Poslední soutěžní zápas jste odehrál v říjnu v Ďolíčku s Bohemians. Tehdy jste odstoupil kvůli svalovému zranění. Od té doby jste však nenastoupil ani jednou. Jak to, že se léčba tak táhla?
Na Bohemce jsem si natrhl zadní stehenní sval a následně jsem kvůli tomu nehrál dva měsíce. Po podzimu jsem trénoval s týmem v Budějovicích a následně jsem dostal domů na dovolenou tréninkový plán. Po tréninkách mě však sval neustále bolel, tak jsem si vyhledal na Slovensku doktora, jenž mi udělal resonanci svalu. Sval byl v pořádku, ale podstoupil jsem i resonanci zad, kde mi zjistili vyhřezlou ploténku. Diagnóza přišla někdy před Vánoci, pak jsem si vyhledal specialistu, který mi ozónem zatlačil ploténku zpět. Následně jsem musel být asi deset dní v absolutním klidu.
Řekli vám doktoři, jak dlouho jste s tím hrál?
Neřekli, mohla to být delší doba. Držely mi to svaly, které během dvou měsíců ochably. Ploténka postupem času začala tlačit na nerv, který vystřeloval bolest do nohy.
Napadlo vás, že by bolest mohla být zapříčiněna něčím jiným než zraněným svalem?
Ne. Pořád jsem cítil bolest ve svalu, tím pádem jsem si myslel, že je s ním něco v nepořádku. Doktoři říkali, že je tam možná jizva, kterou je třeba rozhýbat. Ale mě to bolelo neustále, možná ještě víc a víc.
Jak probíhal návrat do tréninku?
Jakmile jsem mohl, tak jsem začal trénovat dvoufázově sám na Slovensku. To bylo přibližně v době, kdy tady začínala Dynamu společná část přípravy. S týmem v Budějovicích trénuji tři týdny.
Bylo pro vás psychicky hodně náročné dlouhé období bez fotbalu?
Bylo hodně náročné. Sval mě pořád bolel, ale při tom byl v pořádku. Nevěděl jsem, co mě v něm bolí. V hlavě jsem si říkal, že asi s fotbalem skončím. Jakmile jsem trošku zrychlil chůzi nebo běžel, tak to hrozně bolelo. Ale nakonec se ukázalo, že je to vyhřezlá ploténka, byl jsem v dobrých rukou na Slovensku a ulevilo se mi.
Měl jste po zranění o to větší chuť do fotbalu?
Každopádně. Byl jsem dlouho na Slovensku a těšil jsem se do kabiny za klukama. Trénoval jsem i s míčem. Moc mi to pomohlo.
Minulý týden s Plzní už jste byl na lavičce. Váš aktuální stav je tedy takový, že můžete naskočit do zápasu?
Ano. Určitě to není na celý zápas, ale na poločas bych si troufnul. Přeci jen jsem neodehrál ani žádný přípravný zápas a tréninkové manko mám. Ani jsem nečekal, že bych do Plzně jel. Nicméně trenér mě vzal, tím pádem jsem za to byl rád.
Nemáte v plánu se jít rozehrát za juniorku?
Měl jsem jít hrát za juniorku v pondělí, ale z Anglie mi přiletěly ortopedické vložky kvůli zádům, pro které jsem musel jet do Bratislavy. Jinak trénuji dvoufázově, trenér mi přidává běhání navíc. Jenže zápas je pak něco úplně jiného.
Zdravotní problémy vás trápily i po postupu v létě a možná vás připravily i o angažmá v pražské Slavii.
Měl jsem problémy s tříslem. Slavia mě chtěla asi třikrát a pan Kisel mi volal ještě před dovolenou, jestli bych k nim šel jít. Řekl jsem, že ano. A on mi řekl, že mi pošle návrh podmínek. A neposlal mi nic. Nevím, jestli se dozvěděli, že jsem zraněný. Ale nikdo už se neozval.
Neberete to tak, že angažmá ve Slavii mohlo být pro vás životní šancí?
Po sezoně vám v Dynamu končí smlouva. Už víte, co bude dál?
Zatím nevím, žádná jednání ještě neproběhla. Teď jsem v Dynamu a budu se snažit odvést maximum, abych přispěl k záchraně týmu.
S vámi se jako s jednou z alternativ počítá i na post stopera. Bavili jste se o tom s trenéry, že je to jedna z variant?
Post ve středu obrany mi není cizí, něco jsem tam odehrál. Ale lépe se mi hraje na kraji obrany, kde mohu útočit. I ve druhé lize jsem z tohoto postu dal několik branek a skóroval jsem i v lize proti Boleslavi. Ačkoliv jsem obránce, tak rád útočím.
Úvod jara se Dynamu nepovedl. Ale důležitý bude hlavně duel s Brnem, ne?
Čekal jsem, že Plzeň víc potrápíme. Ale oni jsou v současnosti někde jinde. Teď nás čeká zápas o šest bodů s Brnem, které na začátek jara doma prohrálo a bude chtít body získat zpět. Bereme jenom výhru, doma nemůžeme ztrácet.
|
Dynamo v sobotu čeká veledůležitý zápas s Brnem
