Lukáši, sledujete ještě Dynamo?
Ano, snažím se koukat. Určitě to bylo více, když tam ještě působil trenér Horejš s trenérem Kohoutem, měl jsem s nimi výborný vztah a hodně mi na mé cestě pomohli. Ale teď se také alespoň na Livesportu podívám, jak se Dynamu daří. Jak jsem řekl, koukal jsem více, když tam byli ještě trenéři a víc kluků, které jsem znal. Teď už se to hodně obměnilo, ale na výsledky se vždy rád podívám.
Jste s někým z klubu stále v kontaktu?
Moc ne. Jsem v kontaktu právě s bývalými trenéry. V týmu je ale ještě Matej Mrsič, se kterým jsem byl na kafi, když jsem jel přes Budějovice. Je tam i Patrik Čavoš, se kterým jsme byli dobří kamarádi.
Když přemýšlíte o působení v Dynamu, na co nejraději vzpomínáte?
Asi na celé své působení. Pro mě to bylo skvělé. Rád vzpomínám na město, protože se nám v Budějovicích s přítelkyní hodně líbilo. Vzpomínám i na naši cestu a postup do ligy. Myslím si, že jsme snad jen párkrát remizovali, jinak jsme všechno vyhráli. Bylo to pro mě skvělé, když jsem se po těžkém zranění mohl vrátit do fotbalu a hned jsem mohl naskočit na tenhle vlak, který byl úspěšný. Vzpomínám na to strašně rád. Také na oslavy v kašně, na to člověk jen tak nezapomene. Za Budějovice jsem dal i svůj první ligový gól, na ten také určitě nikdy nezapomenu. (směje se)
Zmínil jste město, ve kterém jste nějaký čas strávil. Vracíte se někdy na jih?
Mám ve Strakonicích prarodiče, takže do jižních Čech jezdím, ale v Budějovicích jsem byl od té doby jen párkrát, protože program je samozřejmě strašně nabitý a jsem rád, že se vůbec dostanu domů do Plzně, natož abych ještě jezdil na výlety do Budějovic. (usmívá se) Ale určitě se tam jednou nějakým stylem budu chtít vrátit, jak už jsem říkal, vzpomínám na to město jenom v dobrém. Takže na nějaký výlet tam určitě rád zavítám, ale bydlet budu chtít asi v Plzni, protože jsem odtud.
Jak zatím hodnotíte své angažmá ve Slavii, kam jste v roce 2019 odešel?
Hodnotím to pozitivně. Můj pohled je teď hodně ovlivněný zraněním, kterým jsem si prošel, ale můj začátek ve Slavii byl hodně o zvyknutí si. Skok byl veliký. Ani ne po půl roce jsem začal hrát pravidelně a bylo to úplně něco jiného, než na co jsem byl předtím zvyklý. Hrát v takovém velkém klubu, před tak velkou fanouškovskou základnou, a navíc v Praze… ty zápasy jsou jiné, vyvíjí se jinak, protože Slavii chce každý porazit, všichni se na ni namotivují. Pro týmy, které přijedou do Edenu, nebo my k nim, je to svátek. Všude jsou vyprodané stadiony, což je skvělé i pro nás, hrát před takovou kulisou, ale o to jsou ty zápasy pak těžší. Na tyhle aspekty klubu jsem si musel zvyknout. Dokázali jsme spoustu úspěchů, vyhrál jsem tu svůj první titul, první pohár, zahrál jsem si proti Arsenalu, proti Leicesteru, takže jen doufám, že mám ještě spoustu takových zážitků před sebou, protože kvůli tomu to člověk dělá. To, že se pak můžete podívat na Nou Camp, San Siro a vyběhnout tam, je z říše snů.
Se Slavií jste zažil velké věci. Je nějaký moment, který byste rád vypíchnul?
Jeden moment se vypíchnout nedá, nerad bych upozaďoval ty ostatní. Samozřejmě gól na Leicestru byl pro mě totální zážitek a extrémní emoce, ale stejně tak, když jsme vyrovnali na Arsenalu. To jsou momenty, které člověk nikdy nezapomene. To, že jsem přišel z Budějovic a asi za tři týdny jsem na pár minut vyběhl na hřiště jak v Miláně proti Interu, tak na Barceloně, byly neuvěřitelné zážitky.
Angažmá v sešívaném dresu vám vyneslo i pozvánku do reprezentace. Je pro vás splněným snem i to?
Určitě ano. Je to vyvrcholení celé té práce, toho, proč jsem to všechno vlastně dělal a jak říkáte, je to splněný sen. Je to asi nejvíce, co člověk ve fotbale může dokázat. Jsem za to strašně rád a jsou to další zážitky, které člověk nechce zapomínat, ale chce si je opakovat. Budu dělat všechno pro to, abych se do reprezentace ještě podíval.
Nějakou dobu jste byl zraněný, nejdříve vážný úraz kolene, teď jste měl další zdravotní potíže. Až minulý víkend jste poprvé od dubna odehrál celé soutěžní utkání. Je tedy už všechno stoprocentně v pořádku?
Na 100 % bych ještě úplně neřekl, ale stav se nějakým způsobem vyvíjí. Potom, co jsem se vrátil, jsem měl dost lehčích problémů, ale pramenilo to nejspíše i z toho, že jsem jedné i druhé noze ulevoval. Teď už se to snad, musím si zaklepat na zuby, protože toho bylo opravdu hodně, montuje do správné lajny. Sám jsem si návrat představoval jednodušší. Před měsícem jsem si natrhl sval, což bylo zase vyústění nějakého cyklu, kdy mě to koleno zase lehce bolelo, takže jsem té noze trochu ulevoval a odnesla to i ta druhá. Teď se ale nějakým stylem cítím fit. Čas od času se sice nějaké bolístky, které k tomu asi ještě nějakou dobu budou patřit, objevují, ale já se snažím dělat všechno pro to, aby můj stav byl co nejlepší a minuty na hřišti mluví o tom, že už lepší je. Doufám, že zápasů budu přidávat více a více.
Co čekáte od nedělního zápasu?
Pro mě je to vždycky trochu specifické. (usmívá se) Některé kluky tam znám, vždy se se těším na zápasy s Dynamem, pamatuji si všechny, které jsem proti němu odehrál. Hraje se v Edenu a myslím si, že přijde hodně lidí, protože neděle je dobrý termín. Očekávám tedy dost lidí, myslím si, že zápas bude mít hezkou atmosféru a moc se na něj těším.
