Oba máte za sebou úspěšné hráčské kariéry, oba jste působili v zahraničí? Jeden v Německu, druhý v Itálii a Turecku. Jak na tyto časy vzpomínáte?
Marek Nikl: Krásně. Být na hřišti jako hráč je to nejlepší. Pro trenéra je to o něco větší stres. (smích)
Tomáš Zápotočný: Když to porovnám, hráč má větší pohodu. Jak říkal Mára, trenér vnímá všechno jinak. Ale do toho jsme s tím šli. A trenéřina nás moc baví.
Asi není třeba se ptát, jestli z hráčských zkušeností těžíte také jako trenéři.
Marek Nikl: Určitě je výhoda, že jsme hráli. Dokážeme se vžít do situace hráčů, víme, jak funguje kabina na nejvyšší úrovni. Výhoda je to obrovská.
Tomáš Zápotočný: Přesně tak, je to výhoda. Víme, jak všechno vnímají. My se hlavně snažíme o to, abychom si kluky získali.
Vy dva jste se poprvé potkali v roce 2017 v Příbrami, kterou tehdy trénoval Josef Csaplár.
Marek Nikl: Já jsem Tomáše trénoval. Dá se říct, že tam začala naše společná cesta. Já jsem začínal u mládeže, postupně jsem se posouval kategoriemi do dorostu a nakonec jsem dostal nabídku od trenéra Csaplára, kterému jsem dělal asistenta. A Tomáš tehdy ještě hrál.
Tomáš Zápotočný: Ale pak jsem ještě za trenéra Csaplára skončil a nabídli mi, abych šel trénovat šestnáctku Příbrami. A k tomu jsem ještě dojížděl hrát do Německa. Zakončil jsem kariéru hráče a hned skočil na trenéřinu. Stále jsem byl aktivním členem klubu. Byl to krásný přechod, nic jsem neutnul, nečekal jsem, neměl jsem pauzu.
Marek Nikl: Když jsem byl u áčka asistent, měl jsem jako hlavní juniorku. K tomu jsem si pak bral v dalších letech i dorosty. Nechtěl jsem být jen asistent. Měl jsem takovou zdvojenou funkci.
Cesty se pak rozdělily a znovu jste se setkali až na začátku roku 2022.
Marek Nikl: Skončil jsem v Příbrami a chtěl jsem se posunout mezi dospělé. Bavili jsme se o béčku, ale nedomluvili jsme se, tak jsem skončil. Rok jsem byl asistentem v Dobříši, ale taky jsem tam hrál, takže jsem jim spíš pomáhal. Pak se ozval Benešov, kde jsem byl od léta 2021. V zimě jsem tam skončil a mezi svátky mi volal Tomáš. Skončil mu jako asistent Slepy (Miroslav Slepička), a nabídl mi, jestli bych do toho nešel. Nejdřív jsem se návratu do Příbrami smál, ale pak jsem o tom začal přemýšlet. Nakonec jsem si řekl, že to zkusíme. A fungovalo to.
Tomáš Zápotočný: Bude to přesně rok, co jsem převzal áčko po Jožkovi Valachovičovi. Začali jsme tam s Mírou Slepičkou, odehráli jsme dva nebo tři zápasy a od ledna jsme naskočili spolu s Markem. Rozjeli jsme neuvěřitelnou sezonu.
Dařilo se vám celkem slušně.
Marek Nikl: Bylo to neuvěřitelné. Všechno si to sedlo, hráči se zlepšovali, každý den jsme viděli nějaký posun. První rok jsme se zachránili, pak začalo zase něco nového. Vygradovalo to tím, že jsme se dostali na první místo ve druhé lize.
A pak se ozvalo Dynamo. Jak jednání s jihočeským klubem probíhala?
Marek Nikl: Ani pořádná jednání nebyla. Agent se nás zeptal, jestli bychom nešli do Budějovic. A já jsem mu řekl, že za mě určitě jo. Tomáš jako Příbramák trochu váhal.
Tomáš Zápotočný: Tak. Pro mě bylo rozhodování složitější, protože tam mám rodinu, jsme tam odmalička. Bylo to složité i v tom, že se bylo potřeba opustit hráče, kabinu. Všechno tam šlapalo, bylo to celé hrozně příjemné a energické. Když se daří, je těžké něco opouštět. Trenéři většinou odchází, když se nedaří, v tom je to paradox.
Marek Nikl: To mě mrzelo asi nejvíc. To, že necháváme v Příbrami hráče, se kterými jsme si sedli, se kterými to fungovalo. Fotbalem jsem se opravdu bavili.
Určitě doufáte, že se fotbalem budete bavit také tady.
Tomáš Zápotočný: S tím jsme do toho šli. Chceme to tady takhle nastavit.
Marek Nikl: Přesně tak. Je to takové naše motto. Nejprve to musí bavit nás, pak všechny okolo. Diváky, všechny, co jsou v klubu, a samozřejmě hráče.
Pro oba to bude v Dynamu první trenérská zkušenost v nejvyšší soutěži.
