V Deníku Sport tentokráte tipovali Zdeněk Grygera a Tomáš Galásek. Mezitím co Grygera „věřil“ v remízu, Galásek se domníval, že výhodu bude mít domácí prostředí. Vítězem tipovačky se tedy stal Tomáš Galásek. Moderátor před začátkem utkání připomněl fanouškům, že probíhá anketa kvůli změně názvu klubu na Dynamo České Budějovice. Zatím to vypadá, že by ke změně dojít mohlo, neboť název je v podvědomí mnoha fanoušků zažitý a na stadionu se skanduje, i když někteří novináři mají pocit, že se klub hlásí k socialistickému režimu. Za brankami rozhazovali rukama na každé straně dva nafukovací panáci a vytvářeli ve větrném pozdním odpoledni zajímavou kulisu. Komentátor na tribuně mezi lidmi zatím odchytil fanouška, kterému položil vtipné otázky, jestli je mu zima a zda se bude zahřívat fanděním svému klubu. Odpovědi byly obě kladné a tip na výsledek fandy byl 2:1 pro Budějovice. To by opravdu nikomu nevadilo. Moderátor na hlavní tribuně slíbil divákům o poločasové přestávce malé překvapení a zápas mohl za povzbuzovací melodie „Ole, ole.. vyhrajeme!“ začít.
Před úvodním hvizdem šly mimochodem hodiny na světelné tabuli o čtyři minuty napřed. Hned po našem výkopu se ale čas srovnal a kotelníci hostí naházeli na hřiště konfety. Pořadatelé měli opravdu co uklízet. Zpočátku bylo tedy slyšet jen Plzeňáky (podle transparentu Klatováky), ale po příchodu našich kotelníků se oba dva tábory neúnavně překřikovaly. Po počátečním „tlaku“ našeho mužstva, v jehož hlavních rolích byli Kulič s Lafatou a Míra Plocek, nápor dost ochladl a Plzeňští záhy vybojovali první roh, který nebýt ostražitosti gólmana Kafky mohl i končit gólem. Plzeň začala být velmi aktivní a našim hráčům se příliš nedařilo dostávat do šancí, neboť Západočeši bránili efektivně v osmi, spoléhali na rychlé protiútoky, které jim umožňovala roztroušená a dost otevřená obrana našich a dotírali na vkus jistě mnoha fanoušků na Kafku opravdu příliš často. Také si v úvodní čtvrthodině vypracovali několik standardek, které rozehrávali daleko nebezpečněji než my. Našim chlapcům trvalo nějak moc dlouho, než se trochu rozehřáli a stejně to i pak k ničemu moc nevedlo právě díky zaktivované obraně hostí. Mužstva se víceméně oťukávala a čekala na nějakou závažnější chybu, které by se dalo využít. Naši kotelníci zatím zaflirtovali s nápadem, že opět roztáhnou svůj transparent „Alkohol nám vládne“, jehož přítomnost na stadionu ovšem pan Kristek zakázal. Po zjevné poradě jej zase složili a místo něj vytáhli bílé balónky a černobílé vlajky. Plzeňáci nezůstali pozadu a mávali praporky modročervenými – choreografie skutečně zaslouží uznání na obou stranách. Na trávníku zatím, bohužel, spíše vládli hosté, kteří se snadno dostávali přes naši stále roztroušenou zadní řadu. Černobílé mužstvo se snažilo hodně soustředit na útok a sem tam se dostávalo i ke střelám. Tyto pokusy však hasil výborný rumunský brankář ve službách Plzně, který působil jako neprůstřelná skála. S přehledem si došel pro každý centr a neváhal se ani vrhnout na chladný pažit. Nejčastěji se na trávníku ale ocital Marek Kulič s Tomášem Sivokem, kteří se soupeři zřejmě zdáli nejnebezpečnější. Kolem 20. minuty se hra zase na chvíli trochu zrychlila, ale Plzeň byla jako buldok a nechtěla nás pouštět nijak blízko ke své brance. Ještě ke všemu si díky stále nestmelené obraně vytvářela šance a černobílí zadáci provozovali zoufalé odkopy. Ředitel Kristek z toho asi dostával pomalu infarkt, neboť se po půlhodině hry s rukou na srdci na chvíli vzdálil z tribuny. Za zmínku stojí velmi pěkná střela Martina Vozábala ze zhruba 25 metrů, jež ovšem Colceaga nepřekvapila. Ve 34. po faulu na Kuliče zahrávali naši standardku, kterou dlouho řešil rozhodčí Matějek, neboť se mu asi nelíbilo rozestavení hráčů v pokutovém území, kteří do sebe navzájem strkali. Gólman Plzně zůstával neprůstřelný a jeho svatyně nedobytná. Mohli se snažit jak chtěli, ať to byl Vozábal, Plocek nebo Kulič. Stále 0:0. Ve 41. minutě tribuny zatajily dech při rychlém úniku Plzně, když sledovaly, jak naši obránci místo nějakého počinu zkameněli a gólovou šanci hasil až vyběhnuvší brankář Kafka, který obral útočníka naštěstí čistě (podle "Dohráno" ovšem unikajícího hráče předtím skolil David Horejš) a penalta nebyla. V posledních minutách naši získali několik rohových kopů, ale o těch se dá bohužel hovořit jako o zahozených, neboť byly zahrány skutečně „mistrně“. Hlavně, že prý máme podle hodnocení Jiřího Fryše nebezpečné standardky.
O poločasové přestávce vyjela na trávník dvě vznášedla Piva Gambrinus a vylosovaný fanoušek si mohl sám vyzkoušet jeho řízení. Moderátor vymáhal zatím na fandech souhlasný řev otázkou „Mám střílet na vás?“, čímž myslel rozdávání triček mezi diváky. Byla to docela zábava, protože sem tam někoho i trefil.
