12. února 2014 jste si na tréninku zlomil při souboji holenní i lýtkovou kost. Můžete připomenout, jak se to tenkrát celé seběhlo?
Byla to souhra nešťastných okolností a náhod, bohužel to takhle dopadlo. Srazil jsem se s brankářem Bártou, který tu byl před tím pár dní, a měl jsem zlomenou holenní i lýtkovou kost.
Nešlo srážce zabránit, když se na to podíváte s odstupem času?
Nevím, to je těžké. Myslím si, že kdyby ta situace nastala znovu, tak bych opět šel na tu první tyč. Jde o to, jak by zareagoval gólman, ale já bych to řešil stejně.
![](/foto/top_fotky2/130914_hasek_clanek.jpg)
Nenarušilo to váš vztah s Michalem Bártou?
Ne, máme vztah jako před tím. Bylo to nepříjemné, Michal z toho byl špatný. Ale takový je fotbal, něco podobného se občas stává. Ale úmysl v tom nebyl, nemůžu ho z toho v žádném případě vinit.
Bolest po střetu musela být hrozná. Dá se to k něčemu přirovnat?
Nejprve to byl takový šok. Slyšíte to prasknutí a já slyšel prasknout obě dvě kosti. Když jsem se po chvilce z toho šoku dostal, tak jsem se musel podívat, jestli se to stalo opravdu mně, protože jsme byli v sobě trošku zaklínění. Když jsem zvedl hlavu a uviděl, že jsem to já, tak jsem znovu upadl do nějakého šoku. Pomalu jsem přicházel k sobě a i noha pochopitelně přicházela k sobě.
Co vám blesklo hlavou, když jste si uvědomil vážnost situace?
To bylo asi nejhorší. V ten moment se vám promítne v hlavě spousta věcí. To patnáctiminutové čekání na sanitku…(odmlčí se). Ale byli kolem mě kluci z mančaftu, kteří se vydrželi na to koukat, a hrozně mi pomohli. Hlavně masér Jirka Rotbauer mě hodně uklidňoval a usnadnil mi ty hrozné chvíle.
Viděl jste rentgenový snímek své nohy nebo jste se na něj radši nikdy nepodíval?
Viděl jsem je ještě večer před operací. Z toho mi nebylo úplně nejlépe, ale i ty pooperační jsou zajímavé (usmívá se). Člověk se na ně přeci jen koukne, protože ho to zajímá.
Byla právě podpora týmu a rodiny v těch nejtěžších chvílích klíčová?
Byla a stále ještě je. Pořád jsem se z toho ještě úplně nedostal, nejsem zdravý. Ale hrozně moc si cením toho, jak se ke mně chovali lidi v Budějovicích, jak kluci z kabiny, tak i vedení. Chodili za mnou do nemocnice, pomáhali mi. Díky nim a díky rodině to snáším tak, jak to snáším.
Jak reagoval na vaše zranění konkrétně váš otec?
Jako člen rodiny z toho byl pochopitelně špatný. Ale taky si zraněními prošel a ví, jak k tomu přistupovat. Mamku to zasáhlo víc, ale táta to zase na sobě nedává tolik znát.
Berle už jste odložil. Probíhá léčení tak, jak by mělo?
![](/foto/fotky_do_clanku/pavel_hasek_clanek.jpg)
Existuje již nyní termín, kdy byste mohl začít naplno trénovat?
To se nedá říci. Uvidíme, jak se s tím tělo popasuje. Udělám víc než kdokoliv jiný na světě pro to, abych byl zdravý.
Máte v Českých Budějovicích smlouvu i na příští sezonu?
Já jsem zde byl na hostování, ale určitě se s vedením budeme bavit, co bude dál. Já bych každopádně chtěl vrátit klukům a vedení na hřišti to, jak se ke mně zachovali nebo chovají do dneška. Uvidíme, jak to dopadne.
Platí to i v případě, že by se Dynamu nepodařilo postoupit do nejvyšší soutěže?
Určitě.
I když jste nemohl nastoupit, prožíval jste s kabinou boj o postup?
Samozřejmě. Kromě největších dálek jsem jezdil s týmem i na venkovní zápasy, domácí utkání jsem nevynechal ani jedno. Myslím, že mě kluci rádi vidí a já vidím rád je. Zatím klobouk dolů, jak to zvládají a snad udělají i ten poslední krůček.
Minulou neděli se vám narodil syn Jakub. Pomůže vám taková životní událost i po psychické stránce?
Je to pro mě největší zážitek za celý život. Jsem nesmírně šťastný, že se to povedlo a všichni jsou v pořádku. Je to další motivace k tomu, abych byl co nejdřív zdravý.