Davide, jak jste si užil postupovou sezonu, ve které Dynamo vyrovnalo ziskem 72 bodů klubový rekord ze sezony 1998/99?
Byla to neskutečná jízda. Kdyby nám někdo před sezonou řekl, že uhrajeme 72 bodů, tak bychom asi jen mávli rukou. Do sezony jsme šli s pokorou, ale chtěli jsme hrát nahoře. Věděli jsme, že sestoupily Brno a Jihlavy, což jsou nesmírně kvalitní týmy. Navíc při novém systému soutěže bychom na začátku brali i umístění na barážových příčkách. Ale do sezony jsme slušně vstoupili, a i díky dobré hře a dobrým výsledkům jsme přezimovali na prvním místě s dvoubodovým náskokem na druhou Jihlavu.
Pak přišla jarní část a to byla teprve jízda!
Byli jsme přesvědčeni o tom, že herně patříme k nejlepším v lize, a tak jsme se rozhodli udělat všechno pro první místo. V přípravě jsme postupu obětovali všechno. Dřeli jsme každý den kvůli tomu, abychom se dočkali postupové chvíle. A když mi pak David Ledecký při zápase s Chrudimí řekl, že Jihlava remizovala v Prostějově, tak jsme zažívali neskutečné pocity. Když si na to vzpomenu, stále mám mrazení po celém těle. Najednou jsme byli v lize.
Těžko vypíchnout jeden faktor, který rozhodl o postupu. Nicméně mezi ty stěžejní se řadily kvality hráčů, parta, zkušenosti, ale i třeba zimní soustředění v Chorvatsku. Souhlasíte?
Do jisté míry určitě. Ale důležitý byl i fakt, že jsme v létě rozšířili realizační tým o Jirku Kohouta a Pavla Průšu, kteří hodně věcí změnili. Dobře se také doplnil kádr. Po sezoně jsme prodali Kubu Peška a Elvise Mashikeho, z hostování se vrátil Filip Hašek a nám se rázem rozpadla ofenzivní část mužstva. Nicméně naši vytipovaní hráči perfektně zapadli do týmu i našeho systému hry. Navíc se vytvořila parta hladových kluků.
Ta ale sama o sobě úspěch ještě netvoří. Trenéři museli rozdělit role, aby vše fungovalo.
Našim největším úkolem bylo, přesvědčit hráče, že cesta, kterou jsme se vydali, je správná. Hráči musí vždy jít za trenérem. A to se nám povedlo. Každý znal svoji roli. Máme v kabině sepsaných pět zásadních bodů. Ten první je, že každý musí své ego obětovat pro tým. Nikdo není víc než tým. Všichni se tomu podřídili. Jak mladší hráči, tak i ti starší.
Právě starší hráči jako Grajciar, Táborský či Křížek přijali své role. Nechodili pravidelně od první minuty, ale i přesto byli pro tým nesmírně důležití.
Hodně jsme s hráči mluvili. Snažili jsme se jim vysvětlit jejich roli v týmu. A věděli jsme, že do týmu potřebujeme i zkušené kluky. Konkrétně u Iva Táborského jsme se už v létě bavili, jestli zůstane. Já řekl rezolutně, že tady bude. On roli přijal, góly dával, lidé ho měli rádi, ale v zimě přišel, že má malé herní vytížení, že chce pryč. Měl nabídku z Viktorie Žižkov, ale já to podruhé zarazil. Věděl jsem, že ho v týmu potřebujeme, že nám pomůže. Když se týmu nedařilo, on několikrát sám za dvacet minut rozhodl zápas. Na druholigové poměry má Ivoš nadstandardní kvality, proto jsem ho chtěl v týmu.
Peter Grajciar bude obdobný případ, že?
Přesně tak. Když mi na podzim Martin Vozábal volal, že je možnost Petera získat, že s ním Příbram nepočítá, tak jsem mu hned říkal, že musí přijmout roli, kterou by v týmu měl. Sešli jsme se v Písku v McDonald´s, já mu vše upřímně řekl a podali jsme si ruku, on roli přijal. Neslíbil jsem mu, že bude hrát. Ale věděl, že bude mít důležitou roli. Nehrál všechny zápasy, někdy se nám typologicky do sestavy nehodil. Ale v některých utkáních byl klíčovým hráčem. To nám také pomohlo do ligy.
Celkově bych se nebál říci, že se vám celou sezonu dařilo dělat správná rozhodnutí. Ať už při výběru hráčů, ale často i při střídání v průběhu zápasu.
Je to často i o štěstí. Ale dá se říci, že opravdu na co jsme sáhli, to nám vyšlo. Hráli jsme poslední zápas v Třinci, kde už o výsledek ani nešlo. Po hodině hry jsme vystřídali Iva Táborského, šel tam Láďa Martan, který dal za pět minut gól. Ivo mi pak říká, že to snad ani není možné, že na co sáhnu, to vyjde. Kéž by to tak šlo i dál. Důležité je ale říci, že jsme měli nesmírně silnou lavičku, bylo z čeho vybírat.
Už jste zmínil, že herně jste většinu týmů přehráli. To se vám dařilo i v minulých sezonách, kdy jste ale ztráceli body v závěru. V právě skončeném ročníku jste ale utkání zvládali i výsledkově, často jste vyhrávali o gól. I to byl značný rozdíl?
