Nově otevřená tribuna pod světelnou tabulí za jižní brankou se stala příjemnou změnou na českobudějovickém svatostánku. Našlo si na ni cestu několik desítek fanoušků a také domácí kotel, který zde jistě měl větší prostor než na původním místě v pravém (při pohledu z hlavní tribuny) rohu za severní brankou.
Před začátkem zápasu se na středovém kruhu objevilo šest hochů s černobílými vlajkami a vesele s nimi mávali. Mužstva se zatím rozcvičovala na svých polovinách a Viktoria Žižkov dokonce vytvořila před odchodem do šaten jakési klubko a zřejmě se hecovala podobným pokřikem jako „Týýým“apod. Moderátor na tribuně mezi lidmi zatím objevil nějaké Angličany a radostně poukázal na mezinárodní účast. Česky hovořící fanoušek, kterého potom odchytil, se mu svěřil, že je na fotbale podruhé v letošní sezóně a tipoval výsledek 3:1. Do základní sestavy se vrátil Homoláč a k překvapení možná mnoha fanoušků zůstal na lavičce zkušený ranař Penner. V útoku se opět objevil David Lafata, který v minulém kole v Liberci odehrál kvůli viróze pouze asi tak pět minut na konci utkání. Stadion se i přes velmi chladné počasí vcelku slušně zaplnil.
Úvod zápasu byl poněkud vlažný. Jako kdyby se mužstva oťukávala a zkoumala, co chce předvést soupeř. První střelu si pak vypracovala Viktoria Žižkov, ale gólman Kafka byl jako vždy na svém místě. Co se týče diváků, jediný, kdo od začátku zápasu povzbuzoval hráče, byl kotel, který vyfasoval vlajky a zuřivě s nimi mával. Z hlavní tribuny se ozýval pouze jeden hlas, ale ten většinou vypouštěl nepublikovatelné výrazy, a tak bohužel (jak se ukázalo po součtu návštěvy) 3500 diváků v podstatě přes veškeré snahy moderátora a pouštěných roztleskávacích melodií mlčely jako hrob. Mezitím naši hoši na hřišti pochopili, že si budou muset dávat dobrý pozor na rychlé žižkovské úniky a sami si jeden vytvořili, z čehož ihned vypracovali povzbudivé vedení 1:0. Chlapci po zdařené akci očividně pookřáli a předvedli obživším divákům krásnou přízemní kombinaci po ose Plocek – Leština – Sivok. Hra se slušně zrychlila a bylo se na co dívat, kdyby ovšem občas zbytečně nepřerušoval hru rozhodčí Puček. Nutno podotknout, že oproti jiným utkáním to ale kupodivu nebylo zase tak často. Na hlavní tribuně se náhle objevil mezi diváky, zřejmě jako zvěd, trenér Sparty Kotrba.
Ve 25. minutě odstoupil kvůli zranění Pončák a nahradil jej Míla Penner, který téměř ihned exceloval při několika velice odborných zákrocích. Kulič nezůstal pozadu a ukázal fanouškům zase něco z ofenzívy. Obešel při své akcičce dva hráče, ovšem ke své smůle ztroskotal na třetím. Po půlhodině hry se přece jen z hlavní tribuny ozval silný hlas s publikovatelným pokřikem: „Dynamo jedééém!“ a „Makáme!“, k čemuž se přidalo mnoho párů rukou s potleskem. Naši získali záhy dva rohové kopy, ale druhý byl zahrán poněkud zbrkle, a tak z nich nebylo nic. Chvíli na to se téměř od půlky pustil do sólového úniku Kulič, ale promeškal vhodnou chvíli ke střelbě, neboť na něj také již dotíralo zadáctvo Viktoriánů a brankář Pižanowski. Přihrát neměl komu, protože s ním nikdo nešel. Po našem třetím rohovém kopu někteří z fanoušků v duchu (sem tam i nahlas) zaspekulovali, zda se neměla po faulu na Chlebka kopat penalta, ale sudí nic takového nezapískal. Pískal až naprosto nevinný obranný faul černobílých na Viktorku Žižkov. Poslední minuty první půle byly takové nijaké a spíše se do šancí dostávali Pražané. Nepovedlo se jim však projít skrz defenzivní zeď, kterou v této době tvořilo sedm hráčů. O přestávce probíhalo losování čísel Zpravodajů a střelecká soutěž. Brankáře v brance suplovali dva dřevění panáci. Jedním ze soutěžících byl otec Martina Leštiny.
