Trenére, jak hodnotíte podzimní část sezony? Pokud je pětka nejvyšší známka, tak k ní chybí jen nějaké maličkosti. Hráči zaslouží pochvalu za přístup, za atmosféru, kterou mezi sebou vytvořili, a kterou dále šíří mezi ostatní hráče akademie. Jsem hrdý na to, co kluci mezi sebou dokázali. Vůbec to není o fotbalových dovednostech, ty natrénovali už před “x“ lety s jinými trenéry. Nám se společně daří vytvářet prostředí, ve kterém hráči tráví rádi svůj čas, ve kterém je spousta radosti, konstruktivní kritiky a vzájemného zájmu učit se jeden od druhého. Hráči se nezajímají jen o sebe, ale i o druhé, proto ví, co od sebe na hřišti očekávat. Tihle kluci milují společné hraní fotbalu.
Jaké jste měli před začátkem sezony cíle a ambice? Nebyl to výsledkový cíl, měli jsme ambici hrát fotbal, který přinese spoustu šancí, gólů, bude kombinační, rychlý a odvážný. To, jestli se nám to povedlo, by měli ohodnotit ti, co se na nás chodí dívat. S hráči se učíme být ke svým výkonům objektivní. Uvedu to na příkladu. Držíme míč, jsme celý zápas lepší, ale hodnocení hráčů je následující: „K čemu to je, vždyť jsme neohrozili branku. Prostě jsme hráli špatně“. Jsem rád, že těchto zápasů bylo málo a jsem rád za to, jak hráči přemýšlí. Když jsem začal trénovat, měl jsem štěstí na extrémně náročné lidi, kteří mě vyléčili z fotbalu kolem šestnáctky, s jednou šancí za zápas. Protože jsem ale takový fotbal chtěl hrát, musel jsem vymýšlet, jak být zároveň i nebezpečný. Mám pro sebe takovou poučku – tým kontrolující míč bez vytváření šancí, který svého soupeře zcela zásadně přehraje, stále není týmem, který kontroluje hru. Hru kontroluje v tu chvíli tým, který je bez míče, protože tým s míčem není absolutně nebezpečný. Pokud tým drží míč a má šanci za šancí, tak kontrolujete nejen míč, ale i hru. A to se nám dařilo. A dařilo se to podle mě i kategorii U19, kterou jsem často sledoval a snad mi tím přísluší právo ji ohodnotit.
Které zápasy podzimu byste označil za nejpovedenější? Některé zápasy jsme vyhráli vysokým rozdílem a mohou se zdát povedenými a taky, že určitě byly. Ale my odehráli například fantastický zápas s Duklou, který jsme prohráli. Z naší strany byl herně absolutně úžasný, zvláště první poločas. Povedený zápas byl i v Plzni, ve kterém jsme nebodovali, nicméně odcházeli jsme ze stadionu se skvělým pocitem, samozřejmě ale i s vědomím toho, že vlastní školáckou chybou jsme se připravili o body.
Na které zápasy byste naopak radši zapomněli? Doufám, že na žádný nezapomeneme. Protože když zapomenete na lajdácký zápas v Králově Dvoře, tak se to může opakovat. Snad ho máme zapsaný tučným písmem a nebudeme opakovat věci, kvůli kterým jsme zápas takovým rozdílem a způsobem prohráli.
Tabulka ČFL skupiny A po podzimní části sezony. zdroj: FAČR
Nejlepším střelcem ligy je Martin prášek. Jak se vám jeho hra líbí? Je nejlepší střelec, nečekal to nikdo, asi ani on. Udělal obrovský pokrok ve výběru místa a měl by na tom dál pracovat. Začal fotbal vidět více v prostoru a začal využívat místa, která jsou pro útočníka výhodná. Svým výběrem místa oslabuje své strážce a taky dává více možností spoluhráčům. Líbí se mi celá hra našeho týmu a Martin je ten, který do té týmové práce vnáší gólovou radost, společně s dalšími střelci, kterých není zrovna málo.
Jaké další hráče byste tedy vypíchl? Žádné, protože perfektní výkon jednotlivce nemůže vyniknout bez perfektní práce spoluhráčů. Dám jednoduchý příklad. Hráč, který nebyl celý zápas u míče, bude fanoušky hodnocen špatně. Kdyby ale byli fanoušci s námi na rozboru zápasu, zjistili by, že svým skvělým pohybem otevíral prostor svým spoluhráčům a svou zdánlivou neaktivitou přispíval výraznou měrou k vynikajícímu výsledku. Naopak se může stát, že fanoušci budou oslavovat hráče, který se celou dobu nabízí, naběhá mnoho kilometrů a je neustále na míči se spoustou doteků. Přitom pro tým může být v tu chvíli spíše hráčem, který zavírá prostory, zpomaluje hru a fotbal ostatním spíše komplikuje.
