Jak byste zhodnotil první polovinu Juniorské ligy?
Tým jsem přebral až v průběhu podzimu. Mužstvo bylo od Martina Vozábala s Pavolem Švantnerem dobře připravené a s Petrem Skálou jsme přišli de facto k hotovému. Poměrně se nám dařilo, zejména doma, kde jsme porazili několik silných soupeřů.
Po podzimu jste v polovině tabulky na 9. místě. Co to pro vás znamená?
Chtěli jsme hrát v klidném středu tabulky, což se nám zatím daří. Naším cílem je dávat prostor mladým hráčům a klukům z dorostu, kteří by se v létě měli přesunout do juniorky.
![](/foto/top_fotky2/lerch_top.jpg)
Body jste získávali zejména na domácím hřišti, kde jste zdolali řadu favoritů. Naopak venku pouze čtyři body. Není to nějakým syndromem v Dynamu, protože stejně to má dlouhou dobu i A-tým?
Neřekl bych. Musíme si říci, že na venkovní zápasy jezdíme pouze s hráči juniorky a prakticky bez posil. Naopak domácí tým vždy posílí a o to je to těžší. Vidět to bylo například v utkání na Slavii, kde proti našim mladíkům nastoupilo šest hráčů, kteří už nakoukli do ligy a to pak musí být znát.
Vy jste převzal tým s Jiřím Skálou po dvojici Martin Vozábal – Pavol Švantner. Udělali jste nějaké zásadní změny?
Ne, k žádným zásadním změnám nebyl důvod. S Martinem spolupracujeme tři roky a nebylo to pro nás nic nového. Martin nastolil nějakou práci, ve které s Petrem Skálou pokračujeme.
Je ve vašem týmu některý hráč, který svými výkony zaujal a jevil se v dobrém světle? Kromě Zdeňka Linharta, který již nakoukl do A-týmu.
Zdeněk si to bezpochyby zaslouží. Již delší dobu podává dobré výkony a i za Strakonice vstřelil několik branek. Další konkrétní jméno neřeknu. V týmu je pět až šest kluků, kteří jsou perspektivní a podávají slušné výkony.
A co dva ruští fotbalisté Kaladhzyan a Bukiya?
S nimi to bylo složitější. V Juniorské lize i ČFL mohou nastoupit maximálně tři cizinci a když nám šli pomoci Zeba, Dusak nebo Bakala, tak jsme měli ten počet vyčerpaný. Ale své šance dostali a rozhodně nezklamali. Zejména Kaladhzyan ukázal své přednosti a v závěru zaskočil i na místě stopera, když bylo nejhůře. Ale oba jsou již v Rusku a jejich angažmá na jihu Čech skončilo.
Vedete tým, který hraje dvě soutěže. Kromě Juniorské ligy ještě ČFL ve Strakonicích. Je dobré, že jsou hráči ve velkém herním vytížení?
![](/foto/fotky_do_clanku/110612_lerch_vozabal_top.jpg)
Strakonické farmě často pomáhají zkušenější hráči z áčka. Je to další velký přínos pro mladíky okolo dvaceti let?
To každopádně. V závěru s námi hráli Ruda Otepka nebo Filip Rýdel, což jsou prakticky členové základní sestavy v áčku. Je to vzpruha pro mladé hráče, když nastupují vedle takových fotbalistů. Jsou na hřišti klidnější a jejich výkony rostou.
A jak vidíte strakonické počínání v ČFL? Farmě rovněž patří 9. místo.
Je to podobné jako s juniorkou. Chceme hrát na střed tabulky bez záchranářských starostí. Jediný rozdíl je v tom, že se dá postoupit nebo spadnout. Ale i v ČFL chceme dávat šanci mladým, protože fotbal ve třetí lize je už mužský, zatímco v lize juniorů spíše dorostenecký. S každým dalším startem se kluci více a více otrkávají a to je jen dobře.
Jak se vám celkové pozdává nápad s ligou juniorů?
Asi jako každý jsem očekával, co se z celého projektu vyklube. Ale ukazuje se, že ta soutěž je velice kvalitní a některé zápasy jsou na vysoké úrovni. Juniorskou ligu kvituji a je to pro hráče zviditelnění.
Nechybí jí vetší tlak, jelikož se nikam nesestupuje ani nepostupuje?
Nemyslím si. Hráči by byli někdy až pod zbytečným tlakem a kdyby to hořelo, tak by celky byly tvořeny hlavně hráči áčka. Soutěž zkvalitňují i prvoligoví rozhodčí, kteří přispívají k vysoké úrovni.
S čím půjdete do jarních bojů?
Nemáme žádné konkrétní cíle. Chceme hrát ve středu tabulky, a jak jsem již několikrát zmínil, především dávat šanci mladým a to i v ČFL.