze, nesmyslné uspořádání fotbalových soutěží. Každý kraj měl mít například ve druhé lize zástupce. Kvůli tomu se dělali tzv. vyzývací zápasy. Dynamo skončilo ve 2. lize šesté, ale Meteor, který hrál nižší soutěž a vyhrál ji, měl právo nás vyzvat. I vyzval nás a porazil. Byli jsme druholigový tým a najednou jsme spadli do krajského přeboru," vzpomíná Zdeněk Čadek. Kvůli vyzývacím zápasům zažil sestup do divize, pak postup do 3. ligy, návrat do 2. ligy nebo též přeřazení do 1.A třídy.

Plných deset let byl kapitánem Dynama. Bývalo zvykem, že ten se z titulu své funkce každý týden v pondělí účastnil schůzí fotbalového výboru. Tak byl Zdeněk Čadek postupně zasvěcován do chodu "bafuňářské" práce a brzy se tak začal v této problematice výborně orientovat. Ještě před koncem fotbalové kariéry si vyzkoušel i trenéřinu, když byl jako blesk z čistého nebe jmenován novým koučem Dynama. Jako osmatřicetiletý se definitivně rozhodl pověsit kopačky na hřebík..

Na samém prahu zralého věku se tedy před Zdeňkem Čadkem otevřela druhá, neméně významná etapa jeho životního údělu spojeného s budějovickou kopanou: stal se z něho funkcionář. Byl u toho, když došlo k postupnému vzestupu Dynama, v roce 1970 hráli Jihočeši opět třetí ligu a posléze měli na dosah postup do celostátní 2. ligy. Z reorganizace v roce 1977 vytěžili šesté místo v české národní lize, v sezoně 1979/80 byli dokonce třetí.

Reálný socialismus v oněch časech měnil tvář a po špičkách začal do fotbalu pronikat profesionalismus. V roce 1985 pak zažil Zdeněk Čadek vrcholný okamžik své funkcionářské kariéry. Pod jeho vedením totiž klub po dlouhých sedmatřiceti letech vstoupil do 1. ligy. I Sametová revoluce v roce 1989 zastihla Zdeňka Čadka ještě v činné službě. Jeho oblíbenost dokazuje také fakt, že tehdejší Občanské fórum za ním přišlo s požadavkem, aby ve funkci zůstal. V roce 1990 se ale rozhodl odejít do důchodu a zdálo se, že se s fotbalem nadobro rozešel..

V roce 1993 se však fotbalisté znovu objevili s nabídkou, aby jim šel pomoci. Se svými letitými zkušenostmi, entuziasmem, elánem a intelektem se stal do roka ředitelem klubu, posléze ředitelem nové akciové společnosti, předsedou představenstva i předsedou Občanského sdružení Dynamo České Budějovice JČE..

Existují životy, které svým plným nasazením po sobě zanechávají otisk, jenž zůstane navždy nesmazatelný. A právě takový život prožil a dále prožívá Zdeněk Čadek, čestný předseda klubu SK Dynamo České Budějovice.

Do síně slávy byl Zdeněk Čadek uveden v květnu roku 2009, kdy mu ocenění předal osobně šéf klubu Karel Poborský.