Čouďas, z Hradce Králové jsme se vrátili s těsnou porážku. Pojďme si v krátkosti za zápasem ohlédnout.
Za mě je to velká škoda, věřil jsem, že bychom si mohli body odvézt. Do zápasu jsme šli s tím, že jsme se chtěli soustředit na defenzivu, chtěli jsme být kompaktní, abychom to soupeři znepříjemnili. Chtěli jsme vyrážet do protiútoků, což se dařilo, Quadri i Elvis dělali problémy, ale nic z toho nevyužili, to je škoda.
Nehráli jste vůbec špatně, pak přijde jedna chyba a soupeř ji potrestá. Sráží tohle tým nejvíce?
Přesně tak, je to ubíjející. Celý první poločas jsme se snažili bránit zodpovědně, být koncentrovaní. Pak přijde jedna malá chybička, možná ztráta koncentrace a soupeř to potrestá. To je frustrující z tohoto pohledu. Necháváme na hřišti maximum a jedna situace to zhatí.
Přes všechny porážky stále vnímám na týmu, že je jednotný, neustále se povzbuzuje. Šlo tohle nahoru? Je tohle nějak částečně pozitivní?
Určitě. Řekli jsme si, že spolu chceme konečně nějakou výhru urvat. Je nám jedno, jestli hrajeme venku nebo doma, prostě to chceme urvat společně. Nekoukáme na soupeře, jdeme do zápasu s jasným cílem. Bylo tam nasazení, chtěli jsme, plnili jsme pokyny, ale bohužel z toho zas nemáme nic, takže je to zklamání.
Ty jsi měl v posledních týdnech i dost smůlu na zranění a nemoci. Už je všechno v pořádku?
Už je všechno v pohodě. Dva dny před zápasem s Karvinou mě postihla chřipka, to bylo takové nešťastné. V reprezentační přestávce jsem hrál za béčko, takže jsem se do toho dostal a cítil jsem se dobře.
V Hradci Králové ses vrátil do sestavy a oblékl si hned kapitánskou pásku. Jak se to celé seběhlo?
Nejdřív to probíhalo tak, že v pátek za mnou přišel Zdeněk Ondrášek a ptal se mě, jestli by mi to nedělalo problém. Řekl jsem, že byl bych samozřejmě nadšený, v Dynamu jsem už nějakých patnáct let, ke klubu cítím velký vztah. Pak se mě ptali ještě trenéři, tak jsem řekl, že s tím problém nemám, že budu moc rád, že se mnou už právě mluvil i Zdeněk, který chtěl, abych to byl já. Moc rád jsem to přijal.
Cítil jsi nějakou změnu v rámci celého zápasu, když jsi měl pásku na ruce?
Asi žádný velký změny jsem nepociťoval. Možná s tou páskou musím působit více jako lídr, tým vést, více komunikovat s rozhodčím. Vždycky ze sebe vydám maximum, ale snažil jsem se ze sebe ještě více vydolovat. Cítil jsem odpovědnost za tým. U nás si myslím, že to není o jednotlivci, my se na hřišti dokážeme podpořit navzájem.
Je to o to specifičtější právě kvůli tomu, že v Dynamu jsi spoustu let?
Byla to bomba, ještě takhle v mladém věku. Byl jsem za to moc rád, že jsem mohl obléci kapitánskou pásku, je to pro mě takový splněný sen a další motivace. Když se podíváme, kdo tu v posledních letech dělal kapitána, hráči jako Tomáš Sivok, Martin Králik, Zdeněk Ondrášek, to je něco neuvěřitelného.
V týmu máme několik zahraničních hráčů. Všimnul jsem si, že s nimi dost komunikuješ v cizím jazyce. Vnímáš, že to je velká výhoda, a proto jsi též mohl dostat kapitánskou pásku?
Asi to může být jedna z výhod, nemám problém komunikovat v angličtině i češtině. Máme několik cizinců, takže si myslím, že to je potřeba, aby všichni byli vtaženi do hry.
Liga finišuje, s čím půjdeme do těch dalších zápasů?
Náš cíl se nemění, my chceme urvat vítězství. Samozřejmě teď jedeme do Liberce, kde to bude obrovsky těžké. Liberec má teď formu, navíc hrají doma. My pojedeme je potrápit a budeme bojovat.
Jsi také studentem vysoké školy. Jak se ti zatím daří kloubit studium se sportem?
Není to úplně nejjednodušší, ale už mám nějaké zkušenosti, kdy jsem taky musel skloubit studium s fotbalem. Studuji tady v Českých Budějovicích na Jihočeské univerzitě, anglický jazyk a zeměpis na Pedagogické fakultě. Soustředím se, abych to vše dokázal skloubit. Nechci ale, aby mě to ovlivňovalo ve výkonech. Chtěl bych mít vzdělání, je to pro mě motivace mít titul.
Zmínil si angličtinu. Je to pro tebe velká výhoda v obou rolích, že anglicky mluvíš téměř každý den? Je něco, co ti třeba ve škole nejde?
Ano, určitě. Jak máme hodně zahraničních hráčů, tak s nimi mluvím každý den, je to taková ta hovorová angličtina, ale člověk získává hodně velkou praxi. To věřím, že mi i hodně pomáhá i ve škole, mohu se toho hodně naučit. Zeměpis je vcelku náročný, ale baví mě to, záleží samozřejmě na předmětu, ale rád v tom hledám souvislosti.
Čouďas, je něco, co bys fanouškům rád vzkázal na závěr našeho rozhovoru?
Že bychom byli moc rádi, pokud nad námi nezlomí hůl. Mohu slíbit a potvrdit, že vždycky na hřišti necháme všechno a budeme bojovat za Dynamo.