Jak byste popsal úroveň ČFL-A? V této soutěži může každý porazit každého, je potřeba jít do každého zápasu s tím, že před vámi stojí soupeř, který má kvalitu a svůj herní styl, se kterým je potřeba počítat. Víme, že ve spoustě zápasů soupeř zaleze, čeká na naše chyby a poctivě brání, což není jednoduché ani proti papírově slabšímu soupeři. Jsou tu ale i soupeři, kteří si to jdou na “férovku“ rozdat. To jsou zápasy nahoru-dolů, ve skvělém tempu a když se k tomu přidá kvalitní rozhodčí, je z toho parádní podívaná.
V čem vidíte rozdíly oproti minulé sezóně, kdy jste se většinu času pohybovali ve spodku tabulky? Řekl bych, že minulá sezóna byla jen o nepovedeném podzimu, jaro bylo podobné letošnímu ročníku. Díky dobrým výsledkům na jaře, můžeme psát tento rozhovor o ČFL. Loňský podzim jsme se seznamovali se soutěží, dělali jsme řadu zbytečných nevynucených chyb a soupeřům dávali body úplně zbytečně.
Vypíchl byste nějaké prvky, na které se v rámci tréninků zaměřujete? Hodně pracujeme na hře v poslední třetině hřiště, tedy tam, kde padají góly. V boxu a před boxem soupeře. Je to nejproblémovější část hřiště i pro daleko kvalitnější týmy. Rozehrát od brankáře dnes umí kdekdo, ale před šestnáctkou si mnohdy nevíme rady. Myslím, že tým, který umí kombinovat či držet míč před šestnáctou soupeře, to dokáže zvládnout i u svého brankáře, aniž by tomu musel věnovat extrémní množství času. Poučil jsem se z vlastní chyby. Věnujeme nejvíce času činnostem, ze kterých mohou být šance, góly a mohou navázat na rozehrávku od brankáře, aby nekončila náhodným nákopem. Snad se nám to daří přenášet do našeho fotbalu a jde tam vidět to, o čem mluvím. Kombinace před vlastní brankou je daleko jednoduší, ale případná ztráta má obvykle velký vliv na vývoj zápasu, a proto v tom hraje roli i psychika hráčů, ale i nás trenérů. A samozřejmě chytrost hráče spočívá v tom, vyhodnotit, kdy je kombinace ještě na hraně únosného rizika a kdy je lepší to jednou za čas odkopnout, protože situace je neřešitelná.
Jakým způsobem probíhá komunikace mezi trenéry napříč kategoriemi? Tady jsme možná narazili na to, proč jsme úspěšní nejen my, ale taky například nám ze spodu nejbližší kategorie U19. Tak jak mluvím o hráčích, tak musím mluvit i o trenérech v akademii. Každé úterý od 9 hodin do 11 hodiny sedíme trenéři od U14 do U23 a děláme rozbory důležitých situací, které přinesou víkendové zápasy. Dokážeme se bavit o jedné zdánlivě jednoduché situaci půl hodiny, ale ta situace je zcela zásadní, abychom si napříč kategoriemi sjednotili své pohledy na fotbal. I když jsme jiné osobnosti, tvoříme soudržnou trenérskou skupinu a na naše svěřence mluvíme jedním fotbalovým jazykem. Dnes, když přijdu za trenéry, že bych si rád vyzkoušel jejich hráče, vím že můžu přijít do U17 a kluka, kterého vezmeme do tréninku, dáme do stejného prostředí, se stejnými principy. Bude mít samozřejmě problém silový a kondiční, ale bude vědět, kam běžet, jak reagovat po ztrátě míče a podobně. Důkazem toho jsou kluci z U19, kteří když přijdou, tak vědí přesně, co a jak a zvládají to i po kondiční stránce, protože trénujeme ve stejném režimu.
Na co se v rámci B-týmu klade vyšší důraz? Jsou to výsledky nebo výchova hráčů? Je to jednoznačně výchova, ale uvědomuji si, že bez výsledků to nejde a bez nich půjdu od válu. Hráči jsou v českých podmínkách od mala tlačení k výsledku, ať už ve sportu, tak ve škole a podobně. My se to snažíme nabourat, chodíme na hřiště s tím, abychom se zaměřili na úkoly ve hře, abychom nemysleli na výsledek. Cílem není vyhrát zápas, ale cílem je splnit úkoly, které jsou předpokladem k tomu, aby tým mohl vyhrát. To jsou hráči schopni ovlivnit. Snažíme se hráčům říct, že pokud se zaměříme na zcela něco jiného, než je výsledek, tak ten výsledek paradoxně přijde. Zatím se nám to daří.
