Třiatřicetiletý rodák z Rožnova pod Radhoštěm ve Zlínském kraji také začal svoji kariéru. V dorosteneckém věku přestoupil do Baníku Ostrava, ale první ligové zkušenosti nabral až ve Zlíně. Následně po krátké štaci v Kroměříži zamířil urostlý forvard do Viktorie Žižkov, kde strávil osm let. Zažil zde dva postupy a dva sestupy. Pod trenérem Petrželou dokonce nastřílel ve své životní sezoně 2009/10 dvanáct branek ve druhé nejvyšší soutěži. Klub zpod žižkovského vysílače ale sužovaly finanční problémy, a tak Kalod zamířil po konci smlouvy v létě 2013 na jih Čech. V Dynamu odkopal čtyři sezony, zažil také postup a sestup. Celou kariéru jej brzdily zdravotní komplikace, které jeho kariéru profesionálního sportovce také ukončily.
| Statistiky Richarda Kaloda v Dynamu: 4 sezony 76 zápasů 5613 minut 20 gólů 19 žlutých karet |
Sympaťák se sedmadvacítkou na dresu je ale i tak se svojí kariérou spokojen. „Ani jsem nečekal, že bych to mohl dotáhnout takhle daleko,“ usmívá se neúnavný bojovník. „Se zdravím jsem měl problémy vždycky. Teď na konci se mi to nějak všechno nakupilo,“ krčí rameny Richard Kalod, který se hned po svém příchodu do jihočeské metropole stal klíčovým mužem. Nic na tom nezměnila ani trenérská rošáda. I pod Hoftychem, i pod Urbanem hrál Kalod každý zápas. V postupovém ročníku 2013/14 vynechal jediné střetnutí a to ještě kvůli žlutým kartám. Při posledním utkání sezony a výhře 6:0 v Táborsku měl vytáhlý útočník možná nejdelší vousy, z českobudějovického mužstva ale vyčníval i skvělými výkony.
„Na postup samozřejmě vzpomínám moc rád, to se nedá zapomenout. Mrzí mě ale, že jsme nezůstali delší dobu v lize. Obzvlášť po vydařeném podzimu. Ale potvrdilo se přísloví neříkej hop, dokud jsi nepřeskočil,“ postoupil Richard Kalod do dalšího ročníku, kdy Jihočeši měli po podzimu jako nováček osmnáct bodů, ale nakonec sestoupili do Fortuna národní ligy.
I když následující ročník 2015/16 patřil pro českobudějovický klub vůbec k těm nejhorším za poslední desítky let, pro Richarda Kaloda byl nejpovedenější v černobílém dresu. Alespoň co se tedy individuálních statistik týče. Opět se mu do cesty připletlo zranění, odehrál jen šestnáct duelů, ale nastřílel v nich osm branek a skóroval v každém druhém zápase. I poslední Kalodův ročník mezi profesionály nebyl vůbec špatný. Vždyť v osmnácti duelech dal šest branek. Všechny hned zkraje sezony, kdy chvíli byl i nejlepším střelcem soutěže. Stal se také podle fanoušků hráčem podzimu Dynama. Ale pak se opět ozvalo zdraví a bylo po sezoně.
Také trenér David Horejš věděl, jaký poklad staví na hrot útoku. „Ríšova zranění jsou jedním z hlavních důvodů, proč jaro nebylo tak povedené. Na podzim odehrál skoro všechny zápasy a patřil k nejlepším střelcům celé druhé ligy. Měli jsme na něm postavenou hru, on dokázal nahoře míče udržet a byli jsme hodně produktivní. Naopak na jaře odehrál jenom dva duely, jinak byl zranění. Ríšu podobné problémy provází celé angažmá v Dynamu. Je to nadstandardní útočník ve druhé lize, ale má jeden velký limit – zdraví. Je to škoda pro něj i pro nás. S ním v sestavě jsme byli silnější,“ svěřil se po sezoně kouč Jihočechů.
Zdraví ale řeklo „stop“ a Richard Kalod už dál kopat fotbal na té nejvyšší úrovni nebude. „S trenérem Horejšem i Martinem Vozábalem jsme se shodli, že už nemá cenu pokračovat dál. Má zranění a možnost být častěji s rodinou ke konci přispěly. Malá začala běhat, tak jí chci ještě aspoň rok stačit,“ vysvětluje. „Celkově ale na Dynamu budu vzpomínat jenom v dobrém. Mám hezké vzpomínky. Klub funguje, zázemí je vynikající. Poznal jsem město i přilehlé okolí, s rodinou jsme procestovali značnou část jižních Čech. Dynamu přeji, aby se co nejdřív vrátilo do ligy. Podmínky na to klub má, do nejvyšší soutěže patří,“ upřímně tvrdí nesmlouvavý bojovník.
Co bude dál, to oblíbený Ríša zatím neví. „Chodím běhat, to je jediné, co můžu. Pořádně se neví, co se zády mám. Snad to bude brzy v pořádku. Ve fotbale bych chtěl pokračovat, spíše než v nižších českých soutěžích bych chtěl hrát v Rakousku. Tam je to přeci jen po finanční stránce lákavější. Jednání už proběhla, ale ještě není nic jistého,“ zůstává tajemný.
A co Kalodův osobní život? „Zatím jsme s rodinou na Moravě. Možná se manželka vrátí do práce a já budu táta v sukni,“ směje se a s úsměvem slibuje, že se bude snažit vytvářet manželce zázemí, které mu nabízela po celou dobu fotbalové kariéry. Záhy ale s vážnou tváří dodá. „Do budoucnosti nevidím, ale něčím se budu muset živit. Třeba skončím u toho, v čem mám dlouholetou praxi, tedy zdravotní bratr nebo masér. Navíc v dnešní době každý kouká do mobilu, takže kdekoho bude brzy bolet krční páteř,“ zase přihodí jeden ze svých suchých anglických vtípků. I ty jej provázely celou kariéru a byly pro něj charakteristické. Kalodovy rozhovory byly zpravidla žoviální a člověk je četl vždy s nenuceným úsměvem.
Závěrem ještě jedna vzpomínka na postupovou sezonu 2013/14. Po ní hodnotil úspěšný ročník Martin Vozábal, tehdy ještě sportovní manažer a asistent trenéra. A na Kalodovu adresu pronesl slova, která bojovníka charakterizují vskutku přesně. „Ríša sice není Jihočech, ale hrál jsem s ním a vím, jaký má charakter, že se dokáže pro tým roztrhnout. A bylo to vidět. Nechal se nakopnout do hlavy, ale bylo to pro týmový úspěch. Jiní by tam tu hlavu nedali, protože by někde náhodou mohli dostat lepší smlouvu. Ríša takhle nepřemýšlí.“ Jasné a výstižné.
|
Se Slavií jsme odehráli dobré utkání, byl si vědom Michal Řezáč
