Pyšní se titulem „Nejmladší hráč, který v historii nastoupil do prvoligového střetnutí.“ Tehdy nebylo Pavlu Mezlíkovi ani šestnáct let, když na něho 22. května 1999 ukázal trenér Brna na střídačce a dal mu pokyn, ať se oblékne do dresu. Odchovanec jihomoravského klubu tehdy odehrál závěrečné minuty proti Karviné. Podle jeho názoru se za tu dobu liga poměrně výrazně změnila, čemuž přičítá komplexní vývoj kopané směrem dopředu. „Samozřejmě, že se tempo zrychlilo, hlavně ale přibylo hodně nových taktických prvků, což samotné hře jako takové spíše uškodilo,“ nabízí vlastní pohled Mezlík. Proti srsti mu jde i přílišné defenzivní pojetí hry českých týmů a jejich herní projev, který je často podřízen pouze zisku bodů a podotýká: „Jestliže bych měl spočítat, kolik času strávíme tady na Dynamu taktickou přípravou, tak bych zřejmě došel vysokému číslu. Náplní našich tréninkových jednotek je velmi často různé posouvání řad s ataky na hráče, obsazování v určených oblastech, což je ale v současném nastoleném trendu nezbytné.“
Vraťme se ale nyní opět zpátky do minulosti. Je nutné podotknout, že nyní českobudějovický rtuťovitý záložník či útočník úspěšně působil i v mládežnických kategoriích reprezentačních týmů. „Vlastně až do “20“ jsem pravidelně hrál za výběry české reprezentace, dokonce jsem se probojoval na několik mistrovství Evropy, ale právě před nejdůležitějším turnajem dvacetiletých jsem se bohužel zranil,“ vzpomíná s trpkým úsměvem ve tváři Mezlík na reprezentační éru. Kvůli natržené achillovce a vazům v kotníku vypadl blonďatý středopolař na rok z fotbalového kolotoče a zároveň si zavřel dveře na evropskou fotbalovou scénu, neboť další pozvánku na sraz národního týmu již nedostal. Pro něj osudné zranění mu přivodil nynější hráč německé Herthy Berlín Roman Hubník, jenž mu na Andrově stadionu v Olomouci nevybíravým zákrokem zasáhl ve skluzu kotník. Ostatně podobné případy soubojů, ze kterých vzešly i zlomeniny nohou jsou v dnešním fotbalovém světě téměř na denním pořádku. Mezlo (jak mu přezdívají spoluhráči) však nemá žádné zábrany a jak sám říká, nehodlá uhnout ze žádného souboje. „Po návratu na trávník jsem měl na začátku menší obavy, když jsem šel do nějakého střetu, ale člověk v ten inkriminovaný moment prostě nesmí uhnout. To se mi v souboji s Hubníkem vymstilo,“ přidává svou radu pro předcházení zranění šestadvacetiletý hráč.
Rodák z Rudíkova čekal na svou větší šanci nastupovat v lize za Brno tři roky, než byl v létě 2002 přeřazen z brněnské juniorky do prvního týmu. Ligové starty sbíral v moravské metropoli, ať už za tamní druholigovou rezervu nebo A-tým. V sezoně 2005/2006 dokonce odehrál v barvách Brna 25 zápasů nejvyšší soutěže a hned v patnácti duelech se objevil v základní sestavě. O to překvapivější pro něj byl přesun po čtyřech kolech dalšího ročníku do druholigového Hradce Králové. Během podzimu za Votroky nastoupil k 11 utkáním a vstřelil v nich 1 branku. V zimě se pak vrátil zpět do Brna, kde také zůstal až do konce sezony. Na začátku nového ročníku pak odešel opět hostovat do druhé ligy, tentokrát do Jihlavy. I tam ale vydržel pouze půl roku a během zimy se začal opět připravovat s Brnem. V tu dobu se ozvaly České Budějovice a Pavel neváhal ani chviličku. „Sám jsem pociťoval, že jsem v kabině i v týmu tak trochu navíc a nějakou změnu jsem už potřeboval, v čemž mi klub nebránil,“ vysvětluje. Do prvoligového Dynama tak v zimě 2008 přišel na hostování do konce sezony s případnou opcí na přestup.
Během jarní části sezony 07/08 nastoupil k jedenácti zápasům, ve kterých odehrál 665 minut. V některých zápasech dokázal jako střídající hráč oživit výkon týmu, jindy byl zcela neviditelný. Několikrát ale naznačil, že jeho silnými stránkami jsou rychlost a technika a že by mohl být i v budoucnosti pro tým přínosem. Hodně mu poté psychicky prospělo, že na něj jihočeský celek uplatnil opci a že se stal kmenovým hráčem Dynama. Do zápasu nejčastěji nastupoval jako střídající hráč, přesto dokázal hru často výrazně oživit. Svým tahem nabránu a přímočarostí dělal unaveným soupeřovým obráncům často problémy. Dvě branky vstřelil a dvakrát jeho rány zastavila branková konstrukce.