Ivo Táborský řekl, že za dobu svého působení v Dynamu nepamatuje dobu, kdy by chodili z akademie tak konkurenceschopní hráči, jako nyní. Je to pro vás pochvala? Je to jeho pohled, já nemohu posuzovat dobu, ve které jsem tady nepůsobil. Děláme takové kroky, abychom svěřený poklad klubu rozvíjeli. Těžko se na to odpovídá, protože pokud si to přečte fanoušek, tak si řekne, o čem se to tady bavíme, když nikdo z hráčů, kteří nám v posledních dvou letech prošli rukama, nehraje pravidelně ligu. Nezapomněl jsem na Čouďase či Haisíka, ale ti byli zapracováni do A tymu v období, které nemohu hodnotit, nebyl jsem ještě součástí klubu. Já jako daleko větší nepřímou pochvalu od Tábora beru to, že ho vidíme na našich zápasech. Věnuje juniorce to, co je pro každého velice cenné, svůj volný čas.
Jak se vám spolupracuje s realizačním týmem béčka? Pracuji nejen s asistenty Honzou Dvořákem a Jirkou Kladrubským, patří k nám také trenér brankářů Dan Havlíček a masér Patrik Červený. Cítím, že tak, jak spolupracujeme my, tak spolupracují naši svěřenci. Obecně celá akademie spolu spolupracuje příkladně.
Na začátku sezony rezonoval celým českým fotbalovým prostředím zjevně ovlivněný zápas s Admirou. Proběhli od té doby všechny vaše zápasy z tohoto pohledu v pořádku? To nemám tušení. Když se mi to stalo poprvé před x lety, kdy se nám k tomu přiznal jeden hráč, a popsal, jak to všechno probíhá, tak vím, že můžete odehrát skvělý zápas, všichni budou tleskat, ale ten zápas nemusí být v pořádku.
Chystají se během zimní pauzy nějaké hráčské posuny mezi dorostem a béčkem, případně béčkem a áčkem? Mezi kategoriemi U19 a U23 bychom rádi posuny udělali a jsme na tom domluveni. Ve fotbale ale není nikdy nic stoprocentní a kompetence na to, abych tady řekl stoprocentní pravdu nemám. Pokud dojde z kategorie U23 či U19 k hráčskému posunu až k pomyslnému vrcholu, budeme v akademii nadšeni.
Jarní část sezony započne začátkem března. Jak bude vypadat zimní příprava B-týmu? Jsou už naplánována nějaká přípravná utkání? Máme naplánované zápasy, máme tam ještě jedno okno na doplnění nějakého případného zápasu. Nebudeme se nudit, budeme tomu věnovat jako doposud spoustu energie, především věcem, které byly zmiňovány výše, abychom byli schopni hrát takový fotbal, jako na jaře. Abychom zase milovali být spolu na hřišti.
Chtěl byste na závěr něco dodat? Chtěl bych zmínit, že k akademii by mělo být přistupováno jako k pokladu klubu. Nemluvím teď přímo o nás, ale obecně. Hráči akademií by měli být v uvozovkách privilegovaní, protože je v nich ohromná spousta peněz a trenérské energie. Přirovnal bych to k autům. Představme si, že stavíme vlastníma rukama s kamarády v garáži auto, trvá nám to 15 let, narveme do toho spoustu peněz a dokonale známe vlastnosti auta, absolutně mu věříme, protože nám od prvního do posledního šroubku prošlo rukama. My ho dostavíme, celou dobu o něm mluvíme, jak bude skvělé, ale pak začneme pochybovat, jestli na okruhu zajede dobrý čas. Ten čas bude pomalejší, protože naše auto s okruhem nemá zkušenosti. Tak raději koupíme auto od cizího člověka, které bylo na okruhu pětkrát a jen díky zkušenostem jezdí lepší časy, ale zapomněli jsme na to, že námi vyrobené auto by po pěti kolech jezdilo časy možná stejně rychlé či lepší. Je to polemika, to ale můžeme zjistit jen když tu garáž otevřeme a opravdu je na okruh pustíme. A-týmy klubů, by mohli být takové showroomy, ve kterých je spousta aut vlastní výroby, které nejsou pod plachtou, ale které opravdu závodí a ti zkušení jim ukazují stopu, aby se dokázali co nejrychleji adaptovat.