Tomáš Zápotočný: Je to krok nahoru. Mám rád výzvy a fotbalový život přesně o nich je. Sami moc dobře víme, že v první lize míst není moc a trenérů je hrozně moc. Vůbec nelituji toho, že jsme se takhle rozhodli.
Marek Nikl: Hlavně nás překvapilo, že taková nabídka vůbec přišla. Ještě navíc po tak krátké době. Je vidět, že jsme asi odvedli dobrou práci, ale nečekali jsme, že se stane něco takového. Když to přišlo, řekl jsem si ‚Wow‘.
Co od štace v Budějovicích očekáváte?
Tomáš Zápotočný: Posun náš osobní, v trenérské kariéře, zdokonalení se. A pak dobrou práci s dobrými lidmi v dobrém zázemí a skvělém klubu.
Marek Nikl: Očekáváme, že nás to bude bavit. To je základ. A když nás to bude bavit, budeme se zlepšovat. Chceme se pořád vzdělávat, někam se posouvat.
Co po pár dnech říkáte na podmínky, které tady máte k dispozici.
Marek Nikl: Je to pro nás obrovský skok i z tohohle pohledu. Podmínky, které jsme měli v Příbrami, ať už zázemí, nebo realizační tým, byly úplně jinde.
Tomáš Zápotočný: Je to nesrovnatelné. Vůbec nechceme snižovat Příbram, ale dá se tady vytvořit a přenést na hřiště spousta zajímavých věcí.
Marek Nikl: Posun je už jen to, že máme k ruce tolik lidí. A všichni se nám snaží pomoct. Přes maséra, kluky v realizáku. To jsme v Příbrami neměli. Tam jsme všechno dělali ve čtyřech, my dva plus trenér brankářů a masér. Pro všechny to bylo složité, ale byla to škola. Teď se budeme učit spolupracovat s více lidmi, což je pecka. Pro náš posun je to důležité.
Tomáš Zápotočný: Jednoznačně. Posune nás to, kvalita je tady neskutečná.
Když je řeč o kvalitě, stihli už jste zjistit, jakou kvalitu má kádr, který jste převzali?
Tomáš Zápotočný: (smích) Neskutečnou. Neskutečnou.
Marek Nikl: Moc jsme toho nezažili, takže nemůžeme úplně srovnávat. Ale v Příbrami jsme měli spoustu mladých hráčů, kteří takovou kvalitu teprve mít budou. Přeci jen je tohle kádr prvoligový.
O víkendu usednete na lavičku Dynama poprvé. Jak se na souboj s Hradcem v MOL Cupu těšíte?
Marek Nikl: Těšíme se moc.
Tomáš Zápotočný: Já chci postoupit. Chci vyhrávat každý zápas. Už od prvních dnů děláme maximum pro to, abychom byli úspěšní. Vytváříme tlak na sebe, tlak na hráče. Chceme, aby si všechno sedlo. Chceme uspět, zvítězit a postoupit.
Poprvé se také jako noví trenéři představíte na Střeleckém ostrově. Znáte stadion už z dřívějška?
Tomáš Zápotočný: Znám ho jako hráč, znám ho jako manažer české jednadvacítky. Poznal jsem hřiště, zázemí. Je to moc útulný stadion a naším cílem je vytvořit z něj nedobytnou budějovickou tvrz.
Jeden mistrovský zápas, pak konec podzimu. Už víte, jak bude probíhat příprava na jaro?
Marek Nikl: Moc velké změny jsme v plánech nedělali. Nebylo to potřeba. V hlavách máme představu o tom, co chceme, a jak bude všechno probíhat.
Tomáš Zápotočný: S plánem jsme se seznámili a nechceme do toho moc zasahovat. Trénovat se bude do 2. prosince, s vrcholem ve formě přátelského zápasu v Reidu, na který se moc těšíme. Pak budou mít kluci dovolenou, odpočinou si od fotbalu. Něco naběhají, ostrými tréninky pak začneme na začátku ledna.
Co vy osobně? Využijete volno třeba ke stěhování do Budějovic?
Tomáš Zápotočný: Teď dojíždíme, ale sháníme si bydlení. Směrujeme to k tomu, abychom tady od ledna byli jako bydlící trenéři. Snad se to dotáhne.
Marek Nikl: Řešíme to. Budeme tady víc už příští týden, asi tady už i přespíme.
Tomáš Zápotočný: Je to unavující. Jsme na jízdu sice dva, ale chceme se sžít s Budějovicemi. Chceme být Budějčáci.
Už jste se stihli jít podívat do města?
Marek Nikl: Já jsem ve městě nebyl nikdy, pouze na stadionu. Možná jsem tudy někdy projížděl, ale jinak nic.
Tomáš Zápotočný: Když jsem studoval maturitní obor ‚požárník pro strojní techniku‘, byl jsem tři měsíce v Borovanech. A to je kousek. (smích) Trochu jsem tuhle jihočeskou atmosféru nasál.
Nasát ji můžete třeba i během vánočního času. Budějovické trhy jsou pověstné.
Tomáš Zápotočný: Manželka už mi říkala, že jsou tady nejhezčí trhy v republice. Už se těším, až ochutnáme a poznáme Budějovice.