Po dvouletém angažmá si Pavel Mezlík vydobil v týmu určitou pozici a oblíbil si společně se svou manželkou i samotné město České Budějovice. Je dokonce častým návštěvníkem ostatních sportovních klání v jihočeské metropoli. „Když máme volno, tak chodím pravidelně na hokej. Mountfield mě celkem překvapil, když dokázal v předkole play-off s Libercem srovnat stav série na 2:2, i když poslední zápas hrubě nezvládl,“ tvrdí a jedním dechem dodává, že párkrát také zavítal do ochozů Sportovní haly, kde hraje svoje zápasy úřadující volejbalový mistr Jihostroj. Jelikož ofenzivní středopolař pochází z vesničky nedaleko Brna přiznal, že také po očku sleduje výsledky hokejové Komety, které dříve fandil a v hale Rondo byl několikrát povzbuzovat. Chloubou Moravanů je víno, avšak oblast, kde žije Mezlíkova rodina není zrovna vinařským regionem. Ovšem on sám si rád poválí lahodný mok v ústech. „Víno i pivo mám rád, ale dvě skleničky jsou stropem,“ varovně zdvihá ukazováček. Neopomněl ještě uvést, že by si rád do svého rodného města vrátil. „Je to určitá forma patriotismu, táhne mě to domů,“ prozradil typickým moravským dialektem.
Jak se on dívá na určitou rivalitu mezi fanouškovskými tábory dvou nejoblíbenějších sportů? „Můj názor je takový, že kdo má ten daný sport rád, tak přece přijde, i když se zrovna týmu nedaří. Problém je zřejmě v mentalitě českých lidí, protože například v sousedním Německu jsou stadiony plné. Budeme se snažit předvádět co nejatraktivnější fotbal a diváky na Střelecký ostrov přilákat!“
Když v předposledním podzimním kole minulého ročníku otevřel krásnou ranou bez přípravy skóre proti Brnu, čímž nasměroval Jihočechy k výhře nad jeho mateřským celkem v poměru 3:0 a poté v domácím utkání proti klokanům ze Střížkova útočnými výpady deptal hostující obranu v čele s gólmanem Beláňem, zdálo se, že Pavla Mezlíka budou moci na Dynamu zařadit mezi opory. Do cesty mu však přišla překážka v podobě nepříjemného zranění. Už podruhé v kariéře v nejméně vhodný moment. „Víceméně celý podzim jsem měl problémy s bolestmi břicha a nakonec se ukázalo, že se jednalo o kýlu. V zimní přestávce jsme se to snažili s doktorem Scheichelem vyřešit, bohužel se rekonvalescence poněkud protáhla,“ vysvětloval se zklamáním v hlase šestadvacetiletý středopolař. Nutno podotknout, že s těmito problémy laboroval Mezlík delší dobu a do některých zápasů nastupoval i s jistou mírou sebezapření.
Nejbližšími plány hráče, jenž má na svém kontě již přes sto ligových startů a brankovou statistiku zatížil sedmi zásahy, jsou zejména zachování ligové příslušnosti pro českobudějovický klub a pravidelné starty v základní sestavě. „Kádr je tu nyní na vysoké úrovni, klidně bychom se mohli pohybovat kolem 10. příčky, ale je potřeba, abychom na hřišti nechali srdíčko a hráli agresivním způsobem,“ vyprávěl, jakoby se vžil do role známého motivátora Františka Straky. Do budoucna Pavel Mezlík příliš nehledí. „Rád bych ještě udělal v té mojí kariéře další krůček, třeba i v rámci Gambrinus ligy,“ čímž ale na druhou stranu naznačuje, že jeho kroky by musely v Čechách vést do renomovaného týmu, jakým je například pražská Sparta. Myšlenky na zahraniční angažmá zatím Pavel příliš neřeší a chce se spíše soustředit na kvalitní předvedené výkony na prvoligových kolbištích.
Na jaké zaměstnaní se “Mezlo“ zaměří po skončení kariéry profesionálního fotbalisty je zatím ve hvězdách. Nezastírá však, že by rád zůstal u hry, jejímž stěžejním prvkem je kulatý nesmysl. „Společně s dalšími kluky z týmu jsme si udělali trenérské licence, které opravňují k trénování v krajských soutěžích, takže tato činnost by mě celkem lákala,“ tvrdí. Přikládá také fakt, že je opravdu sportovně založeným člověkem, který si zahraje v létě tenis, zajezdí na kole, v zimě zalyžuje a neposedí chvíli doma. Uvědomuje si, že se kopáním do míče jako živobytím nezajistí na celý život, a tak věří, že se mu podaří získat nějakou funkci související s fotbalem. Uvidíme, třeba nám bude Pavel Mezlík za pár let poskytovat rozhovor jako funkcionář fotbalového klubu.