Druhou půli začala Plzeň ofsajdem. Občas se s nimi ale pomezní moc nemával. Zřejmě by ho bolela ruka. Kotelníci Plzně zapálili pro větší efekt římské svíce a k tomu se přidal přírodně i nastávající úplněk. Chyběl už jen pes baskervilský. Nebo spíš gól. Náš. V 52. minutě např. nastala situace, kdy se divák mohl potěšit pohledem na krásnou přízemní kombinaci po ose Lafata – Kulič – Plocek, jenže poslední jmenovaný nějak neměl tento den mušku a míč šel kamsi… jinam než měl. Předváděný fotbal byl skutečně dosti nepohledný. Rozhodně pohledem na trávník se zmrzlý fanoušek zahřát nemohl. Nebojme se to napsat – byla to mizerná, vyrovnaná hra, zavánějící bezbrankovou remízou. Potvrdily to i zoufalé hlasy na tribuně projevem podobným tomuto: „To je strašnej fotbal!“. Kotel aspoň začal zase pro povzbuzení halekat „Dynamo, Dynamo!“. Jenže co se nestalo – únik Plzně, Horyna vystartoval za hráčem a odměnou za jeho obranný zákrok mu byla červená karta (opět podle Dohráno - ta vůbec neměla být! - byl to prý revanš za nepískanou penaltu z 1. půle). Půl hodina nás čekala v deseti. Ze zahrávané standardky se divákům na tribuně mohlo zastavit srdce, neboť střela těsně zasvištěla vedle levé šibenice Kafkovy branky – mimochodem byl připraven napravo. David Horejš si pak dost dlouho koledoval o zápal plic, neboť se rozhodl sledovat zápas zpoza plotu a trvalo mu celou věčnost, než se trochu přioblékl. Matějek pak velkoryse přehlédl faul na Lafatu a tribuny se poprvé mocně ozvaly nelichotivými výrazy na sudího hlavu. Diváci se výkonem rozhodčího skutečně zjevně „bavili“. Trenér Tobiáš zase zahalekal pár pokynů – zahalen do tradičního montgomeráku doplněného klubovou šálou. Za chvíli zas tribuny radily pomeznímu, jak má mávat ofsajdy, které mu nějak stále unikaly. Krásnou střelou se pak předvedl Leština, ke kterému se míč dostal po konečně vcelku slušně rozehraném rohovém kopu. Šla těsně nad břevno. Barteska si v rychlém sledu několikrát vyzkoušel, jak se leží na budějovickém trávníku a suploval tak svého času slávistického (t.č. brněnského) „padacího manekýna“ Švancaru. Pomocí standardek se tak Plzeň zase blížila směrem ke Kafkovi. Předvedla ochozům pár velmi přesných, prudkých přízemních přihrávek, ale zakončení akce bylo k našemu štěstí zcela nepřesné.
Zajímavá situace nastala při naší útočné akci v 74. minutě, kdy došlo k nějaké prapodivnosti ve skrumáži před Colceagem a po ní k nepříliš vřelé výměně názorů mezi hráči, která trvala dobré dvě minuty a výsledkem byly dvě žluté karty. Jedna pro plzeňského brankáře, druhá pro Jardu Chlebka. V posledních 15 minutách se hra opět velmi zrychlila. Obě mužstva najednou spěchala s akcemi a velice se snažila dát vítězný gól. Přitom samozřejmě pracovaly i nervy, hrála se spíš „zaháněná“ než fotbal a nakonec se štěstí přiklonilo na stranu Jihočechů, když Švejnoha zahrál při našem útočném pokusu rukou ve vápně a Matějek nařídil penaltu. Bylo kolem ní řečí jak na říšském sněmu, ale verdikt platil a Chlebek penaltu chladnokrevně proměnil, i když brankář směr míče vystihl. (Dohráno na to mělo svůj názor také - prý "instinktivní chránění obličeje před úderem míče") Od té chvíle se stal stadion konečně dvanáctým (respektive jedenáctým) hráčem svého mužstva, povzbuzoval hochy stálým řevem a tlačil je k udržení výsledku a zdárnému konci. Plzeň se pak velmi snažila o získání penalty i pro sebe a nechybělo mnoho k inzultaci rozhodčího. Západočeská lavička přitom vyletěla jako napadená rojem rozzuřených vos. Tribuny řvaly, Plzeň makala na 300%, nastavovalo se pět minut, trenér Tobiáš takticky vystřídal v 90. minutě, Kulič byl na „výletě“ k brance hostí sražen u rohu, Zakopal za to dostal červenou kartu, na Matějka se hrnul příval slov z mnoha hrdel s obsahem „Pískej konec!“ a protože se v hektickém závěru už nic nestalo a podpora Jihočechů byla silná, tři body doma zaslouženě zůstaly.
Apropo – naše obrana se nám rozhodla jít do blond – kromě Davida Homoláče (zatím). Že se v nich teď člověk orientuje. Nebýt dresů, tak skoro člověk neví, kdo je kdo. Pak se divte, že někdo dostane neprávem žlutou kartu…
Deník Sport: Kafka 6, Leština 4, homolic 4, Horejš 3, Pončák 4, Plocek 4, Chlebek 5, Sivok 5, Vozábal 5, Kulič 6, Lafata 5
MF Dnes: Kafka 2, Leština 3, Homoláč 4, Horejš 3,5, Pončák 4, Plocek 4,5, Chlebek 1,5, Sivok 2, Vozábal 3, Kulič 4, Lafata 4,5
Známka rozhodčího Matějka: delegát 6 (průměrný), Deník Sport 6 (dobrý)
