Marceli, na úvod se vraťme k loňské sezoně. Na podzim jsi hrál v Příbrami, na jaře jsi oblékal dres Dynama. Jaká byla z tvého pohledu?
Pro mě to byla premiérová sezona v Dynamu, všechno bylo nové, všechno jsem poznával. Ale musím poděkovat všem, že mě takhle přijali. Trenéry už jsem znal, takže jsem věděl, co očekávat, tréninky se moc nelišily. Ze začátku to bylo takového nahoru, dolu, měli jsme výkyvy. Postupně jsme se ale zlepšovali a pochopili princip toho, co chceme hrát. Ke konci jsme se dostali do prostřední skupiny, což jsme si všichni přáli, a ukázali jsme, jakým fotbalem se chceme v Budějovicích prezentovat.
Ty osobně jsi sehrál v tom, že se Dynamo dostalo do prostřední skupiny, důležitou roli. Dal jsi čtyři góly a pomohl zařídit body proti Baníku, Brnu a Pardubicím.
Asi nejvíc emoční byl gól proti Brnu, který jsem dal až v 94. minutě. Myslím si, že nám hodně pomohl k tomu, že jsme se dostali do prostřední skupiny. Jsem rád, že moje góly pomohly k tomu, abychom Dynamo dostali tam, kam patří. Pro mě osobně to byly neskutečné pocity, moc jsem si to užíval. Nejdůležitější pro mě ale bylo to, že nám to přineslo body.
Dá se říct, že to pro tebe byla jakási průlomová sezona?
Určitě. Celou kariéru mi bylo trochu vyčítáno, že nedávám góly a potřebuji čísla. Tahle sezona ukázala, že góly dávat umím. I celkově to byla z mého pohledu ta nejlepší sezona, hrál se dobrý fotbal, užíval jsem si to a to bylo znát i na hřišti. Doufám, že to tak bude pokračovat.
Co ti k tomu všemu, aby se ti sezona tak povedla, pomohlo?
Myslím si, že když jsem přišel do Dynama, moc jsem nevěděl, co očekávat. Některé kluky jsem znal i ligy, podle jmen, něco jsem o nich věděl. Nejvíc mi ale pomohlo to, že jsem tady měl trenéry, které jsem znal. Takže jsem, co se týče fotbalu, nešel úplně do neznáma. To si myslím, že pro mě bylo zlomové. Když přišla nabídka z Budějovic, neváhal jsem. A pak mi samozřejmě pomohli kluci, spíše ti starší. Mluvili se mnou, komunikoval se mnou i celý realizační tým a celkově mi prostředí v Dynamu pomáhalo dostat se do dění a začlenit se.
Nejde se nezeptat. Pomohla také čelenka, kterou má při každém zápase na hlavě? Je to z pověrčivosti, nebo je důvod jiný?
(smích) Tuhle otázku jsem čekal, ptá se mě na to spousta lidí. Nemá to úplně nějaký velký důvod, celou kariéru se potýkám s tím, že se mluví o tom, že fotbalisté musí mít krátké vlasy. Toho zastánce nejsem, vždycky jsem chtěl mít alespoň trochu delší vlasy. A s čelenkou se pojí vtipná historka. Byl jsem u přátel na jedné akci, a když jsem si byl v koupelně mýt ruce, našel jsem tam čelenku. Zkusil jsem si jí a přišla za mnou jedna kamarádka, která mi řekla, že mi hrozně sluší. Já se nad tím zamyslel a zrovna v tu chvíli začínala nová sezona v Příbrami. Přišel jsem s ní na trénink, trochu to vzbudilo poprask, ale začal jsem se v tom cítit dobře. Vždycky jsem navíc chtěl být typ, který se chce odlišovat a teď se to stalo takovým mým poznávacím znamením. Všichni to vidí a všichni to rádi řeší. A čím víc se to řeší, tím víc je to moje součást. Jsem s čelenkou spokojený a určitě to měnit nebudu. (smích)
Do Dynama jsi přišel jako druholigový hráč. Jak těžké pro tebe bylo přejít o level výš, tedy do FORTUNA:LIGY?
Já měl tu výhodu, že jsem šel už z Viktorky Žižkov do první ligy do Slovinska, kde to byla velká fotbalová škola. Byl jsem tam sám, neměl jsem tam tolik co dělat. Člověk chodil jen na tréninky, na hotel, na jídlo. A jak jsem byl pořád na hřišti, zjistil jsem, že fotbal ve světě je úplně jinde. Vždycky jsem chtěl být lepší než ostatní, takže jsem pořád trénoval, trénoval a trénoval. Když jsem se pak vrátil do Česka, tak jsem se dostal do Příbrami, kde jsem našel trenéry, pana Zápotočného s panem Niklem. A ti řekli, že jdeme hrát fotbal a bavit se tím. A to přenesli i sem. I díky tomu ten skok z druhé ligy do první nebyl tak výrazný. Samozřejmě je to rychlejší, takticky vyspělejší a každá chyba se trestá, ale zároveň se tam chce víc hrát fotbal. A v Dynamu je k tomu kvalita velká.
Zvýšit jí budou chtít i další hráči, kteří v létě přišli do Dynama z druhé ligy. Suchan, Nikl, Osmančík. Mohl bys sloužit třeba i jako někdo, za kým mohou přijít pro radu? Přeci jen sis prošel tím samým, co oni.
Myslím si, že určitě. Kdokoliv za mnou přijde, může si o tom se mnou promluvit. Ale myslím si, že tihle kluci mají obrovskou kvalitu, dokazovali to ve druhé lize a trenéři přesně vědí, koho si sem berou. S Pavlem Osmančíkem jsem hrál, pracovitý kluk, Honza Suchan dal nespočet gólů ve druhé lize a myslím si, že všichni ukázali, proč tady jsou. Je to super, zvýší se konkurence a můžou nám pomoct.
Pomoct vám mohou v nadcházející sezoně, která startuje příští týden. S čím do ní jdeš?
Všichni do ní jdeme s tím, že se chceme dostat do první šestky. Dynamo je tradiční klub s velkou historií a v tuhle chvíli má na to dostat se co nejvýš a zabojovat o ty nejvyšší příčky. Když budu mluvit za všechny, tak jsou naším cílem poháry a nic míň. Chceme se dostat co nejdál a hlavně bavit fotbalem. To, aby náš fotbal lidi bavil a přinášel jim radost.
K tomu všemu je potřeba kvalitně potrénovat v letní přípravě. Jak zatím hodnotíš jí?
Musím říct, že pro mě je to příprava, co se týče kondice, asi nejnáročnější. Jde se naplno, všichni makají. Mně osobně ale hrozně vyhovuje, že se všechno dělá na hřišti, s balonem a vůbec se nás netýkají nějaké běhy v lese. Budeme kondičně skvěle připravení. A i když příprava zatím výsledkově vypadá tak, jak vypadá, nebojím se toho. Schováváme si to na ligu. Až tam ukážeme, proč jsme trénovali tak, jak jsme trénovali, a čím se chceme prezentovat.
