Rodák ze severu Čech se vydal do Jihočeského kraje za prací. Velký fanoušek FK Teplice se od 2. ledna 1986 se i s rodinou odstěhoval do Českých Budějovic a natrvalo se stal Jihočechem.
„Nastoupil jsem do funkce ekonomického náměstka v Temelíně a hned druhý týden se ke mně dostavili funkcionáři Zdeněk Čadek a Jan Turek. To byli velice známí a vážení fotbaloví funkcionáři a tvořili spolu motor Dynama. Nabídli mi tehdy místo ve výboru klubu a mě bylo jasné, že se mnou by pro Dynamo měli přijít i temelínské peníze. Já jsem jim ale řekl, ať mi dají čas, že se musím napřed přebarvit z teplické modrožluté na budějickou černobílou. Že se musím nejdřív na jihu aklimatizovat. Následující rok Dynamo spadlo a zpět do ligy postoupilo až v roce 1991 do ligy ho přivedl tehdy nejmladší trenér v lize Jiří Kotrba,“ vzpomíná na dobu svého nástupu k „černým kůžím“.
V roce 1993 přešel z Temelína do JČE, a.s., na místo ředitele a člena představenstva. Fotbalisté Dynama byli štikou ligového podzimu, skončili druzí a senzačně zvítězili i na Spartě. „To byl jeden z nejhezčích zážitků. V 88. minutě dal Karel Poborský krásný gól pod břevno a Dynamo vyhrálo. Cestou domů jsme to všichni u Švarce v Benešově oslavili a tehdy velmi silné mužstvo skončilo po podzimu druhé. Vedení i dozorčí radě nastal problém, co když postoupíme do Evropských pohárů? Kde na to vzít! Wohlghemuth, Tejml, Valachovič, Pěnička, Poborský, Povišer, Přibyl, Žák, Vácha, Fryč, Jindráček, Holec, trenér Tobiáš a další utvořili vzorovou partu. Významnou roli ale sehrál i bývalý brankář Dukly Stromšík, který přišel po zranění brankáře Holce na konci své kariéry a stal základním kamenem úspěchu,“ vypráví o největším úspěchu českobudějovického fotbalu v první lize.
Jaro už tak slavné nebylo, Dynamo tabulkou propadlo na šestou příčku. „Párkrát se nezadařilo, ale i šesté místo bylo historickým úspěchem. Podzimním umístěním jsme si zajistili účast v jedné ze skupin Interpoháru. Překvapivě jsme zvítězili nad bundesligovým Hamburkem SV 2:1 a po remíze v Kodani 1:1 jsme se připravili o prémii 20 000 marek domácí prohrou s mistrem Maďarska 1:2,“ nezapomíná ani po letech.
V Dynamu zažil Miloslav Varady spoustu funkcionářů, kteří se ze všech sil snažili zajistit klidný chod klubu, získávat partnery a naplnit rozpočet. „Když jsem tu začínal, byl prezidentem Werner Janich, ekonom Emil Kuš a vedoucí mužstva František Tobiáš. Do února 2005, kdy jsem v Dynamu skončil, se tam vystřídala celá řada lidí, ať už ve výkonných funkcích, představenstvu či dozorčí radě. Jmenovat a hovořit o jednotlivých funkcionářích by bylo na román, ale přesto několik jmen řeknu Zdeněk Čadek, Jan Turek, Werner Janich, Emil Kuš, Lubomír Skála, Miroslav Leroch, Kurz, Ing. Špika, JUDr. Flaška a samozřejmě Jirka Stiegler, to byli lidé, kteří pro klub žili,“ ocenil práci zapálených činovníků Varady, který na podzim 2004 bojoval jsem s těžkou nemocí a podstoupil v českobudějovické nemocnici operaci.
Když po čtrnácti letech na Střeleckém ostrově náhle skončil a byl nějaký ten rok mimo fotbalové prostředí, hodili mu laso roudenští funkcionáři. Mezi malšany rodák ze severu Čech pookřál. „Je mi tam dobře, lidsky i fotbalově. Dokonce jsem tam omládl, vždyť funkcionáři jsou velmi mladí,“ směje se. „Teď ještě vrátit do Roudného krajský přebor,“ má jedno z hlavních přání čerstvý osmdesátník, který pravidelně navštěvuje prvoligové zápasy na Střeleckém ostrově a černobílým drží palce.