Začátek druhého poločasu byl zase dosti vlažný, stejně jako v první půli a pro diváky byl velmi chladný. To, že je zima, poznali fanoušci na vlastní kůži a také při pohledu k budějovické lavičce, kde se vynořil trenér Tobiáš ve svém známém černém montgomeráku na paty. Chladné počasí jako kdyby hráče obou týmů uspávalo. Za to se zase probudil kotel a vytáhl do boje s římskými svícemi. Jinak bylo ticho jak v kostele a jak prohlásil jeden nejmenovaný fanoušek: „Je slyšet jen mlaskání od klobás a chlemtání piva.“ Hoši zpočátku odmítali chodit do soubojů a alespoň trochu si dobíhat pro míč. Koledovali si o gól, ale unikající Oravec ztroskotal uprostřed pole na chumlu hráčů, kteří se na něj vrhli jako supi. Půl hodiny před koncem se díky vcelku nudné hře ozvaly další peprné výrazy z horních řad, načež o sobě konečně dala vědět naopak povzbudivými hlasy levá část hlavní tribuny. Záhy se diváci rozpískali po opomenutém faulu na Sivoka, který zůstal ležet na pažitu, ale brzy se dostal do péče zdravotníků. V té době se nám příliš nedařila kombinační hra a přihrávky končily na kopačkách soupeřů. Viktoriáni si vytvořili zase jednu šanci, ale zahrávaný centr s přehledem lapil Kafka. Naše druhá gólová akce se zrodila po nepříjemném faulu Viktoriánů, kdy se po rozehrávce míč dostal k Chlebkovi, ten přihrál velmi šikovně Kuličovi a druhý jmenovaný poslal opravdu pěknou přihrávku Lafatovi, jenž propálil dlouhána Pižanowského.
Třetí gól mohl přidat agilní Kulič sám po dalším pěkném sólu, ale díky dotírajícím Žižkovákům opět promeškal příležitost ke střelbě a napálil pouze boční síť. Jak jít po míči předvedl vzápětí Jarda Chlebek, který se jej snažil získat při imitaci skokana (žáby) a dost se mu dařilo. Deset minut před koncem se z repráků ozvala melodie „Ole, ole, vyhrajeme...“ a povzbudila fanoušky k potlesku. Vozábal zkusil za odměnu z dáli sám zakončit, ale Pižanowski už gól nechtěl a střelu vyrazil, z čehož vznikl další ze skromného počtu úniků Viktorky. Pokus však ztroskotal na naší betonové a ostříží obraně. Opět si však v závěru zápasu vypracovávali Pražané více šancí a cpali se do blízkosti Kafkovy branky. Oravec byl k velkému štěstí nás všech lapen už poněkolikáté v ofsajdu a jeho gól neplatil. Utkání bylo pod kontrolou a v posledních minutách řádné hrací doby se ještě snažili prosadit čerství Matoušek s Gruberem. Akcička skončila rohem, který byl zase jednou zahrán poněkud mizerně a 3:0 se nekonalo. Škodolibý moderátor pořadu Dohráno doporučil trenéru Tobiášovi dát hráčům hodinu "zakončování" a jmenoval konkrétně Matouška s Vozábalem. Kandidátů by ale na toto "školení" bylo více. Ve třech minutách nastaveného času byli králové na trávníku rozhodně naši chlapci a za 2:0 byli odměněni nejen třemi body v tabulce pravdy, ale i potleskem uznalých diváků.
Hodnocení hráčů:
Deník Sport: Kafka 5, Pončák 5, Horejš 5, Homoláč 5, Leština 4, Plocek 5, Sivok 5, Chlebek 6, Vozábal 6, Kulič 6, Lafata 7
MF Dnes: Kafka 2, Pončák 2 (Penner 2,5), Horejš 2,5, Homoláč 2, Leština 2,5, Plocek 3, Sivok 2, Chlebek 2, Vozábal 3,5, Kulič 1,5, Lafata 2
Známka pro rozhodčího Pučka – delegát 8 (velmi dobrý), Deník Sport 5 (průměrný)
