Potěší vás, když se lidem tenhle gól tolik líbí?
Samozřejmě, že mě to těší. Je to příjemný, ale na druhou stranu to není věc, která by o něčem rozhodovala. Jsem rád, že se mi podařilo dát gól, který byl hezký, ale nepřikládám tomu takovou váhu, jako je ta, že to padlo v zápase, který byl pro nás důležitý a skončil vítězstvím.
A vám osobně se líbil?
Já těch gólů moc nedávám, natož takových. Takže mě se líbil. (usmívá se)
Viditelně nejste jediný. Pustil jste si ho párkrát zpětně?
Musím se přiznat, že jsem si ho pustil a mám ho i uložený. Nevím, kolik se mi těch gólů ještě podaří dát, tak jsem si ho schoval. Hodně lidí mi ho i posílalo po sítích, gratulovalo mi a v období kolem toho zápasu jsem ho měl tak nějak pořád na očích.
Jak jste zmínil, moc gólů nedáváte. Co se vám v té chvíli, než jste se odhodlal ke střele, honilo hlavou?
Ona je to i zásluha trenérů, že jsem se do té šance vůbec dostal. Hodně nás do toho tlačí, aby se i střední záložníci nutili do zakončení. A v tu chvíli, když jsem si balon naváděl, tak jsem si říkal, že mám výjimečně hodně prostoru a mohl bych zkusit vypálit. Tak jsem toho využil.
Takže když říkáte, že vás trenéři nutí do zakončení, dá se říct, že i vy sám hrajete ofenzivněji na své pozici než v minulosti?
Takhle bych to asi neřekl. Spíš jde o celý herní styl, který praktikujeme. Je založený hodně na ofenzivě a z toho vyplývají i momenty, kdy se i my ze středu zálohy dostaneme do šancí. Trenéři nás hodně nabádají, abychom se nebáli zakončovat a zkoušeli to.
Když jsem si ten gól pouštěl, komentátor zápasu říkal, že je to střela, co se povede párkrát za život. Dal jste už podobnou branku?
Shodou okolností jsem dával podobný gól v kategorii U20 za reprezentaci proti Portugalsku. Tam to byla hodně podobná situace, kdy jsem střílel za hranicí vápna a zase to zapadlo pod břevno. Moc gólů ale jinak nedávám a bylo to spíš výjimečně.
V lize už jste ale skóroval podruhé. Jak padnul váš první gól tenkrát za Liberec?
Tam to bylo v závěru utkání. Tuším, že to bylo na tři nula. Šel jsem jako střídající hráč do hry a dostal jsem pro mě hodně netradiční úkoly. Šel jsem v závěru zápasu na pozici útočníka. Mladá Boleslav měla tenkrát hru hodně otevřenou. Gólman vykopával do lajny, někdo balon prodloužil a Petr Ševčík, co dneska hraje za Slavii, mi dával přihrávku za stopera a já šel sám na branku a dával jsem míč k tyči podél gólmana.
Takže jste dal v lize dva góly a oba Mladé Boleslavi. Stál i tenkrát v brance Šeda?
Myslím si, že ne. Tuším, že tenkrát chytal brankář Vejmola.
Váš gól spousta lidí ocenila jako nejhezčí. Která branka Dynama se v sezoně líbila nejvíc vám?
Osobně mám v hlavě tak dva, tři góly, které se mi hodně líbily. A ten nejhezčí byl pro mě asi na Spartě, kdy Benjamin Čolič zvyšoval z přímáku na 2:1. To byl moc hezký a navíc hodně důležitý gól.
Dynamo dalo v této sezoně nejvíc gólů v první lize ve své historii. A to se zatím odehrálo jen 24 kol. Je to díky ofenzivnímu pojetí, které jste zmiňoval?
Je to tak. Do zápasů chodíme s různou taktikou, ale celkově jde o to, že po zisku balonu je náš herní styl hodně ofenzivní a jdeme rychle nahoru. Z toho pak pramení šance i góly.
V současné chvíli má liga kvůli epidemii koronaviru přestávku na neurčito. Jak vy sám tohle zvládáte?
Je to hodně nepříjemný. Nejen pro mě, ale pro všechny fotbalisty. Jenže je to situace, která nastala a musíme jí brát tak, jak je. Máme nějaké individuální plány, snažíme se je plnit, abychom se udržovali v kondici a byli připravení, kdyby se soutěž zase rozběhla.
Kdyby se teď rozhodlo, že pauza končí, jak dlouho vám potrvá adaptace na hru, když už jste delší dobu nebyli na hřišti?
To si netroufnu říct. Tahle situace je výjimečná. Hodně bych to přirovnal k pauze, která bývá na konci sezony. To se většinou dostane nějaké volno, člověk se pak připravuje individuálně, aby potom do přípravy a tréninku nenaskočil od nuly. Tohle je jiné v tom, že je tady omezení vycházení. Člověk musí být doma a nemůže na hřiště. V tu chvíli jsme odkázáni jít maximálně běhat. Je ale důležité to vydržet a doufat, že se to přežene.