Oproti minulým sezonám byl rozdíl markantní. Věděli jsme, že pokud chceme postoupit, musí být naše výkony dominantní. A to zejména na hřištích soupeřů, protože doma se nám dlouhodobě daří. Očekávali jsme, že klíč k postupu bude ležet ve venkovních zápasech. I venku jsme chtěli být dominantní, agresivní, častěji u míče. I proto jsme zvládali zápasy výsledkem 1:0. Nakonec jsme ovládli domácí i venkovní tabulku, což o něčem svědčí.
Kromě kvalitního a širokého kádru bylo stěžejní také to, že základní sestava byla poměrně stálá. Například obrana hrála celou sezonu ve stejném složení. Jaký to mělo dle vás význam?
Zásadní. Ještě z hráčské kariéry si pamatuji od svých trenérů, že dobré mužstvo vždy vychází z kvalitní obrany. A naše obrana byla druhá nejlepší v soutěži. Góly jsme nedostávali, kluci byli sehraní. Stopeři zaznamenali obrovský výkonnostní progres. Ano, David Ledecký dal osmnáct gólů, jsem za něho moc rád. Ale pro mě byl klíčovým hráčem Pavel Novák, který nevynechal ani minutu a udržel si vyrovnanou výkonnost celou sezonu. Navíc vedle něj vyrostl Lukáš Havel, jenž kromě výborné práce dozadu dal i sedm gólů. O Jirkovi Kladrubském se nemá cenu bavit – to je nejlepší hráč soutěže. A o Matěje Helešice jsme moc stáli, protože byl osvědčený, už zažil postup s Ostravou a byl to ten správný válečník. Obrana byla gró týmu.
Teď trošku z jiného soudku. V průběhu sezony se zvedly divácké návštěvy, ale také celkové vnímání Dynama je výrazně pozitivnější. Cítíte to stejně?
Určitě. Zpětnou vazbu většinou dostáváte od lidí zvenku. Pamatuji si, když jsme šli v létě na první oběd s Jirkou Kohoutem v Litvínovicích, kde nám nějaký pán začal nadávat, ať to na Dynamu zabalíme a vysázíme na hřišti brambory. To byl Jirkův první kontakt s místním prostředím. Za uplynulý rok se hodně věcí změnilo. Diváci začali chodit, atmosféra byla příjemnější. První dva zápasy na jaře jsme hráli venku a byli jsme hrozně zvědaví, kolik lidí přijde na první jarní domácí zápas s Brnem. A když jsme viděli zaplněnou protější tribunu, tak i já jsem začal být nervózní. Když je plná východní tribuna, tak to znamená, že se něco děje (usmívá se). Tehdy se nám zápas ještě podařilo otočit, bylo to skvělé. Fanouškům musíme poděkovat, vážíme se jejich podpory. Snad budou chodit i na ligu a fandit nám.
Pojďme pomaličku do ligy a k tvorbě kádru. Několik hráčů bylo v Dynamu na hostování. Jedním z nich Matěj Helešic, kterého si Baník Ostrava stáhne?
Chceme udržet základní kostru týmu pohromadě. Někteří kluci půjdou na hostování, protože by tady zřejmě nehráli. Zároveň víme, že musíme posílit. Minimálně pět hráčů musí přijít. Matěj Helešic by měl začít přípravu v Baníku Ostrava, co bude dál, to se uvidí.
Co další hráči? Třeba několikrát zmiňovaný Peter Grajciar?
Peťa končí. Už po zápase v Třinci jsme se rozloučili, v kabině to bylo velice dojemné, ukáply i slzy. I on získal ke klubu a k prostředí vztah. Ale já mu na rovinu řekl, že roli, kterou měl ve druhé lize, už by v první neměl. Podali jsme si ruce, férově jsme se jako chlapi rozešli. Věřím, že ostatní hráči by měli zůstat, máme o ně zájem. Jde tedy o fotbalisty na hostování – Lukáše Provoda, Filipa Havelku a Daniela Marečka.
Brankářská dvojice by se měnit neměla?
Myslím si, že máme výbornou brankářskou dvojici. Uvidíme, může přijít nabídka Jindru Staňka, protože je to mladý a nadějný gólman. Ale to se případně uvidí. Jako třetí brankář půjde do přípravy Matěj Luksch.
Často se skloňuje případný příchod Tomáše Sivoka. Jak vypadá situace s návratem odchovance Dynama?
Jsme v kontaktu. Tomáš čeká na zajímavou zahraniční nabídku. Pokud ji dostane, zůstane venku. Jinak se rád vrátí domů.
Kdy odstartujete letní přípravu?
Hned po utkání v Třinci začala dovolená, která nebude moc dlouhá. Klukům jsem po zápase poděkoval, že jsem mohl být součástí téhle jízdy. Ještě někdy bych chtěl udělat s týmem 72 bodů za sezonu, ideálně v první lize (usměje se). Příprava začne 10. června, ale také nebude dlouhá, protože 13. – 14. července už se hraje liga. Čeká nás šestidenní soustředění na Lipně, máme v plánu těžká přípravná utkání. Jednáme o utkání se Slavií Praha.
Pro vás je třešničkou na dortu cena pro trenéra roku ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE?
Strašně moc si ocenění vážím. Musím poděkovat mojí rodině, která mě podporovala a stála za mnou. Také realizačnímu týmu, který vytvořil partu, která táhla za jeden provaz a pracovala od rána do večera. Největší dík patří hráčům, kteří přenášejí myšlenky trenérů na hřiště.
